Předchozí (408)  Strana:409  Další (410) |
|
|||
409
|
|||
|
|||
Slaninovatý, slaninovitý = slaninatý,
speckig, speckartig S. kožka (na krvi pu- štěné), vlček (naběhlosť), die Speckgeschwulst. Vlček s-atý materníku, die Mutterspeckge- schwulst. Ja. Slaninový červ, vermis lardi, dermestes
lardarius, der Speckkäfer. Bern. — S., Speck-. S. knedlík. D. Slanisko, a, m., místo, kde se v zimě
zvěři sůl sype, liz, lízáni, die Salzlecke. Mor. Šd. Slaniště, ě, n. = slanisko. Um. les.
Slaniti se, gelüsten. A zase se ti slaní?
Mor. Šd. Slánka, slanička, y, slanice, e, f., na
Mor. solnička — solní nádoba, das Salzfass. Na stoly talíře se kladou, jako i slánka. Kom. Slano, vz Slaný.
Slanobýl, u, m., salsola, rostl. FB. 32.,
Ol. Kv. 156. Slanorožcovitý. S. rostliny. Rostl. 1272.,
1274. Slanorožec, žce, m., salicornia, das Glas-
schmalz, rostl. Kk. 151., Slb.252., Rostl. 1274. Slanosť, i, f., die Salzigkeit, salziger Ge-
schmack. V. Slanota, y, f. = slanosť. D.
Slanový — solovatý, salzig. D.
Slánsko, a, n., slanský kraj, Zřítsko, das
Schlanergebiet. Slanský, Schlaner. Vz Slaný, 2.
1. Slaný, á, é, sůl v sobě mající, salzig.
Strsl. slanъ, salsus, příp. -anъ, r. solonyj. Mkl. B. 124., aL. 85. S. důl n. studnice, voda, pramen. Us. Moře slané jest jako lák. Kom. S. moře. BO. — S. = solený, gesalzen. S. ocet, V., neslané máslo (čerstvé). D. S. rohlík, hůlka (rohlík dlouhý, neohnuty, po- solený), Salzstange, f. S. jak živica. Na mor. Zlínsku, Brt. S. krab, cancer salinus, der Salzkrebs. Šm. S. jako sleď. Pk. Doma mu slano ani mastno není, jinde voní kadidlo a koření. Rým. Šmačný (chutný) co neslaný tvaroh. Mus. — S., vtipný, chutný, způsobný, voll Salz; neslaný = nechutný, nezpůsobný. Neslaný člověk. V. — S. vřed = spála, der Salzfluss. 2. Slaný, ého, m., město v Čechách,
Schlan. Vz Čáslav, Slané, S. N., Tk. I. 624., III. 548., III. 62., 75., IV. 740. — Slanský.
Slanští holubáři, litoměřičtí vinaři, rakov- ničtí pivovárníci, žatečtí sládci, prachenští rybáři, bechyňští rybnikáři, plzeňští ovčáci, čáslavští koníři. Vz Hospodářský. Lb., Jg. Prov. 1. Slap, u, m., nástroj k slapení čeho,
cassis. Veleš. 2. Slap, u, m., vodopád, der Wasserfall.
S. a Z., Sd. Slapati; slapiti, il, en, ení. S. = schytati,
auffangen. — koho: ptáky, zločince. Us. — koho kam: ptáky v osidla. Auct. S. ptáky pod pomče. Aesop. — nač, čím: ryby na udici, udicí. Slapsko, vz Slabsko. PL.
Slapy, dle Dolany, němec. Slap, ves a)
u Tábora, b) u Mníška; něm. Slapp, Slap, ves u Hodkovic. PL. Vz Tk. I. 46., 47., IV. 174., 534., S. N.
|
Slasť, i, f., sladkosť, rozkoš, od stád
(slad-nu), příp. -tъ, vz Vlasť, Gb. Hl. 107. Die Wonne, Süssigkeit. Slasti a strasti lásky. Hanka. Oči plynou slastí. Dch. Hříšné slasti vedou ku propasti. Proch. Povedu tě skrze muky, skrze muky do propasti, potom do nebeské slasti. Sš. P. 26. Slastilib, a, m., cingris, pták. Presl.
Slastiplný, wonnevoll. Sm.
Slastný, plný slasti, wonnig. S. léta mla=
dosti. Č. Slať, chyb. v Jg. Slov. m.: stať. C.
Siata, y, f., rod, die Art. Miner.
Slátanina, y. f. látanina, das Flickwerk,
Machwerk. Č, Dch. List ten je s. nechutila, Sš. IL 231. Slátati, sešiti, splácali, zusammenflicken.
— co. Ros. — co z čeho. Kom. Slatec, tce, m. = svlak, svlačec rolní. Na
Policku. Kšá. Slatěnice, dle Budějovice. S. velké a
malé, Gross- u. Klein Latein (o. Slatenitz) u Olom. PL., Tč. Sláti, šli (šlu), slal, án, áni; slávati; obyč.
poslati. S. = z místa na místo vypraviti, učiniti, aby něco někde bylo, schicken. V., Ž. wit. 147. 17. — co, koho: posly. Půh. I. 332. Posly slali a sami jezdili. Pč. 7. — co, koho komu, ke komu. Je se Albrech- tovi lidí (strany genitivu vz Jati) a zlata sláti. Hus. Král vždy je se jemu poslů sláti. Hus. Sláti posly k někomu. Solf. Pěkné dary jemu slaly. Sš. P. 28. Tu k němu slal i k přátelóm jezdil; Tu k němu slal prose, aby mu koně vrátil; Slal k němu panoši svého, aby . . . Půh. I. 289., 288., II. 478., 589. Ale půhončího nemá s. k jeho milosti, než dva páni urození posláni býti mají. Tov. 35. Slal nám listy. Št. Budú sě veseliti šlíc sobě dary. ZN. Tehdy ona. . . žalostivé listy o svém strastném bydle sv. Crysogenu často sláše. Pass. 74. — co komu kam. Špíži na tu poušť slal. GR. Slal do všech krajóv. Bj. Tu jsem slal do Slavkova k němu své lidi. Půh. II. 95. By své vděky slali k němu nad oblohu. Sš. Bs. 5. — komu co za co. A panny počaly jim za dar chroustův s. Dal. — koho s kým kam: s velbloudy do měst. Martini. Když šle Pán je (anjely) na obcházky s dary pro své ctitele. Sš. Bs. 21. — na koho. Na mě slal své střelce do Bystřice. Půh. I. 221., II. 586. — co odkud. A z modrých vroucné pozdravy šlou ti jezer. Sš. Sm. bs. 113. — co kdy. Václav dlužen Davidové 9 zl.; rukojmě Jan Ryšavý bednář bez lichvy sláti má do vánoc. NB. Tč. 30. — co, koho proč. A druhdy pastorka svého k nie po penieze slala. NB. Tč. 223. Potom inhed v skuořě v svatém zámyslě poče králi Ko- latorie posly a listy sláti. Pass. 518. — koho pro koho. Rd. zv. — kam oč. O to jsem musel k Olbramovi s. i také službu svú meškati; K němu o to slal. Půh. I. 373., 288. — Vz Poslati. Slatina, y, f., slanosť, das Salzige, die Sal-
zigkeit. — S., zvl. zeme obsahující slané čá- stice, der Salzboden. Jg. Thema sol-tъ, lit. šaltas, z čehož vzniklo slatъ a příp. -ina, r. solotina. Mkl. aL. 85. — S., místo bařinaté, |
||
|
|||
Předchozí (408)  Strana:409  Další (410) |