408

S. důvod, schwach. Bojí se co slaměného
střelce (hastroše na poli; nebojí se). Mus. —
S. ulice v Praze. Vz Tk. II. 251., 347. —
S. redaktor = nastrčený ; sl. vdovec, vdova,
jichž druhá drahá polovice jest vzdálena,
dle něm. Strohwitwer, -witwe; Rk. má po-
louvdovec, vdovec po živé, polouvdova,
vdova po živém.

Slamina, y, f., das Geströhe. Šm.

Slaminka, y, f. = slaměnka, die Stroh-
schüssel. U Opavy Klš.

Slamisko, slamsko, a, n., ošklivá sláma,
abscheuliches, grobes Stroh. Bern.

Slamitý, slamovitý, strohartig. Šm.

Slamjunka, y, f. — slaměnJca, die Stroh-
schüssel. Na Ostrav. Tč.

Slamka, y, f., demin. slova sláma, ein
Strohhalm. Mor. Sd. A šel komár do šenku,
upadl tam přes slamku, vyrazil si zuby. Sš.
P. 694. — S. — slávika. Ve východ. Čech.
Jir.

Slamnačka, y, f., slamnatá tráva, das
Strohgras. Slov. Bern.

Slamnatěti, zslamnatěti, ins Stroh ge-
hen, treiben, strohartig werden. Žito slam-
nati. Us.

Slamnatosť, i, f., strohartiges Wesen,
Stroh. Ros.

Slamnatý, plný slámy, strohig. S. obilí,
Ros., hnůj. Puchm.

Slamnice, e, f. = slamník. Jg.

Šlamničina, y, f., die Strohsackleiwand.
Šm.

Slamnička, y, f. = slamnice. Rk.

Slamník, u, m., šok slamou vycpaný, der
Strohsack; 2. slaměný klobouk, der Stroh-
hut. Ros.

Slamopletný, Strohflecht-.

Slamořezárna, y, f., die Strohschneiderei.
Techn. L 102.

Slamotrus, a, m., sedlák (nadávka), der
grobe Bauer, Strohkerl. Ty s-se! Us. Sych.

Slamovitěti, ěl, ění, strohartig werden.
Šm.

Slamovitosť, i, f., strohartiges Wesen. Šm.

Slamovitý, vz Slamitý.

Slámovka, y, f., die Strohdecke. D.

Slámový, od slámy, Stroh-. S. barva
(drumínová), strohgelb. Rostl.

Slamožlutý, strohgelb. Slb. Cf. Drumi-
nový.

Slampytel, tle, m., lépe: slamník. D.

Slamsko, a, n., špatná sláma. Vz Sla-
misko. Na Ostrav. Tč.

Sláň, ě, f. Pluj k nim přes vše pláně,
peřeje a sláně. Sš. Snt. 7.

Slanař, e, m., osob. jméno. Mor. šd. —
S., der Salzsieder. Rozk.

Slanatý, Salz-. S. země. D.

Slanavý = slanatý. D. exc.

Slanček, vz Slaneček.

1. Slané, ého, n., něm. Slana, ves u Semil.
PL.

2. Slané, ého, n., správne: Slaný. Vz toto.
Brs. 2. vyd. 226.

Slaně, salzig, gesalzen. Ros.

Slanec, nce, m., jerník, bříza nízká, be-
tula nana. Rostl. 1412. — S. = slaneček. —
S. = slanáŕ. — S., poslanec, der Abgesandte.
Jg.

Slaneček, slanček, ečka, slanec, nce,

m. = solený sleď (za živa v moři n. nena-
solený: sleď), ne: slaneček). Der Häring.
V soli naložený s. D. S-em se žízeň škádlí.
Sych. S. bartolomejský, bezjikerný, bez-
mléčný, dutý, jakubský, janovský, jikrnatý,
křižácký, marinovaný, matjesový, mléčný,
myslivecký, nakládaný, panenský, plný, říčný,
uzený (špekový, v slámě, v oleji), hollana-
ský. Kh. S chlebíčka přichází na slanečka
(na horší bydlo). Prov. Jg. Uzený slanec a
nadívaný rak činí dobrý zrak. Č. M. 298.
Cf. Sleď a Schd. II. 496., KP. III. 376.-377.
O trhu slaných ryb v Praze vz Tk. II. 548.

Slaněkyselý, salzsauer. Šm.

Slaněnka, y, f., rostlina, salsola, das
Salzkraut. Vz Slb. 252, KP. IV. 397. S.
bezbarvá, tlustolistá, obecná (salsola). —
S., rostlina, salicornia: zelinná, křovitá.
Techn. II. 304. Vz Slanice.

Slaněti, ěl, ění, salzig werden. Jg.

Slání, n., das Schicken. Ž. ms. 77.

Slanice, vz Slánka. — S., salsola, das
Salzkraut, rostl. Kk. 151. Vz Slaněnka.

Slanicovitý. S. rostliny, salsola, salsi-
cornia. Vz Schd. II. 278., Rostl. 1272.

Slaník, u, m., slánka, das Salzfass. Aqu.
— S., a, m., ves u Strakonic. PL.

Slanina, slaninka, slaninečka, y, f.;
u starých více v pl. slaniny, f., posud na
Mor. = vepřové sádlo nasolené, der Speck.
Škvarek od slanin. D. Maso slaninou proty-
kati, protáhnouti, D., pomocí protykačky
(špikovačky) prostrkati. Pt. Kus slaniny.
V. Knedlíky se s-nou, Speckknödeln; ja-
drná s-na, Kernspeck, m. Němcom zelina,
Uhroms-na a Slovákom kaša s mljékom.
Slov. Šd. Nechtěje opustiti toho dobrého
bydla, které sem zde měl při slaninách sy-
rových . . . Žer. 10. Vzal prý sobě ze sla-
ninky len (jen) kúsek, až prý ostal na hatn-
bálku motúzek; Milá paní, pro tvou česť,
dej nám slanin jako pěsř; Komára zabili,
s-ny majú. Sš. P. 713., 722., 732. Slaniny
v dymníku zavěšené. Sych. S-ny někomu
z hrachu vytáhnouti (někomu to, nač se
strojí, uchvátiti, ku př. děvče); Vyňali mu
z hrachu slaniny a maso z polívky. Vz
Ženitba. Č. K čemu jej chováš, snad na sla-
niny ? Mus., Č. Dobrý, co kozí slaniny.
Mus. Z vlka nebude beran, ani ze psa ohař,
z vlka oráč, ze psa slanina. Prov. na Slov.
Nebude ze psa s-na, z vlka beranina. Mor.
Šd. Malý to kocour na tak hrubé s-y (když
se kdo o velikou řeč pokouší). Ros. V cizí
naději hrachu nevař, nemáš-li doma slanin.
D. Klobásou srazil polt slanin. Vz Klobása.
D. Psu svěřiti slaninu (kozlu zahradu). Prov.
na Slov. Načatá s. z hurta se krájí. Pk.

Slaninář, e, m., sádelník, der Speckver-
käufer, -händier. Mor. Šd.

Slaninářka, y, f., sádelnice, die Speck-
händlerin. Bern.

Slaninatosť, i, f., die Speckigkeit. Jg.

Slaninatý, speckig. D.

Slaninný, Speck-. Ras.

Slaninočerv, a, m., darmus, zastr. Rozk.

Slaninovatosť, slaninovitosť, i, f., spek-
kige Beschaffenheit. — S., vlček slaninovatý,steatoma, die Speckgeschwulst,