401

mají jen tvar v -ický: kralický, litomě-
řický; u ostatních, pokud není zřetelnosti
na ujmu, užívati jest raději forem krat-
ších u lidu oblíbených: pardubský, čela-
kovský (od Čelakovice), benešovský (od
Benešovice) atd. Vz Pardubský. Kde však
jest třeba různiti benešovský (od Benešova)
a benešovický (od Benešovice) a p., tam to
čiňme. Brs. 2. vyd. 226. — 10. E se vkládá:
panna — panenský, Uhry — uherský. Vz E.

— 11. -ěn se vkládá: Brno — brněnský. —
12. -»v vkládá se nejvíce do jednoslabičných
kmenů: čert — čertovský, otec — otcovský,
švec — ševcovský, žid — židovský. — 13.
U cizích jmen tvoříme adjektiva touto
příponou dvojím způsobem, a) Přivěs ujeme ji
ku kmenům jmen podstatných: Nola -
nolský, Athenai — athenský, Delfi — delf-
ský, Bajae — bajský, Narbo — narbonský,
Karthago — karthaginský, Madrid — ma-
dridský, Neapolis — neapolský. — Poznam.
U slov, jež e n. ae před koncovkou -ský
mají, vkládá se j mezi e n. ae a pří-
ponu -ský, ku př.: Malea — malejský,
Plataeae — plataejský n. platejský, dle
řecké formy: platajský. U jmen ukon-
čených v -ia vkládá se j nebo i se vy-
nechává: Antiochia — antiochijský — anti-
ošský. — b) Přivěšujeme ji ku kmenům
adjektiv, jmenovitě u latinských jmen pří-
davných ukončených v -icus, -anus, -aeus,
-ensis: academic-us, akademický (m. aka-
demicský); trojan-us, trojanský: antiochens-is,
antiochenský; african-us, afrikanský; euro-
pae-us, europaejský — europejský. Ale kde
toho není potřeba, tam toho nečiňme a při-
věšujme -ský raději ku kmenům substantiv,
tedy lépe: trojský, antiochijský n. anti-
ošský, africký, europský atd. Někdy jest
ovšem patrný rozdíl mezi oběma tvary, ku
př. amerikanský (od Amerikan, co se táhne
k Amerikanům, obyvatelům Ameriky) a ame-
rický (od Amerika, co se táhne k Americe).
Některá slova tvořená od kmenů adjektivních
už zajisté zdomácněla, ku př. akademický
m. akademijský, gymnasialní m. gymnasijní.

— 14. Přípony -ský užíváno od starých
Čechů v případech, kde nyní jiné přípony
místo mají: lěsský (lesní), polský (polní),
tělesský (tělesní), pesský (psí). Vz -ový.
Jír. — 15. -ský mění se v obec. mluvě ve
středních a již. Čechách, předchází-li sou-
hláska, v -cký (ckej): selský — selckej,
polský — polckej, křesfanckej, vojanckej,
mořcká ryba, morafcká zem. Toto pravidlo
nemá platnosti, vysula-li se předcházející sou-
hláska: českej (češ-ský m. čech-ský), fran-
couskej (m. francouzský), praskej (m. praž-
ský z prahský); zde souhlásky š, z, ž se
vysuly. Kts. — 16. Jména vlastní žen-
ského rodu ukončená v -ská. Paní Seli-
bovská. Slečna Selibovských (?) nebo Seli-
bovská (?). Vz Jméno (vlastní) a Časopis
Komenský roč. I. str. 217. (1873). — 17.
V pl. m. u život. -ští. Europský — europští
národové. Ale na mnohých místech Mor. a
Slezska ba i v Čechách (východ., u Hradce
Král. a Brandýsa) klade lid -scí: světscí,
panscí. Ch. Lhotští - lhotcí (Sš. P. 778.),
černoccí (Sš. P. 773.), bohoticí (Sš. P. 212.),

moravčí, pavlovčí (Sš. P. 591., 717.), hradeččí
podruzi. (Šb.). Gb. Hl. 104.

Skyb, a, m., pomatomus, ryba. Krok. I.
d. 108.

Skyba, vz Skyva.

Skydač, e, m., vykydač, der Ausmister.
Slov. Bern.

Skydánek, nka, m., osob. jm. Mor. Šd.

Skydati, skydnouti, dnul a dl, ut, utí;
skydávati = sházeti, zusammenwerfen; dolu
shoditi, herabwerfen. Jg. — co čím kam.
S. hnůj. Ros. Na tu vrstvu hlína se skydá
malou lopatkou. Techn. - odkud: hnůj
s vozu.— koho čím: blátem s. (poházeti).

— se = vstáti. Koll.

Skýchnouti, chl, utí. — komu. Skýchlo
mu = sklaplo mu, es misslang ihm. Us.

Skyjovati koho = kyjem stlouci. Ros.

Skýlka, y, f., střídka chleba. U Chrud.
Kd. Krájejte, tetka, do kola, aby se na vás
hoši smáli. A já radši s-ku, aby se smáli
každú chvilku. Na Policku. Kšá.

Skýlko, a, n., das Gläschen. — S., ein-
glasige Lorgnette. Rk.

Skylla, y, f, dle báje obluda mořská
přebývající ve sluji naproti víru Charybdě;
vlastně skalina v úžině sicilské naproti víru
Charybdě, za starých dob lodím nebezpečná.
Vz více v S. N. Incidit in Scyllam cupiens
vitare Charybdin. Ovid. — S., scilla, rostl.,
Meerzwiebel, m. S. dvoulistá (ladoňka), s.
bifolia; příjemná, s. amoena; sibiřská, s. si-
birica. FB. 19., Slb. 205.

Skynouti, ul, ut, utí = svrci, shoditi
(zřídka), herabwerfen; spadnouti, fallen. —
komu. Slza mu skynula. Jg. — S. = vy-
kynouti, aufgähren. — abs. Těsto skynulo
(na Slov. = skyslo). Us. — se = snížiti se,
snésti se, spadnouti, sich herabbewegen, sich
neigen, sich senken, fallen. — se k čemu.
Skyň se k zemi v rozhrucených harfo úlom-
cích. Č.

Skynožiti = pokaziti. Na mor. Valašsku.
Brt. — S. = promarniti, durchbringen. Slov.
Bern.

Skynulý. S. těsto, Kom., chléb, aufge-
gangen. Us.

Skýpala, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Skýpati, skýpám, skýpi; skypěti, ěl, ění
= vykypěti, überlaufen. — odkud. Skýpe
to z hrnce. Us. na Mor. a ve Slez. Klš.,
Mtl.

Skypřiti, il, en, ení, z mělniti, auflockern.

— co čím: zemi rýčem. Teplo skypřuje
těla. Toms. — co čemu: zem sadbám. Ros.
Vz Zkypřený, Zkypřeti.

Skyr-os, a, m., nyní Skyro, sporadický
ostrov východně od Euboee. Vz více v S. N.

— Skyřan, a, m , pl. -né. — Skyrský.
Skysati, vz Zkysati.

Skyseleti, el, ení, Sauerwerden. — čím:
mléko horkem s-lo. Us. — S., rozhněvati se,
erbittert werden. 2. Apol. 510.

Skyseliti, vz Zkyseliti.

Skyselitý — nákyslý, etwas sauer. S. žin-
čice. Am.

Skyslený; -en, a, o, sauer gemacht. Bern.

Skysliti, il, en, ení = skyseliti, sauer
machen. Bern.

Skyslosť, i, f., die Versäuerung. Jg.