Předchozí (397)  Strana:398  Další (399) |
|
|||
398
|
|||
|
|||
II. 35., 44., 89., 273., 385., 318., 287., 288.,
293., 148., 158., III. 10., 32., 181., 305. (Tč.). Váháte s-kem dokázati, že nás rádi máte; Slov mnoho, skutku žádného; Chtěl nad nimi toho skutku pomstiti; Vyznávám se z toho s-ku. Sych. Kdo nechtě a nevěda zlého s-tku se dopustil, politování hodný jest; Opačná zajisté moudrost' jest, po s-ku moudrým býti. Kom. Poněvadž nedostatek zdraví vašeho v to vkročil, vůli vaši za s. přijímám. Boč. Dobrá vůle a úmysl za s. mezi přátely počten a přijímán bývá. Boč. Hanebné s-ky páchati. Flav. Žalovati ně- komu zlého skutku. Háj. Za zlé s-ky ztre- stati. Peyt. Běda s-ku mého, že jste pro mě v této núzi. Dal. Krvavá vůle za s-ek vraždy byla vážena. Sych. S. hned se stal. Bibl. Filosof bývá moudrý před skutkem. Smrž. S-kem zaviniti. Pr. měst. Co se s-ku týče i zákona; někomu s-kem ublížiti; s-em zaviniti (sich thätlich vergehen). J. tr. S. pravdu vykládá; Úmysl ospravedlňuje s. Vz Úmysl. Pr., Č. S dobrými s-tky dobre se žije. Č. S-kem něco ukázati. J. tr. Někomu síovem i s-kem škoditi. Us. Mnoho řeči, málo skutku. Dáť on dosti řeči, ale skutek v háji. Mus. Skutek utek. Vz Sliboval, Slovo. Lb., D. Řeči dosti, ale skutek utek (utekl). Ros. Slibuje hory doly a když k skutku přijde, nepodať vody. Prov. Jg. Na hubu mnohého dost, ale s. utek. Pk. Huby nazbyt, ale s. utek. Sk. Od slova ke skutku co od hlavy do kůtku; V dobrém skutku nebraň; Netřeba se smrti báti, ale zlých s-ků; Z dobrých s-ků netřeba se káti. Pk. Podlé s-ku člověka poznáš. Vz strany prísloví: Dub, Rozum, Slepice, Strom, Tesař, Trn, Zvedený. — S., příběh, děj, čin, die Be- gebenheit, That, Geschichte. Ten s. všude se roznesl. Hav. S-ové sv. apoštolův (apoštolští). Bibl. Divný, zázračný s. (zázrak). V. Oprav- dový s. D. Vypsání, popsání, povaha, vyhle- dání, okolnosť skutku, příběhu. J. tr. Jdúce odpovězte Janovi ty věci, které jste slyšeli na kázání a viděli na divných skutciech; S-kové svatých s velikú pilností mají vá- ženi býti. Hus II. 15., III. 38. Tuto předsta- vuje smrť Kristovu co s. ukončený a jedno- dobý. Sš. II. 100. — S., věc, jistota, zkušení, pravda, die That, Erfahrung, Sache, Wirk- lichkeit. V skutku = v pravdě, skutečně, jistotně. V s-tku a v pravdě. V. To v s-u tak se stalo; v s-ku shledati, věděti; A to také s-kem vykonali. V. Statečnou pilností v s-ku toho dokážeš. Troj.^ S. mluví. Jel. Něco v s. uvésti, uváděti. Šf., D., Pal. Ně- jakou věc k s-ku přivésti; Skutek to uka- zuje, že marná byla má naděje. V. Hubou, ale ne s-kem. Dch. Uznati něco skutkem, ' etwas faktisch anerkennen; s-kem něčeho d.okázati, etwas faktisch erreichen. J. tr. Úmluva boží s Abrahamem . . . smrtí Kri- stovou ve s. teprv přejíti měla. Sš. II. 37. Až do té chvíle dojíti sem toho nemohl a mezi tím nechtěl sem pominouti s-kem žá- dosti vaše naplniti. Žer, 346. Mnoho jest kněží jménem před lidmi, ale málo jich v s-ku před Bohem; Žádost' tělestná jest trojí: plné přivolení a s-kem naplnění a obvčejeni konání; Toto čteni $ s-ku stalo |
