398

II. 35., 44., 89., 273., 385., 318., 287., 288.,
293., 148., 158., III. 10., 32., 181., 305. (Tč.).
Váháte s-kem dokázati, že nás rádi máte;
Slov mnoho, skutku žádného; Chtěl nad
nimi toho skutku pomstiti; Vyznávám se
z toho s-ku. Sych. Kdo nechtě a nevěda
zlého s-tku se dopustil, politování hodný
jest; Opačná zajisté moudrost' jest, po s-ku
moudrým býti. Kom. Poněvadž nedostatek
zdraví vašeho v to vkročil, vůli vaši za s.
přijímám. Boč. Dobrá vůle a úmysl za s.
mezi přátely počten a přijímán bývá. Boč.
Hanebné s-ky páchati. Flav. Žalovati ně-
komu zlého skutku. Háj. Za zlé s-ky ztre-
stati. Peyt. Běda s-ku mého, že jste pro
mě v této núzi. Dal. Krvavá vůle za s-ek
vraždy byla vážena. Sych. S. hned se stal.
Bibl. Filosof bývá moudrý před skutkem.
Smrž. S-kem zaviniti. Pr. měst. Co se s-ku
týče i zákona; někomu s-kem ublížiti; s-em
zaviniti (sich thätlich vergehen). J. tr. S.
pravdu vykládá; Úmysl ospravedlňuje s. Vz
Úmysl. Pr., Č. S dobrými s-tky dobre se
žije. Č. S-kem něco ukázati. J. tr. Někomu
síovem i s-kem škoditi. Us. Mnoho řeči,
málo skutku. Dáť on dosti řeči, ale skutek
v háji. Mus. Skutek utek. Vz Sliboval,
Slovo. Lb., D. Řeči dosti, ale skutek utek
(utekl). Ros. Slibuje hory doly a když
k skutku přijde, nepodať vody. Prov. Jg.
Na hubu mnohého dost, ale s. utek. Pk.
Huby nazbyt, ale s. utek. Sk. Od slova ke
skutku co od hlavy do kůtku; V dobrém
skutku nebraň; Netřeba se smrti báti, ale
zlých s-ků; Z dobrých s-ků netřeba se káti.
Pk. Podlé s-ku člověka poznáš. Vz strany
prísloví: Dub, Rozum, Slepice, Strom, Tesař,
Trn, Zvedený. — S., příběh, děj, čin, die Be-
gebenheit, That, Geschichte. Ten s. všude se
roznesl. Hav. S-ové sv. apoštolův (apoštolští).
Bibl. Divný, zázračný s. (zázrak). V. Oprav-
dový s. D. Vypsání, popsání, povaha, vyhle-
dání, okolnosť skutku, příběhu. J. tr. Jdúce
odpovězte Janovi ty věci, které jste slyšeli
na kázání a viděli na divných skutciech;
S-kové svatých s velikú pilností mají vá-
ženi býti. Hus II. 15., III. 38. Tuto předsta-
vuje smrť Kristovu co s. ukončený a jedno-
dobý. Sš. II. 100. — S., věc, jistota, zkušení,
pravda, die That, Erfahrung, Sache, Wirk-
lichkeit. V skutku = v pravdě, skutečně,
jistotně. V s-tku a v pravdě. V. To v s-u
tak se stalo; v s-ku shledati, věděti; A to
také s-kem vykonali. V. Statečnou pilností
v s-ku toho dokážeš. Troj.^ S. mluví. Jel.
Něco v s. uvésti, uváděti. Šf., D., Pal. Ně-
jakou věc k s-ku přivésti; Skutek to uka-
zuje, že marná byla má naděje. V. Hubou,
ale ne s-kem. Dch. Uznati něco skutkem,
' etwas faktisch anerkennen; s-kem něčeho
d.okázati, etwas faktisch erreichen. J. tr.
Úmluva boží s Abrahamem . . . smrtí Kri-
stovou ve s. teprv přejíti měla. Sš. II. 37.
Až do té chvíle dojíti sem toho nemohl a
mezi tím nechtěl sem pominouti s-kem žá-
dosti vaše naplniti. Žer, 346. Mnoho jest
kněží jménem před lidmi, ale málo jich
v s-ku před Bohem; Žádost' tělestná jest
trojí: plné přivolení a s-kem naplnění a
obvčejeni konání; Toto čteni $ s-ku stalo

