403

na stromě — u o, po stráni-- u. d) Aneb

náležejí obě souhlásky k rozličným slovům:

od lovců---, pod stromy — u u, všech

těch — u. Pozn. Ve všech těchto příčinách
slove položení silné, posice silná- — Obo-
jetné jsou slabiky: 1) Když se samohláska
i dlouze i krátce vyslovuje: nížina — nížina,
nalézám — nalezám, béřeš — bereš. — 2) Když
v témž slově za slabikou otevřenou dvě sou-
hlásky jdou, z nichž druhá tekutou 1, r, ř
n. nosovkou m, n jest. V této příčině jest
první a) němá: mo-krý_^_ —, smutný ^ —,
vti-pný ^ —, by-dlím ^ —, u-kru-tný '± ^_ —,
nepřátelé ^ — u —. b) Aneb vanutá: ro-vný

— — , vy-tr-hnu , po-šlu ^ v, tru-
chlím n —, uz-řel v 3) Když za samo-
hláskou krátkou dvě aneb více souhlásek je,
které však k slovu následujícímu příslušejí,
tehdy táž slabika z pravidla krátká jest; ale
může se, však jen v arsi, za dlouhou poklá-
dati: nade mnou o ,___, ode všech _u_ u,

víme kteraký___,__ u u ___. Pozn. i. Ve všech

těchto příčinách slove položení slabé, po-
sice slabá. — Pozn. 2. Dvojhláska ě muže
předchodnou slabiku položením dlouhou uči-
niti, když v je přejde: sobě — sobje. Rovněž
tak mohou c == ts, č = tš předchodnou sla-
biku prodloužiti: něco ^U j, ovoce u uuu.
učiním u —. Když se dvě aneb více slabik
podlé míry, již do sebe mají, sestaví, vzniknou
stopy veršové. Vz Zk. Ml. II. 185. a násl. —
Mk. Ml. 312., 313., Sš. 4. — Cf. Kvantita,
Gb. Hl. 44. - O skladu slabik vz Gb. III.
38. a násl. a Děleni. — O dělení slabik
v písmě vz Dělení, Zk. Ml. II. 17., Gb. Hl.
40. — Jak se slabiky končily? Ve staré
češtině a vůbec ve slovanštině končily se
slabiky kdysi z pravidla samohláskou (nebo
souhl. j) a valná většina slabik českých ná-
sledkem toho posud samohlásku na konci
mají; na mnoze však čeština přece se od-
chýlila od bývalého pravidla a má nyní také
takových slov a slabik dosti, které se končí
souhláskou. A právě v těchto odchylkách
od původního pravidla odsuta jest větším
dílem česká střídnice starobulharského jeru;
málo kdy tu bývá odsuta samohláska jiná.
Gb. Hl. 28. Vz Jer. — O proměnách slabik
vz kromě tohoto článku Gb. Hl. 40. a násl.

— O přízvuku slabik vz Přízvuk, Gb. Hl.
44. — Počtem slabik rozeznávají se slova
jednoslabičná, dvouslabičná atd. — S.
otevřená končí se samohláskou: chu-do-ba,
zavřená končí se souhláskou: bez-bož-ník.
Gb. Hl. 39. — O průzivu slabik vz Průziv

— S-ky měřiti, děliti, počítati; dělidlo slabik.
Slabikant, u, m. = hoch učící se slabi-
kovati. Lpř. Vz Slabikář.

Slabikář, e, slabikářek, řku, m., lístek
n. knížka, z níž se učí děti abecedě, slabi-
kování a čtení, das Abecebuch, Namenbuch.
Jg. — V. Dítě na s-ři (slabikant), der Abece-
schütz. Dch. Na s-ři jsem se učil. Us. Naše
Mařenka snědla už tři slabikáře a přece nic
neumí. V Kunv. Msk. Má tvař jako slabikář
(=jako lístek, hubenou). Šm. Prodává sla-
bikáře (= hubený. Vz Chudoba). Č.

Slabikovati, buchstabiren. V.

Slabina, slabizna, y, f., slabiny, f., pl.,
měkké místo boku mezi žebry a kloubem, die

Dünnungen, Flämen, Wammen, Weichen,
Dünnen. Jg. Žebra v slabině se skonávají.
Kom. V s-nu někoho udeřiti. Ráj. — Sla-
bina, slabá čásť kůže. Us. Dch.

Slabinný, Weichen-. S. žebra. Vz Sla-
biznový.

Slabisko, a, n., schwächliches Geschöpf.
Sm.

Slabiti, il, en, ení, slabívati, schwächen.
— co. To jídlo slabí žaludek (slabým činí).
Us. S. něco také = popouštěti, nachlassen,
schlaff machen. Ros. — Jg.

Slabizna, vz Slabina.

Slabiznový. S. střevo, der Weichdarm.
V. Vz Slabinový.

