407

Sladovnice, e, f. = sládková. Slov.

Sladovnický; -cky, po -cku, Bräuers-.
S. pomahač, tovaryš, mistr, nádobí, vůz,
kotel. Sladovnický vandrovní tovaryš slove
obyčejně: řemeslo, někdy také krajánek
(toto obyčejně o mlynářských chasnících).

Jg.

Sladovnictví, n., die Bierbräuerei. Us.

Sladovník, a, m., kdo slad dělá, der
Mälzer. V. — S. = sládek. V.

Sladový, od sladu, Malz-. S. mlýn, káď.
Jg. S. tresť, Malzextrakt, výrobky, -pro-
dukte, pokroutky n. cukrátka, -zelteln, květ,
cukr. Dch.

Sladuška, y, f. = osladič. Rostl. 1782.

Sladušký, sehr süss. Slov.

Sladyšť, ě, f. = sladkosť, die Süssigkeit,
der Zuckergehalt. Hrušky mají hodně sla-
dyště. U Opav. Klš.

Slahoditi se = smířiti se, sich versöh-
nen. — abs. Sotva se kdy s-me. Mor. Brt.

Slach, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Slak, u, m. — svlačec. Vz Slb. 371. —
Tč., Šd., Bka. — S. = smyčec. Rozk.

Sláma, slamka, slámečka, slamenka,
na Moravě slámka, slámečka, y, f. S., instr.
slamou, vz Brána. S. místo stláma od koř.
stl (stláti), příp. -ma; sr. lat. stramen, strhnem,
strō. Mkl. B. 233. Vz vysouvání souhlásek,
Stl. Kt. S. — stébla zralého zvl. vymláce-
ného obilí, das Stroh. Jg. Sláma otepná h.
dlouhá, řiťová, Schütten-, drchaná, plažená,
rušená, mětná (svijanka, měténka, drchanka,
mrvenka, matenice), Wirr-, žitná, pšeničná,
ječná, ovesná, strnišťná (strniště), oživotní
(řítí), der Strohstürzel, Us. (Jg.), cuchaná,
matená, mrvená, drchotina, cuchanice, cu-
chanina, splažky, splaženka, matenka, ma-
tenice, matinka, hatlocha, chumlanina, chum-
lanka, kasanice, drobnička, krátká, výtřasky,
hluchá, rozčechraná, kudlená ; k doškům:
dochovina, dochovice; otep slámy, nouze o s.;
trlice, vidle, sklad, trh, stodola na s ; vě-
chet, hnůj ze slámy, Sp., s. k stláni, das Streu-
stroh. D. S. od ovcí ožraná: úhryz; s. do
bot, aby v zimě nezáblo: obtáčka, v botách
sešlapaná: stlačka. Šm. Sláma se drchá, do-
bře hoří. Us. Zrno zraje, sláma žloutne a
schne. Sych. Chalupa slamou pošitá. Kram.
Slamou okno zacpati. Mus. Ani slamky kří-
žem nepřeloží (o lenochu). Us., Bern., Č. Sla-
mou střechu pošiti; s-mu řezati, sekati, hra-
bati, drchati, cuchati, podstýlati, na půdu n.
do stohu skládati atd. Us. To dříví hoří
jako sláma (čerstvě). Us. Porodila tě ho na
té prosté slámě, do plen ovinula, v jesle
položila; A včul němáš ani slamy, rozďubú
tě straky, vrany; A tam Káču prodali za
oklepinu slámy; A te naše koně belebe to
koně, debe si chodile pro vodo do stodně,
na hůro pro slámo; Zamči si ho zamči na
devět zámečků a já ho odemču teňúčkú slá-
mečku; Sama sem nerada, že vojna nastala,
měla sem synečka, zůstala sem sama; zů-
stala sem sama jak na vodě sláma, jak ten
měsíček mezi hvězdičkama; Noclehu vám
nedám, chyba (leč) bych vám dala v tej
pustej stodole na tej hnilej slámě. Sš. P.
31 , 175., 177., 204., 335., 337., 793. (Tč.).
Prázdnou (hluchou) slámu mlátiti. Vz Marný,

