402

Skyslý, versäuert. S. kov, Víd. nov.;
mléko. Us.

Skysnouti, sl, utí ; skysati, skysávati,
sauer werden, versäuern. — kdy kde. Pivo
přes noc ve džbáně skysalo, skyslo. —
komu. Pivo mu skyslo. Us. — S., na
Slov. = vyhynouti, ausgähren. Tělo skyslo.
Bern.

Skýsti, skydám a skydu, dl. Vz Skydati.
— se s čím. Tuť se túha s hořem skyde,
když smrť k tomu tělu přijde. Rozml. duše
s těl.

Skyšice, něm. Skyschitz, ves u Sobotky.

Skyt, u, m., znik, Gedeihen, n. Plk. — S.
Mám tu kartu jen na skyt (říká se, když
hrající jen jednu kartu jisté barvy má a tedy
hned ji vynese). Us. u Příbrami. Jg.

Skytaly, dle Dolany, něm. Skytal, ves
u Lubence. PL.

Skythi, vz Skytnouti. — S., v kyty svá-
zati, den Hanf zusammenbinden. Slov.

Skytha, y, m , pl. dle Despota, S-cytha,
der Skythe. V. Vz více v S. N. — Skythie,
e, f. — Skythský.

Skytin, a, m., bylo místo blíž Poříčí
u Prahy.

Skytnouti, tnul a tl, ut, utí; skytati.
O původu vz Mz. 76. S. se, vagari. Fk.
2. 681. srovnává stind. ščju, čjavatē, sich
regen, got. skēvjan, gehen. Gt. Lit. Stud. 70.
táhne se ku lit. skuisti, skuitau, deiirare.
Mkl. aL. 160. — S. = na jevo, na oči dáti,
podati, vorhalten, bieten, darzeigen; se =
okazovati se, zniknouti, na jevě býti, sich
zeigen, erscheinen, sich darbieten. Jg., Výb.

I. 787. — co: dar; slunce paprsky skyte.
Troj. Svět skytá nějaká ochotenstvie. Št. N.

11. — co komu (k čemu): jedovatému
hmyzu k očima smaragd s. Troj. V roz-
ličné pak vnadé krásu světu skýtá. Sš. Bs.
14. — co kde kam. A jak slunko do všech
cest pravou bláhu skýtá. Sš. Bs. 15. Druh
před druhem (jeden po druhém) šíji pod
meč skytieše (skytal). Pass. 825. — komu
jak. Já vám skytu ze své milosti. Boč. —
se komu. Vždy mi sě skyteš. Št. Svému
sě nepřieteli skytěchu (exhibebant). Ms. 14.
stol. — se kde: po vlastech. Č.

Skyva, skýva, skyba, skýba, skyvka,
skývka, skybka, skýbka, skyvečka,
skyvička, skybička, y, f. Cf. pol. a srb.
skyba, něm. Scheibe, strněm. scipa, scíba,
střněm. schibe. Schl. Cf. Gb. Hl. 93., Ž. wit.
147. 17. S., kus, řízek chleba po délce se-
říznutý, eine Scheibe Brotes, Brotschnitz
der Länge nach. Šm. Vz Krajíc. Skýva,
skyva. V. Ukrojím si krajíc, nenajím se ho
nic, u maměnky s-bku, ta je mně k užitku
Sš. P. 496. Všem dal po skývě chleba. Bj.
Zdali sem kdy jedl svú skývu sám a nejedl
jie sirotek? BO. Položím Vám skývu chleba.
BO. Zlořečený ten, kterýž pro skývu chleba
opustí pravdu; Lepší jest skyvka chleba s ve-
selím, než dóm pln krmí s svárem. (Šal.
Prov. 17.). Hus I. 353., 255. (Tč.). Jsou cho-
váni o tenkých skyvách = nuzně. Ehr. 31.
Tys skýva (= hloupý). U Lukavice. Dhn.
S. chleba s máslem. D. Chudému skýva za
bochník. C. M. 176. — S., kus chleba vůbec,
s plná ústa, Mundvoll, Bissen Brot. V. —

S., das der Länge nach vom Pfluge aufge-
ackerte Erdreich. Na Ostrav. Tč. — S. Tak
se nazývají na Hané výklenky šátku za-
vázaného na hlavě; mají podobu jakousi
s boltci přirozených uší. Sd. — S., die Hut-
krämpe. Na Mor. Hý., Kčr.