Slábnouti, slábnouti, bnul a bl, utí,
schwach o. schlaff werden. V. — na čem:
na duši a na těle. Us. — čím: nemocí. —
komu. Už mi paměť slabne. Us Dch.

Slabo, vz Slabý. — S., adv. slabe, schwach.
S. ho udeřil. Plk. — S., volně, locker. S.
uvázati. Plk.

Slabočilný, nervenschwach. Šm. Vz Sla-
bonervý.

Slaboduch, a, slabodoušek, ška, m., der
Schwachgeist. Krok.

Slaboduchosť, i, f., die Geistesschwäche.
Dch.

Slaboduchý, geistesschwach. Dch.

Slabohlednosť, i, f., slabosť zraku, die
Blödsinnigkeit. Rostl. III. a. 101. Vz Slabo-
zrakosť.

Slaboch, a, m. = slabec. — S., slabá včelí
čeleď. Všk.

Slahomocný, von schwacher Kraft. S.
dítě. Krok. I. b. 35.

Slabomyslný = slaboduchý. D., Sš. I.
136.

Slabonervý, chabonervý (Srn.), nerven-
schwach. Vz Slabočilný. D.

Slabonoha, y, f., netykavka europská,
impatiens, der Springsame. Sľb. 637.

Slabonohý, schwachfüssig. Šm.

Slabosrdečný, schwachherzig. D.

Slabosť, i, f., die Schwäche, Schwachheit,
Hinfälligkeit. V. S. těla, ducha, rozumu, věku,
tvrzi, nepřítele, hlasu, tonu, výrazu, zraku,
vína. Us. Svou s. (nestatečnosť) ukázati. D.
Ukázati s. Dch. — S., přečinění z nedostatku
síly rozumu n. vůle, křehkost, die Schwach-
heit. Každá s. se tresce porobou. Jul. Zeyer.
Vz Slabota.

Slabota, y, f. = slabosť. Dch. S-tou
usnouti. Dch. Aby mu připomenul lidskou
s-tu; Trpělivost' hledí k soužením, ke vlast-
ním s-tám. Sš. J. 306., II. 196.

Slaboučký = slabounký.

Slabounký, sehr schwach, dünn. S. stéblo.
Dch.

Slabověrec, rce, m,, der Schwachgläubige.
Kl.

Slabověrý, slabý u víře, schwachgläubig.
Tím činem k upevnění s-rých slouží. Sš. Sk.
241.

Slabovitosť, i, f., die Schwächlichkeit.
L.
Slabovitý, schwächlich. L.
Slabozrakosť, i, f., slabý zrak. Rostl.
Vz Slabohlednosť.
Slabozraký, schwachsichtig. Dch.