Č., Háj. S. se nehodí než do chomoutu a
kroupy do jelita. Vz Hloupý. Lb., Ros. Komu
česť, tomu česť má býti dána, do chomoutu
nehodí se než sláma. Rým. Dobrá v cho-
moutu sláma. Lb. Sláma mu z bot kouká.
Na s-mu svatého Jakuba léhati (v chudobě
býti). Reš. Páp — sláma mu z bot kouká
(čouhá). Lb., č. Vz Hrubý, Sprostý. Kdo
nemá okenice, můž slamou nahraditi. Č.
Na slámě jako na trávě. Vz Stejnost', Stejný.
Č. Ze s-y nebude než sekanina a z prkna
drtina. (O člověku, jehož k ničemu užiti
nelze), č. Tys jako s. (slabý). U Lukavice.
Dhn. Co velmi v slámu roste, neplíné bývá
(neplodné, nesype). Vz Hloupý. Č. Má s-u
v kotrbě (==jest hloupý). Dch. Síla i s-u
láme; Sláma poli máma, neřád hrabej po-
řád, mech ten nech ; Dobrá v chomout s.
a v kaftan bavlna; Kde s. a seno blízko
sebe stojí, rádo hoří. Šp. Nebezpečně s. leží
vedlé ohně. Hus III. 188. Hloupému leda
hučelo, jen když s. do huby neleze. Us.
Nepřidávej k slámě ohně, abys se nespálil
škodně; Kdo se topí, slámy se chytá (to-
noucí břitvy se chytá); To není seno ani
sláma; ani bílé, ani černé. Jg. Ze zlého
dluhu dobra i sláma vzieti (vzatá). Mus.
Strkat slámu do chomouta (= bohatého bo-
hatiti). Na Mor. Mřk. Vz o slámě v S. N.,
Kk. 113.

1. Slamák, a, slamař, e, m., der Stroh-
händler. Rk.

2. Slamák, u, m., slaměný klobouk, der
Strohhut. Kalló. Vz Slaměňák.

Slaměná, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Slaměňák, u, m. — slamák, 2. Mor. Brk,
Šd. — S., slaměný úl, Bienenkorb von Stroh.
Rozml. o vč.

Slaměnář, e, m., der Stroharbeiter. Srn.

Slaměnec, nce, m., slaměný klobouk n.
polštář, der Strohhut o. das Strohpolster.
Reš.

Slaměnek, nku, m., der Stohhut. D.

Slaměnice, e, f., slaměná rohožka, die
Strohdecke; láhvice slamou opletená, die
mit Stroh umflochtene Flasche. Bern. — S.,
xeranthemum, die Strohblume. D. — S.,
okřín, der Napf. Na Slov.

Slaměník, u, m , na Slov. ošitka slaměná.
Vz Okřín. Plk. — S., slamník, der Stroh-
sack. Kinský.

Slaměnka, y, f., okřínek, ošitka slaměná
na chléb, die Strohschüssel, na Mor.; košík,
rohožka ze slámy, Strohkorb, m., Strohdecke,
f. usw.; slamník, der Strohsack. Us.

Slaměnkář, e, m., der Brotkorbmacher.
Mor. Šd.

Slaměnný, lépe slaměný, ze slámy dělaný,
von Stroh, ströhern S. střecha (došková),
V., hnůj, D., rohožka, vích, klobouk, žok
(slamník), zboží. Us. (Jg.). S. plášť (k ochraně
požatého obilí před deštěm). Dch. S. papír,
stelivo, housle (cimbál), píce, pletivo, tka-
nina, obtáčka (do bot. Vz Sláma). Šm. Nebyla
to kráva, byla to panenka, bodaj neminula
slaměného vínka, slaměný minula, drnový
dostala; Měl sem šate nový, klobók pěkné
papírové a gaťke slaměný; Dyž pro tó klo-
stó (tlustou) jeli, s-ný voze měli. Sš. P. 287.,
G85., 758. — S. = mdlý, špatný, schlecht.