Sl z dl, vz Dl; z tl, vz Tl. — SI mění
se následující měkkou souhláskou v šl: po-
slati — pošli, myslъ — přemýšleti: zvláště
v trpném příčestí následkem hlásky j: my-
sliti — mysljen — myšlen; ale: kresliti —
kreslen. Vz -en, -sen, šl.

Slab, vz Slabý.

Slabce, gt. Slabec, pl., dle Budějovice,
také Slapce, Slavce, něm, Slabetz, ves u Ra-
kovníka. Vz S. N. — S. německé, tamtéž.

Slabčice, dle Budějovice, Slabschitz, ves
u Týna nad Vltavou.

Slabě, schwach. S. se brániti. Troj. S.
mluviti.

Slabec, bce, m., slaboch, der Schwächling.
Pl. Víra činí silným slabce. Sš. Bs. 17.

Slaběti, ěl, ění, schwach werden. L.

Slabička, y, f., dem. slova slabika. —
S., y, m., der Silbenstecher. D.

Slabičný, Silben-. S. hádanka (šarada),
písmo. Nz.

Slabika, y, f., lat. syllaba, z řec. övllaßi],
tedy m. syllabika. S. jest hláska buď sama
o sobě nebo ve spojení s jinými Hláskami
pojednou vyslovená. S. kořenová, vývodná,
odvodná (vyvozovací, odvozovací), Ablei-
tungssilbe, dlouhá, krátká, obojetná n. stře-
dočasná, zweizeitig, skrácená, dvoudobná,
hlavní, kmenová, přízvučná, nepřízvučná,
plnopřízvučná, hochtonig, polouzvučná, mit-
teltonig; délka, krácení, dloužení, členění
slabik; koncovka, předpona (předtvoRek).
Nz. — Míra slabik. S. jest dlouhá, drží-li
v sobě dlouhou samohlásku (á, é, í, ů) nebo

dvojhlásku, jinak jest krátká: kvílím,

chloubou, chloubu — o, rovina o o o,

nebe u u; ě a ia jsou krátké: piali u o,
pěje u u. Hlásky r, l, m, když moc samo-
hlásek do sebe mají, činí též slabiku krátkou:
trvati u u u, slza u u, sedm u. Vbásnictví
časoměrném, kde se slabiky podlé délky a
krátkosti měří, rozeznávají se nad to sla-
biky položením n. polohou dlouhé (po-
sitione longae), jsou-li za krátkou samo-
hláskou dve anebo více souhlásek. V této pří-
čině náležejí a) obě souhlásky k té slabice,
která se dlouží: ctnost', hvězd, blesk. — b)
Obě souhlásky náležejí k jednomu a témuž
slovu, avšak první táhne se k slabice před-
chodné, druhá pak (aneb je-li jich více, tedy
ostatní) k následující slabice: pom-sta —• o,

leh-ký --, ječ-men — u, hoj-ný --, prav-da

— o, po-kor-ný u --, pan-na — o, roz-

sou-dím --. c) Aneb táhnou se obě

aneb všecky k slabice následující tak, že sla-
bika, jež se dlouží, otevřena jest, jako:
ko-stel - u, by-strý — —, ošklivý — u --,

za-spím - -. Pozn. 1. Dvě nosovky aneb

nosovka s tekutou a tekutá s nosovkou (vz
Souhláska) činí slabiku předchodnou polo-
žením dlouhou: te-mný --, u-mru — u,

při-lnu — u. Pozn. 2. Jednoslabičné před-
ložky otevřené jsou položením dlouhé, když
jméno jich od dvou souhlásek se počíná: