Předchozí (401)  Strana:402  Další (403) |
|
|||
402
|
|||
|
|||
Skyslý, versäuert. S. kov, Víd. nov.;
mléko. Us. Skysnouti, sl, utí ; skysati, skysávati,
sauer werden, versäuern. — kdy kde. Pivo přes noc ve džbáně skysalo, skyslo. — komu. Pivo mu skyslo. Us. — S., na Slov. = vyhynouti, ausgähren. Tělo skyslo. Bern. Skýsti, skydám a skydu, dl. Vz Skydati.
— se s čím. Tuť se túha s hořem skyde, když smrť k tomu tělu přijde. Rozml. duše s těl. Skyšice, něm. Skyschitz, ves u Sobotky.
Skyt, u, m., znik, Gedeihen, n. Plk. — S.
Mám tu kartu jen na skyt (říká se, když hrající jen jednu kartu jisté barvy má a tedy hned ji vynese). Us. u Příbrami. Jg. Skytaly, dle Dolany, něm. Skytal, ves
u Lubence. PL. Skythi, vz Skytnouti. — S., v kyty svá-
zati, den Hanf zusammenbinden. Slov. Skytha, y, m , pl. dle Despota, S-cytha,
der Skythe. V. Vz více v S. N. — Skythie, e, f. — Skythský. Skytin, a, m., bylo místo blíž Poříčí
u Prahy. Skytnouti, tnul a tl, ut, utí; skytati.
O původu vz Mz. 76. S. se, vagari. Fk. 2. 681. srovnává stind. ščju, čjavatē, sich regen, got. skēvjan, gehen. Gt. Lit. Stud. 70. táhne se ku lit. skuisti, skuitau, deiirare. Mkl. aL. 160. — S. = na jevo, na oči dáti, podati, vorhalten, bieten, darzeigen; se = okazovati se, zniknouti, na jevě býti, sich zeigen, erscheinen, sich darbieten. Jg., Výb. I. 787. — co: dar; slunce paprsky skyte.
Troj. Svět skytá nějaká ochotenstvie. Št. N. 11. — co komu (k čemu): jedovatému
hmyzu k očima smaragd s. Troj. V roz- ličné pak vnadé krásu světu skýtá. Sš. Bs. 14. — co kde kam. A jak slunko do všech cest pravou bláhu skýtá. Sš. Bs. 15. Druh před druhem (jeden po druhém) šíji pod meč skytieše (skytal). Pass. 825. — komu jak. Já vám skytu ze své milosti. Boč. — se komu. Vždy mi sě skyteš. Št. Svému sě nepřieteli skytěchu (exhibebant). Ms. 14. stol. — se kde: po vlastech. Č. Skyva, skýva, skyba, skýba, skyvka,
skývka, skybka, skýbka, skyvečka, skyvička, skybička, y, f. Cf. pol. a srb. skyba, něm. Scheibe, strněm. scipa, scíba, střněm. schibe. Schl. Cf. Gb. Hl. 93., Ž. wit. 147. 17. S., kus, řízek chleba po délce se- říznutý, eine Scheibe Brotes, Brotschnitz der Länge nach. Šm. Vz Krajíc. Skýva, skyva. V. Ukrojím si krajíc, nenajím se ho nic, u maměnky s-bku, ta je mně k užitku Sš. P. 496. Všem dal po skývě chleba. Bj. Zdali sem kdy jedl svú skývu sám a nejedl jie sirotek? BO. Položím Vám skývu chleba. BO. Zlořečený ten, kterýž pro skývu chleba opustí pravdu; Lepší jest skyvka chleba s ve- selím, než dóm pln krmí s svárem. (Šal. Prov. 17.). Hus I. 353., 255. (Tč.). Jsou cho- váni o tenkých skyvách = nuzně. Ehr. 31. Tys skýva (= hloupý). U Lukavice. Dhn. S. chleba s máslem. D. Chudému skýva za bochník. C. M. 176. — S., kus chleba vůbec, s plná ústa, Mundvoll, Bissen Brot. V. — |
S., das der Länge nach vom Pfluge aufge-
ackerte Erdreich. Na Ostrav. Tč. — S. Tak se nazývají na Hané výklenky šátku za- vázaného na hlavě; mají podobu jakousi s boltci přirozených uší. Sd. — S., die Hut- krämpe. Na Mor. Hý., Kčr. Sl z dl, vz Dl; z tl, vz Tl. — SI mění
se následující měkkou souhláskou v šl: po- slati — pošli, myslъ — přemýšleti: zvláště v trpném příčestí následkem hlásky j: my- sliti — mysljen — myšlen; ale: kresliti — kreslen. Vz -en, -sen, šl. Slab, vz Slabý.