	407

	Sladovnice, e, f. = sládková. Slov. Sladovnický; -cky, po -cku, Bräuers-. S. pomahač, tovaryš, mistr, nádobí, vůz, kotel. Sladovnický vandrovní tovaryš slove obyčejně: řemeslo, někdy také krajánek (toto obyčejně o mlynářských chasnících). Jg. Sladovnictví, n., die Bierbräuerei. Us. Sladovník, a, m., kdo slad dělá, der Mälzer. V. — S. = sládek. V. Sladový, od sladu, Malz-. S. mlýn, káď. Jg. S. tresť, Malzextrakt, výrobky, -pro- dukte, pokroutky n. cukrátka, -zelteln, květ, cukr. Dch. Sladuška, y, f. = osladič. Rostl. 1782. Sladušký, sehr süss. Slov. Sladyšť, ě, f. = sladkosť, die Süssigkeit, der Zuckergehalt. Hrušky mají hodně sla- dyště. U Opav. Klš. Slahoditi se = smířiti se, sich versöh- nen. — abs. Sotva se kdy s-me. Mor. Brt. Slach, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Slak, u, m. — svlačec. Vz Slb. 371. — Tč., Šd., Bka. — S. = smyčec. Rozk. Sláma, slamka, slámečka, slamenka, na Moravě slámka, slámečka, y, f. S., instr. slamou, vz Brána. S. místo stláma od koř. stl (stláti), příp. -ma; sr. lat. stramen, strhnem, strō. Mkl. B. 233. Vz vysouvání souhlásek, Stl. Kt. S. — stébla zralého zvl. vymláce- ného obilí, das Stroh. Jg. Sláma otepná h. dlouhá, řiťová, Schütten-, drchaná, plažená, rušená, mětná (svijanka, měténka, drchanka, mrvenka, matenice), Wirr-, žitná, pšeničná, ječná, ovesná, strnišťná (strniště), oživotní (řítí), der Strohstürzel, Us. (Jg.), cuchaná, matená, mrvená, drchotina, cuchanice, cu- chanina, splažky, splaženka, matenka, ma- tenice, matinka, hatlocha, chumlanina, chum- lanka, kasanice, drobnička, krátká, výtřasky, hluchá, rozčechraná, kudlená ; k doškům: dochovina, dochovice; otep slámy, nouze o s.; trlice, vidle, sklad, trh, stodola na s ; vě- chet, hnůj ze slámy, Sp., s. k stláni, das Streu- stroh. D. S. od ovcí ožraná: úhryz; s. do bot, aby v zimě nezáblo: obtáčka, v botách sešlapaná: stlačka. Šm. Sláma se drchá, do- bře hoří. Us. Zrno zraje, sláma žloutne a schne. Sych. Chalupa slamou pošitá. Kram. Slamou okno zacpati. Mus. Ani slamky kří- žem nepřeloží (o lenochu). Us., Bern., Č. Sla- mou střechu pošiti; s-mu řezati, sekati, hra- bati, drchati, cuchati, podstýlati, na půdu n. do stohu skládati atd. Us. To dříví hoří jako sláma (čerstvě). Us. Porodila tě ho na té prosté slámě, do plen ovinula, v jesle položila; A včul němáš ani slamy, rozďubú tě straky, vrany; A tam Káču prodali za oklepinu slámy; A te naše koně belebe to koně, debe si chodile pro vodo do stodně, na hůro pro slámo; Zamči si ho zamči na devět zámečků a já ho odemču teňúčkú slá- mečku; Sama sem nerada, že vojna nastala, měla sem synečka, zůstala sem sama; zů- stala sem sama jak na vodě sláma, jak ten měsíček mezi hvězdičkama; Noclehu vám nedám, chyba (leč) bych vám dala v tej pustej stodole na tej hnilej slámě. Sš. P. 31 , 175., 