se na květnů neděli; K dobrému se po-
zdvihnouti a to, což jiným káže, skutkem plniti; Těch slov výklad Kristus skutkem ukázal; Avšak tak jsme hluší, že řiedko se člověk nalezne, jenž božie prikázanie s-em drží; Ne těch povolal, kteří vyznávají ústy, že Boha znají, s-kem pak ho zapírají, ale kteří slovem i skutky vyznávají. Hus I. 182., 385., II. 3., 61., 212., 32Í., III. 305. (Tč.). Vidíme a s-kem poznáváme. Reš. — S., vnější jednání, dílo, práce, das WTerk. S. dobrý, milosrdný (almužna). V. Dobré s-ky činiti. D. V dobrých s-cích pracovati. Kram. K dobrým s-kům napomínati; Boha v s-ích jeho zpytovati. Kom. S. zlý = hřích. S-ky těla. Rváč. Aby s mužem s-ku neměla (nespala). Ms. Kn. lék. S-ky lásky blíženské, Liebeswerke. Budeni-li meť dobré skutky, dobře nám to půjde (po smrti). Sš. P. 65. Ale to bohdá s-ek ukáže. Žer. 15. Slibuji Bohu, že tě mám za svů manželku, jedné přivol mi k skutku; S-y milosrdné nuznému činiti; S nižádným bravem nesmiesíš sě, to věz, čině sním s-ek; Když panna neb vdova Bohu slíbí, aby nikdy s mužem s-ku neměla ; A móž manželský s. hodný býti trojím oby- čejem, to věz: pro plod, pro dluh (debitum conjugale) a pro výstrahu smilstva; Všecky s-ky své činí, aby byli vidíni od lidí; S-óm věřte; Úřad kněžský přijímáme, ale s-tku úřada neplníme; Viera bez s-ků mrtva jest; S-ky laskavé čiňte; Pakli žádosť jest zlá, tehdy bude s. zlý; Ovoce prelatské a kněž- ské zlí skutkové; Že mrtvé kriesil, malo- mocné uzdravoval atd., zevní s-ové božští byli sú; O by na konec hleděli, kterak ne- pomohu papežovi listové, nepredejdú-li dobří s-kové; Pakli přivolí k s-ku tělestnému manželskému, již jest manželstvie. Hus I. 95., 140. 193., 197., 453., 473., II. 2., 49., 140., 293., 437., III. 69., 138., 201. (Tč.). — S., účinek, die Wirkung. Nevyznávají, žeby viděli skutek udeření rány smrtelné. NB. Tč. 72. Když zemdlejí moci tak, že již zna- menitě s-kové hynú pěti čichóv a údóv . . . Hus I. 116. Kosatec slovanský v moci a skutku silnější bývá. D. Ten-lék na každý den ukazuje skutek, nebo zřejmě a rychle otok shání. Ras. Skutí, n., das Zusammenschmieden. Jg.
Vz Skouti. Skutičko, Skutečko, a, n., Skutitschko,
ves u Skuče. PL. Skutitel, e, m., der Thäter, factor. Ž. wit.
Deut. 15. Skutitelka, y, f., die Thäterin. Jg.
Skutiti, il, cen, ení (na Slov. těn, ění);
skličovati, skutati, skutám a skuci =: shra- bati , zusammenkutten, -scharren, herab-, herunterscharren o. wühlen; stropiti, spá- chati, thun, anzetteln, ins Werk setzen. Jg. — co: oheň (shrabati\ Jg., zlý skutek (spá- chati). St. skl. III. 149. Vé, co sme skutili! Výb. II. 34. 20. — se nad kým: co se nad námi skuti (== skutilo i. e. že se měsíc za- tměl) ? St. skl. II. 260. — co v čem. Z. wit. 11. 6., 14. 3. Skutkování, n., dělání, působení, das
Handeln, Wirken. Mluvíš o s. Sš. J. 105. |
||
|
|||
Předchozí (397)  Strana:398  Další (399) |