404

Slabůstka, y, f., eine schwache Seite.
To je jeho s. Us.

Slabý; slab, a, o; komp. slabší a slabější.
Slaboučký a slabounký. Strsl. slabъ, debilis,
příp. -ъ. Mkl. B. 29. — S. = netuhý, volný,
schlaff, weit. Někteří slabé (prostranné)
roucho rádi mají, jiní tuhé (těsné). Kom. —
v čem: u víře. Hý. — S., nesilný, nemocný,
křehký, mdlý, útlý, schwach, kraftlos, hin-
fällig. S. provaz, nohy (tenké), dítě, oko,
paměť, nepřítel, pevnosť, posádka, hlas, řeč
(nepronikající do srdce), světlo, víno, pivo,
polívka, Jg., lodyha. Rst. Slabého smyslu.
Us. S. jelen (malý). Šp. To je jeho slabá
stránka, ein Faible. Dch. Slabý prízvuk. Nz.
Neminulo sedym roků, šel tatíček v slabém
kroku. Sš. P. 118. Včilé mi dáváš slabou
potravu. Sš. P. 532. (Tč.). S. jako moucha,
Us., jak hrachovina, na mor. Zlínsku, Brt.,
jako makový květ. Mt. S. Slabý musí za sla-
bého trpěti, strany toho vz přísloví v článku:
Jedle, Krkavec, Pán. — čím: rozumem. Dch.

— nač, na koho, k čemu. Dievčie ruka
na vy k vládě slaba. LS. 115. Síly ku půt-
kám slabé. Sš. II. 206. Jeden jako druhý
slabý na myšlénky. Sá. — po čem: po
nemoci. Us. — na čem: na duši i na těle,
Jg., na mysli. Dch. — S., tenký, chatrný,
dünn, schwach. S. sukno. Kom. — S., malý,
klein. Při s. ohni vařiti. Ras.

Slacký, ze Slatiny. Slez. Šd.

Šláč, e, m., posylatel, Schicker, m. V.

Sláčeti m. Svláčeti. Člověk když se sláčí,
ne ihned vykydne se ze všeho, než nejprv
zuje obuv, potom gatě, pak kabát, naposledy
i košili. Žer. 321.

Sláčik, u, m. = smyčec. Slov. Hdk.

Slačiti, il, en, ení, na Slov. slíditi, spüren;
znamenati, skoumati, wahrnehmen, merken.

— S., na Slov., po čem, na co = bažiti,
žádati, trachten, D., Plk., nedočkavě a ji-
nému na obtíž po něčem toužiti. Mor. Brt.,
Mtl.

Slačky, pl. = slídění, čouhání. Cf. Slačný.
Na s. jíti = pod okna k hostině, aby něco
dostal. Na Mor. Mtl. Cf. Čumenda.

Sláčnice, e, f., pokoj ku svláčení. Slov. D.

Slačník, a, m. = slídník. Vz Slídič. Slov.

Slačnosť, i, f. = slídnosí, die Spürkrat't.
Na Slov.

Slačný, slídný, spürend; witzig, verschla-
gen. Na Slov. — S. pes. Bern.

Slad, u, m., strsl. sladъ, hordeum tostum,
příp. -ъ,. Mkl. B. 29., 15. S. = obilí k várce
připravené, kteréž se klíčí a za klíčeni ve
hvozdě suší nebo též na povětří, das Malz.
Jg. S. se na válečkách suší n. na hvozdě
(sladovně, na drátěných sítích) praží. Pt.
Ze zrn obilních hl. ječmenných, necháme-li
je klíčiti, stává se proměněním škrobu
v cukr a klovatinu slad. Kk. 113. Ječmen
močí se při -/- 12° asi 48 hodin v čisté vodě
(pokud zrno kašovité povahy nenabylo),
potom se na hromady sype, aby střelčil
(klíčil). Zahřívat' se samovolně na 15—30°
a přemítáním se uchraňuje od spálení; když
klíčil asi o 1/₄ délky zrna, klíčeni se pře-
trhuje rychlým sušením. Klíčením se lep
mění a tu povahu na sebe béře, že pak