177., 204., 335., 337., 793. (Tč.). Prázdnou (hluchou) slámu mlátiti. Vz Marný,	Č., Háj. S. se nehodí než do chomoutu a kroupy do jelita. Vz Hloupý. Lb., Ros. Komu česť, tomu česť má býti dána, do chomoutu nehodí se než sláma. Rým. Dobrá v cho- moutu sláma. Lb. Sláma mu z bot kouká. Na s-mu svatého Jakuba léhati (v chudobě býti). Reš. Páp — sláma mu z bot kouká (čouhá). Lb., č. Vz Hrubý, Sprostý. Kdo nemá okenice, můž slamou nahraditi. Č. Na slámě jako na trávě. Vz Stejnost', Stejný. Č. Ze s-y nebude než sekanina a z prkna drtina. (O člověku, jehož k ničemu užiti nelze), č. Tys jako s. (slabý). U Lukavice. Dhn. Co velmi v slámu roste, neplíné bývá (neplodné, nesype). Vz Hloupý. Č. Má s-u v kotrbě (==jest hloupý). Dch. Síla i s-u láme; Sláma poli máma, neřád hrabej po- řád, mech ten nech ; Dobrá v chomout s. a v kaftan bavlna; Kde s. a seno blízko sebe stojí, rádo hoří. Šp. Nebezpečně s. leží vedlé ohně. Hus III. 188. Hloupému leda hučelo, jen když s. do huby neleze. Us. Nepřidávej k slámě ohně, abys se nespálil škodně; Kdo se topí, slámy se chytá (to- noucí břitvy se chytá); To není seno ani sláma; ani bílé, ani černé. Jg. Ze zlého dluhu dobra i sláma vzieti (vzatá). Mus. Strkat slámu do chomouta (= bohatého bo- hatiti). Na Mor. Mřk. Vz o slámě v S. N., Kk. 113. 1. Slamák, a, slamař, e, m., der Stroh- händler. Rk. 2. Slamák, u, m., slaměný klobouk, der Strohhut. Kalló. Vz Slaměňák. Slaměná, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Slaměňák, u, m. — slamák, 2. Mor. Brk, Šd. — S., slaměný úl, Bienenkorb von Stroh. Rozml. o vč. Slaměnář, e, m., der Stroharbeiter. Srn. Slaměnec, nce, m., slaměný klobouk n. polštář, der Strohhut o. das Strohpolster. Reš. Slaměnek, nku, m., der Stohhut. D. Slaměnice, e, f., slaměná rohožka, die Strohdecke; láhvice slamou opletená, die mit Stroh umflochtene Flasche. Bern. — S., xeranthemum, die Strohblume. D. — S., okřín, der Napf. Na Slov. Slaměník, u, m , na Slov. ošitka slaměná. Vz Okřín. Plk. — S., slamník, der Stroh- sack. Kinský. Slaměnka, y, f., okřínek, ošitka slaměná na chléb, die Strohschüssel, na Mor.; košík, rohožka ze slámy, Strohkorb, m., Strohdecke, f. usw.; slamník, der Strohsack. Us. Slaměnkář, e, m., der Brotkorbmacher. Mor. Šd. Slaměnný, lépe slaměný, ze slámy dělaný, von Stroh, ströhern S. střecha (došková), V., hnůj, D., rohožka, vích, klobouk, žok (slamník), zboží. Us. (Jg.). S. plášť (k ochraně požatého obilí před deštěm). Dch. S. papír, stelivo, housle (cimbál), píce, pletivo, tka- nina, obtáčka (do bot. Vz Sláma). Šm. Nebyla to kráva, byla to panenka, bodaj neminula slaměného vínka, slaměný minula, drnový dostala; Měl sem šate nový, klobók pěkné papírové a gaťke slaměný; Dyž pro tó klo- stó (tlustou) jeli, s-ný voze měli. Sš. P. 287., G85., 758. — S. = mdlý, špatný, schlecht.