405

Sládeč, e, m., na Mor. = osladič, slado-
vec, polypodium vulgare, die Süsswurzel. D.
Po chuti nechuť bývá, lib sládeč. lib hořec.
Tkadl. II. 39.

Sladek, vz Sladký.

Sládek, dka, m., kdo slad dělá, der Mäl-
zer, Ros., v širším smyslu: kdo pivo vaří,
der Brauer, Bierbrauer. Us. S., sladovník,
pan starý; jemu pomáhají: podstarší, mlá-
dek, spilečný, spělák, sladomel. Cf. Sladák,
Sladčík. Pt, Šp. Od s-ka pivo se vaří. Kom.
Žatečtí sládci. Prov. Vz Slánský. Nepůjde
s. v poselství sám (pošle si pomahače. Od-
bytí prosícího). Lb. Sláva jeho padne s-vi
do pivováru. Vz Opilec. S. Chmel drcnul ho
do hlavy. Mor. Šd. Kde lehne sládek, ne-
lehne pekař (kdo mnoho pije, málo jídá).
U Dobrušky. Vz o sládcích v starší době
Tk. II. 371., 380., 382., 388. — S-ci, paseky
u Vsetína na Mor. Tč.

Sladeň, dně, f., melodia, symphonia.
(Absque dubio a lexicographis tentatum.
Jg.). Lex. vet.

Sladěnce, nce, m., glycine, rostl, vikvo-
vitá. Krok. I. b. 229.

Sladění, n., das Süssen. Vz Sladiti.

Sladíce, e, f., eine süsse Birn. Jg.

Sladič, e, m., polypodium vulgare, pa-
protka, osladič, der Engelfuss, das Engel-
süss. Slb. 91.

Sladičátko, a, n., cukroušek, das Lieb-
chen. Šír.

Sladička, y, f. S-ky, malé letní hrušky,
eine Süssbirn. Us.

Sladíčkovati, süsseln. Šm.

Sladičký, vz Slaďoučký.

Sladidlo, a, n., das Süssmittel. Um. les.

Sladík, u, m., berillium — S., glucinum,
die Süsserde, das Glucin. Šm.

Sladina, y, f., der Süssstoff. Šfk. 577.
Vz Sladizna. — S., sladkost, slasť. Šm.

Sladince, sehr süss.

Sladinky, pl., f., das Zuckerwerk. Us.

Sladinký, sehr süss. Vz Slaďoučký.

Sladiti, il, zen, ení (na Slov. děn, ění);
sladívati, süssen, süss machen. — co čím:
kávu cukrem. Us. Svůj čas láskou s. Puch.
S. co zlatou vodou (vymyti, v lučbě). Vys.
- se = líbiti se. — se komu kde. Plk.
Že se mi nesladí v žádném země kraji.
Dolež.

Sladivec, vce, m., der Beerenzucker. Šm.
Vz Sladič, Sladovec.

Sladivo, a, n., cukr, melasa, syrup, med,
kandis. Vz Sladina.

Sladivosť, i, f., die s♫ssende Beschaffen-
heit.

Sladivý, süss machend, süss. Mus.

Sladizna, y, f., sladina, die Süssigkeit.
S. řepy není chutnavá. S. není pro chlopa,
süsse Speisen. Na Ostrav. Té.

Sladká hořká = lilek sladkohořký, So-
lanum dulcamara, das Bittersüss. Rostl. 1122.

Sladkavěti, ěl, ění, süsseln. D.

Sladkavosť, i, f., die Süsselei, Süsslich-
keit. Jg.

Sladkavý = přísladlý, zasladlý, ein we-
nig süss, süsslich. D.

Sladko, süss. S. jest mi. Kom. Sladko
chutnati. D. To mu bude s. a utěšeno. V.

Jméno to pojmenovati duši jest sladko. Pass.
S. do očí, za zády podskočí. Dch. Kdo sladko
jídá, nesladko spává. Pk. — S., vz Sladký.

Sladkodyšný, süssduftend. Sš. Hc. 59.

Sladkohlasí, n., die Harmonie. Jg

Sladkohlasý,. sladkohlasný = sladký
(příjemný) hlas mající, libohlasý, von süsser
Stimme, süssstimmig. S. ústa. Sš. Hc. 85.

Sladkohořký, bittersüss. S. lilek. Jg.
Život dvorský s-ký. Č. M. 321. Vz Sladká
hořká.

Sladkojam, u, m., sechium, die Stachel-
gurke. Rostl. 625.

Sladkokusný, sladký, süss, angenehm.
S. řeč. O 7 vstup. Řeč s. a pochlebná. Št.
N. 24.

Sladkokvět, u, m., hipelate. Rostl.

Sladkolistý, süssblättrig. Dch.

Sladkoluzný. Pl.

Sladkoměška, y, f., epimedium, die
Sockenblume, rostl. Slb. 646., Rostl. 52.

Sladkomluvnosť, i, f., die Süssredigkeit.
Jg. Cf. Sladkořečí.

Sladkomluvný, sladce mluvící, süssre-
dend. Reš.

Sladkomravnosť, i, f., sladkosť či lahoda
mravů, ochotnost. Sš. II. 224.

Sladkoperný, süssherb. Byl.

Sladkopěvný, lieblich singend. Šm.

Sladkoplod, u, m., glycosmis, rostl, ci-
troníkovitá. Rostl.

Sladkopochlebný, süss einschmeichelnd.
S. řeč. 16l9.

Sladkořečí, n., řeč sladká, přemluvná,
fj Tci&avokoyía. Aby nás nikdo neoklamal
s-čím. Sš. II. 207. Cf. Sladkomluvnosť.

Sladkořeký = sladkomluvný. Č.

Sladkosladký (složení souřadné), über-
süss. Bž. 286., Chmel.

Sladkosměchý, süsslächend. Div. z och.

Sladkosť, i, f., die Süssigkeit, Süsse. S.
vina. Har. Medová s. V. Přílišná s. horší
než hořkosť. S-sti se nedobírej až do hoř-
kosti. Pk. — S., lahodnosť, die Lieblich-
keit, Annehmlichkeit, Gefälligkeit. Jg. S.
nebeská. Kom. Řeč tvá s. mým ústům způ-
sobuje nad stred. Br. Již Ježíš v srdci mém
kvete, ten květ plný sladkosti. Sš. P. 74.
Což trpíme, máme v s-sti božstvie přijieti;
Ty v svém těle k věčnému odpočinutí při-
jímá (Kristus), kteříž utrpenie čijí, avšak od
milovánie vnitřnie sladkosti neodstupují;
Skrze prsy Kristovy rozumie se s. čtenie
svatého, jímž se krmie mladí, tociž v nově
ku Kristovi obrácení; Všichni věřící v Krista
vždy v zelenosti své viery trvají, vzhuoru
k nebeským žádostem sě táhnú a tu té s-ti
požívají; Jakož na ořechu skořepina tvrda
jest a jádro skryto, tak v tomto životě na-
šem s spasenie nám tajna jest a nezjeví se
nám; Nebeské s-sti ustavičně dásněmi mysli
své okušuje; Zčestie svú s-stí mě klamá.
Hus II. 148., III. 9., 65., 78., 86., 119. (Tč.).

Sladkosvraskavý, süss zusammenzie-
hend. S. chuť. Pr. Chym. 245.

Sladkota, y, f. = sladkost. S. zpěvu;
Aby s-tou zázraku náuka se potvrdila. Sš.
Hc. 8., Sk. 233.

Sladkotoký, süss fliessend. S. slova.
Vinař.