škrob a dextrln v cukr obrací; ze škrobu
zrna se tvoří dextrin a cukr; delším klí-
čením by tyto hmoty opět vystřebány byly;
proto se zrno klíčené suší, načež sladem
sluje. Obilí pouze vzduchem a sluncem su-
šené sluje sladem vzdušným (Luftmalz);
z toho máme pivo bledé; na pivo hnědé se
hvozdí t. j. horkým vzduchem (kouřem) n.
parou vodní delší čas na 40 — 100° zahřívá,
aby zhnědlo; takový slad je hvozděný (Darr-
malz). Hvozdění děje se na sítech drátěných
n. deskách kovových provrtaných. Vz více
v Šfk. 680 a násl. S. ječný nemlený, se-
mlený (tluč ječná, ječná mouka), V., hvoz-
děný, Nz., sušený, hnědý, větrný, bledý, la-
hodný, křehký, dlouhý, vytažený, krátký,
podeschlý, rozšlapaný, vyrovnaný, mladý,
starý. Šp. Líska, komora, mlýn, síto, žok,
pytel na s., daň ze s-du; pivo od mletí
s-du. Šp. S. dělati, d. Malz schippen, Wid-
dern ; s. tlustě, tence položiti, den Malz-
haufen fuhren; s. se rosí, potí, otepluje, má
dílo, der Haufe schwitzt, hat Arbeit; s. kro-
piti, ein-, besprengen; s. váti (buď lopatou,
buď mlýnkem), worfeln, prosívati, žejbro-
vati, fegen, šlapati, treten, hvozditi, sušiti,
dörren, váleti, schwelchen, obraceti, schla-
gen, wenden, předělati, umlegen, vystírati,
einmeischen. Suk. S. sejmutý (sjatý), Pelz-,
Filzmalz, kamenný, kamenáč, d. Bein-, Glas-
malz; dělání sladu, das Widdern des Haufens,
kropení sladu, das Netzen des Malzes; pří-
stroj ku klíčení sladu, der Malz-, Malzungs-
apparat. Suk. S. narážeti, einsacken, ein-
fassen, vynášeti (výnosek), den Haufen (die
Tenne) ausführen; s. je mnoho dotažen, při-
pražen, hat hohe Darre. Suk. Mlýnek na s.
Dch. To pivo není z pouhého sladu a chmele,
ale má přísadu. Dch. Továrna na s., sladovna,
Malzfabrik. Dch. S. roste, prýchuje, D., střelčí
n. střelcuje; slad sušiti, zapařiti (einmei-
schen), svařiti, Us. (Jg.), do housek dáti,
narážeti, rozhrnouti, nastírati, sbírati, sta-
hovati, rozhoditi, nositi, pronášeti (přenášeti),
z větrna dělati (lüftig überarbeiten), za-
hvozditi, potápěti. Šp. Od sládka pivo se
vaří ze sladu a chmele. Kom. Poněvadž
spoluměštěnín Váš slad ten u sladovníků
koupil a na to zavdal, tedy již jeho s. byl.
NB. Tč. 32. Chmel i slad zmrhati (darmo
pracovati). V. Cf. lat.: Oleum operamque
perdere. Hý. — S, zbroj. K tomu mi po-
bral osmnácte sladóv s tvrze i jiné zbroje.
Půh. I. 154.

Sladáč, e, m. = slaďátko.

Sladák, a, m., v pivováře, der Mälzer.
Dch., Suk.

Sladař, e, m. = sladák.

Sladátko, a, n., sladké jablko, der Süss-
apfel. D.

Sladce, komp. sladčeji; sladičce, sladince,
slaďoučce, sladounce = lahodně, süss. V. S.
mluviti, dřímati. V. Sladce — jak by med
lízal. Pk. Sláze vzní peniez v uši lakomého
než slovo božie. Hugo.

Sladčík, a, m., sladovník, der Bräuer-
bursche. U Opav. Klš.

Sladčiti, il, en, ení == slačiti něco. BO.

Sládě = sladátko. Us. Bvř.

Šladec, dce, m., opak: hořec. Vz Chuť.