se na květnů neděli; K dobrému se po-
zdvihnouti a to, což jiným káže, skutkem
plniti; Těch slov výklad Kristus skutkem
ukázal; Avšak tak jsme hluší, že řiedko se
člověk nalezne, jenž božie prikázanie s-em
drží; Ne těch povolal, kteří vyznávají ústy,
že Boha znají, s-kem pak ho zapírají, ale
kteří slovem i skutky vyznávají. Hus I.
182., 385., II. 3., 61., 212., 32Í., III. 305.
(Tč.). Vidíme a s-kem poznáváme. Reš. —
S., vnější jednání, dílo, práce, das W^Terk.
S. dobrý, milosrdný (almužna). V. Dobré
s-ky činiti. D. V dobrých s-cích pracovati.
Kram. K dobrým s-kům napomínati; Boha
v s-ích jeho zpytovati. Kom. S. zlý = hřích.
S-ky těla. Rváč. Aby s mužem s-ku neměla
(nespala). Ms. Kn. lék. S-ky lásky blíženské,
Liebeswerke. Budeni-li meť dobré skutky,
dobře nám to půjde (po smrti). Sš. P. 65.
Ale to bohdá s-ek ukáže. Žer. 15. Slibuji
Bohu, že tě mám za svů manželku, jedné
přivol mi k skutku; S-y milosrdné nuznému
činiti; S nižádným bravem nesmiesíš sě, to
věz, čině sním s-ek; Když panna neb vdova
Bohu slíbí, aby nikdy s mužem s-ku neměla ;
A móž manželský s. hodný býti trojím oby-
čejem, to věz: pro plod, pro dluh (debitum
conjugale) a pro výstrahu smilstva; Všecky
s-ky své činí, aby byli vidíni od lidí; S-óm
věřte; Úřad kněžský přijímáme, ale s-tku
úřada neplníme; Viera bez s-ků mrtva jest;
S-ky laskavé čiňte; Pakli žádosť jest zlá,
tehdy bude s. zlý; Ovoce prelatské a kněž-
ské zlí skutkové; Že mrtvé kriesil, malo-
mocné uzdravoval atd., zevní s-ové božští
byli sú; O by na konec hleděli, kterak ne-
pomohu papežovi listové, nepredejdú-li dobří
s-kové; Pakli přivolí k s-ku tělestnému
manželskému, již jest manželstvie. Hus I.
95., 140. 193., 197., 453., 473., II. 2., 49.,
140., 293., 437., III. 69., 138., 201. (Tč.). —
S., účinek, die Wirkung. Nevyznávají, žeby
viděli skutek udeření rány smrtelné. NB.
Tč. 72. Když zemdlejí moci tak, že již zna-
menitě s-kové hynú pěti čichóv a údóv . . .
Hus I. 116. Kosatec slovanský v moci a
skutku silnější bývá. D. Ten-lék na každý
den ukazuje skutek, nebo zřejmě a rychle
otok shání. Ras.

Skutí, n., das Zusammenschmieden. Jg.
Vz Skouti.

Skutičko, Skutečko, a, n., Skutitschko,
ves u Skuče. PL.

Skutitel, e, m., der Thäter, factor. Ž. wit.
Deut. 15.

Skutitelka, y, f., die Thäterin. Jg.

Skutiti, il, cen, ení (na Slov. těn, ění);
skličovati, skutati, skutám a skuci =: shra-
bati , zusammenkutten, -scharren, herab-,
herunterscharren o. wühlen; stropiti, spá-
chati, thun, anzetteln, ins Werk setzen. Jg.
— co: oheň (shrabati\ Jg., zlý skutek (spá-
chati). St. skl. III. 149. Vé, co sme skutili!
Výb. II. 34. 20. — se nad kým: co se nad
námi skuti (== skutilo i. e. že se měsíc za-
tměl) ? St. skl. II. 260. — co v čem. Z. wit.
11. 6., 14. 3.

Skutkování, n., dělání, působení, das
Handeln, Wirken. Mluvíš o s. Sš. J. 105.