Slabce, gt. Slabec, pl., dle Budějovice,
také Slapce, Slavce, něm, Slabetz, ves u Ra- kovníka. Vz S. N. — S. německé, tamtéž. Slabčice, dle Budějovice, Slabschitz, ves
u Týna nad Vltavou. Slabě, schwach. S. se brániti. Troj. S.
mluviti. Slabec, bce, m., slaboch, der Schwächling.
Pl. Víra činí silným slabce. Sš. Bs. 17. Slaběti, ěl, ění, schwach werden. L.
Slabička, y, f., dem. slova slabika. —
S., y, m., der Silbenstecher. D. Slabičný, Silben-. S. hádanka (šarada),
písmo. Nz. Slabika, y, f., lat. syllaba, z řec. övllaßi],
tedy m. syllabika. S. jest hláska buď sama o sobě nebo ve spojení s jinými Hláskami pojednou vyslovená. S. kořenová, vývodná, odvodná (vyvozovací, odvozovací), Ablei- tungssilbe, dlouhá, krátká, obojetná n. stře- dočasná, zweizeitig, skrácená, dvoudobná, hlavní, kmenová, přízvučná, nepřízvučná, plnopřízvučná, hochtonig, polouzvučná, mit- teltonig; délka, krácení, dloužení, členění slabik; koncovka, předpona (předtvoRek). Nz. — Míra slabik. S. jest dlouhá, drží-li v sobě dlouhou samohlásku (á, é, í, ů) nebo dvojhlásku, jinak jest krátká: kvílím,
chloubou, chloubu — o, rovina o o o,
nebe u u; ě a ia jsou krátké: piali u o,
pěje u u. Hlásky r, l, m, když moc samo- hlásek do sebe mají, činí též slabiku krátkou: trvati u u u, slza u u, sedm u. Vbásnictví časoměrném, kde se slabiky podlé délky a krátkosti měří, rozeznávají se nad to sla- biky položením n. polohou dlouhé (po- sitione longae), jsou-li za krátkou samo- hláskou dve anebo více souhlásek. V této pří- čině náležejí a) obě souhlásky k té slabice, která se dlouží: ctnost', hvězd, blesk. — b) Obě souhlásky náležejí k jednomu a témuž slovu, avšak první táhne se k slabice před- chodné, druhá pak (aneb je-li jich více, tedy ostatní) k následující slabice: pom-sta —• o, leh-ký --, ječ-men — u, hoj-ný --, prav-da
— o, po-kor-ný u --, pan-na — o, roz-
sou-dím --. c) Aneb táhnou se obě
aneb všecky k slabice následující tak, že sla-
bika, jež se dlouží, otevřena jest, jako: ko-stel - u, by-strý — —, ošklivý — u --, za-spím - -. Pozn. 1. Dvě nosovky aneb
nosovka s tekutou a tekutá s nosovkou (vz
Souhláska) činí slabiku předchodnou polo- žením dlouhou: te-mný --, u-mru — u, při-lnu — u. Pozn. 2. Jednoslabičné před-
ložky otevřené jsou položením dlouhé, když jméno jich od dvou souhlásek se počíná: |
||
|
|||
Předchozí (401)  Strana:402  Další (403) |