	403

	na stromě — u o, po stráni-- u. d) Aneb náležejí obě souhlásky k rozličným slovům: od lovců---, pod stromy — u u, všech těch — u. Pozn. Ve všech těchto příčinách slove položení silné, posice silná- — Obo- jetné jsou slabiky: 1) Když se samohláska i dlouze i krátce vyslovuje: nížina — nížina, nalézám — nalezám, béřeš — bereš. — 2) Když v témž slově za slabikou otevřenou dvě sou- hlásky jdou, z nichž druhá tekutou 1, r, ř n. nosovkou m, n jest. V této příčině jest první a) němá: mo-krý_^_ —, smutný ^ —, vti-pný ^ —, by-dlím ^ —, u-kru-tný '± ^_ —, nepřátelé ^ — u —. b) Aneb vanutá: ro-vný — — , vy-tr-hnu , po-šlu ^ v, tru- chlím n —, uz-řel v 3) Když za samo- hláskou krátkou dvě aneb více souhlásek je, které však k slovu následujícímu příslušejí, tehdy táž slabika z pravidla krátká jest; ale může se, však jen v arsi, za dlouhou poklá- dati: nade mnou o ,___, ode všech _u_ u, víme kteraký___,__ u u ___. Pozn. i. Ve všech těchto příčinách slove položení slabé, po- sice slabá. — Pozn. 2. Dvojhláska ě muže předchodnou slabiku položením dlouhou uči- niti, když v je přejde: sobě — sobje. Rovněž tak mohou c == ts, č = tš předchodnou sla- biku prodloužiti: něco ^U j, ovoce u uuu. učiním u —. Když se dvě aneb více slabik podlé míry, již do sebe mají, sestaví, vzniknou stopy veršové. Vz Zk. Ml. II. 185. a násl. — Mk. Ml. 312., 313., Sš. 4. — Cf. Kvantita, Gb. Hl. 44. - O skladu slabik vz Gb. III. 38. a násl. a Děleni. — O dělení slabik v písmě vz Dělení, Zk. Ml. II. 17., Gb. Hl. 40. — Jak se slabiky končily? Ve staré češtině a vůbec ve slovanštině končily se slabiky kdysi z pravidla samohláskou (nebo souhl. j) a valná většina slabik českých ná- sledkem toho posud samohlásku na konci mají; na mnoze však čeština přece se od- chýlila od bývalého pravidla a má nyní také takových slov a slabik dosti, které se končí souhláskou. A právě v těchto odchylkách od původního pravidla odsuta jest větším dílem česká střídnice starobulharského jeru; málo kdy tu bývá odsuta samohláska jiná. Gb. Hl. 28. Vz Jer. — O proměnách slabik vz kromě tohoto článku Gb. Hl. 40. a násl. — O přízvuku slabik vz Přízvuk, Gb. Hl. 44. — Počtem slabik rozeznávají se slova jednoslabičná, dvouslabičná atd. — S. otevřená končí se samohláskou: chu-do-ba, zavřená končí se souhláskou: bez-bož-ník. Gb. Hl. 39. — O průzivu slabik vz Průziv — S-ky měřiti, děliti, počítati; dělidlo slabik. Slabikant, u, m. = hoch učící se slabi- kovati. Lpř. Vz Slabikář. Slabikář, e, slabikářek, řku, m., lístek n. knížka, z níž se učí děti abecedě, slabi- kování a čtení, das Abecebuch, Namenbuch. Jg. — V. Dítě na s-ři (slabikant), der Abece- schütz. Dch. Na s-ři jsem se učil. Us. Naše Mařenka snědla už tři slabikáře a přece nic neumí. V Kunv. Msk. Má tvař jako slabikář (=jako lístek, hubenou). Šm. Prodává sla- bikáře (= hubený. Vz Chudoba). Č. Slabikovati, buchstabiren. V. Slabina, slabizna, y, f., slabiny, f., pl., měkké místo boku mezi žebry a kloubem, die	Dünnungen, Flämen, Wammen, Weichen, Dünnen. Jg. Žebra v slabině se skonávají. Kom. V s-nu někoho udeřiti. Ráj. — Sla- bina, slabá čásť kůže. Us. Dch. Slabinný, Weichen-. S. žebra. Vz Sla- biznový. Slabisko, a, n., schwächliches Geschöpf. Sm. Slabiti, il, en, ení, slabívati, schwächen. — co. To jídlo slabí žaludek (slabým činí). Us. S. něco také = popouštěti, nachlassen, schlaff machen. Ros. — Jg. Slabizna, vz Slabina. Slabiznový. S. střevo, der Weichdarm. V. Vz Slabinový. Slábnouti, slábnouti, bnul a bl, utí, schwach o. schlaff werden. V. — na čem: na duši a na těle. Us. — čím: nemocí. — komu. Už mi paměť slabne. Us Dch. Slabo, vz Slabý. — S., adv. slabe, schwach. S. ho udeřil. Plk. — S., volně, locker. S. uvázati. Plk. Slabočilný, nervenschwach. Šm. Vz Sla- bonervý. Slaboduch, a, slabodoušek, ška, m., der Schwachgeist. Krok. Slaboduchosť, i, f., die Geistesschwäche. Dch. Slaboduchý, geistesschwach. Dch. Slabohlednosť, i, f., slabosť zraku, die Blödsinnigkeit. Rostl. III. a. 101. Vz Slabo- zrakosť. Slaboch, a, m. = slabec. — S., slabá včelí čeleď. Všk. Slahomocný, von schwacher Kraft. S. dítě. Krok. I. b. 35. Slabomyslný = slaboduchý. D., Sš. I. 136. Slabonervý, chabonervý (Srn.), nerven- schwach. Vz Slabočilný. D. Slabonoha, y, f., netykavka europská, impatiens, der Springsame. Sľb. 637. Slabonohý, schwachfüssig. Šm. Slabosrdečný, schwachherzig. D. Slabosť, i, f., die Schwäche, Schwachheit, Hinfälligkeit. V. S. těla, ducha, rozumu, věku, tvrzi, nepřítele, hlasu, tonu, výrazu, zraku, vína. Us. Svou s. (nestatečnosť) ukázati. D. Ukázati s. Dch. — S., přečinění z nedostatku síly rozumu n. vůle, křehkost, die Schwach- heit. Každá s. se tresce porobou. Jul. Zeyer. Vz Slabota. Slabota, y, f. = slabosť. Dch. S-tou usnouti. Dch. Aby mu připomenul lidskou s-tu; Trpělivost' hledí k soužením, ke vlast- ním s-tám. Sš. J. 306., II. 196. Slaboučký = slabounký. Slabounký, sehr schwach, dünn. S. stéblo. Dch. Slabověrec, rce, m,, der Schwachgläubige. Kl. Slabověrý, slabý u víře, schwachgläubig. Tím činem k upevnění s-rých slouží. Sš. Sk. 241. Slabovitosť, i, f., die Schwächlichkeit. L. Slabovitý, schwächlich. L. Slabozrakosť, i, f., slabý zrak. Rostl. Vz Slabohlednosť. Slabozraký, schwachsichtig. Dch.