409

Slaninovatý, slaninovitý = slaninatý,
speckig, speckartig S. kožka (na krvi pu-
štěné), vlček (naběhlosť), die Speckgeschwulst.
Vlček s-atý materníku, die Mutterspeckge-
schwulst. Ja.

Slaninový červ, vermis lardi, dermestes
lardarius, der Speckkäfer. Bern. — S., Speck-.
S. knedlík. D.

Slanisko, a, m., místo, kde se v zimě
zvěři sůl sype, liz, lízáni, die Salzlecke.
Mor. Šd.

Slaniště, ě, n. = slanisko. Um. les.

Slaniti se, gelüsten. A zase se ti slaní?
Mor. Šd.

Slánka, slanička, y, slanice, e, f., na
Mor. solnička — solní nádoba, das Salzfass.
Na stoly talíře se kladou, jako i slánka.
Kom.

Slano, vz Slaný.

Slanobýl, u, m., salsola, rostl. FB. 32.,
Ol. Kv. 156.

Slanorožcovitý. S. rostliny. Rostl. 1272.,
1274.

Slanorožec, žce, m., salicornia, das Glas-
schmalz, rostl. Kk. 151., Slb.252., Rostl. 1274.

Slanosť, i, f., die Salzigkeit, salziger Ge-
schmack. V.

Slanota, y, f. = slanosť. D.

Slanový — solovatý, salzig. D.

Slánsko, a, n., slanský kraj, Zřítsko, das
Schlanergebiet.

Slanský, Schlaner. Vz Slaný, 2.

1. Slaný, á, é, sůl v sobě mající, salzig.
Strsl. slanъ, salsus, příp. -anъ, r. solonyj.
Mkl. B. 124., aL. 85. S. důl n. studnice,
voda, pramen. Us. Moře slané jest jako lák.
Kom. S. moře. BO. — S. = solený, gesalzen.
S. ocet, V., neslané máslo (čerstvé). D. S.
rohlík, hůlka (rohlík dlouhý, neohnuty, po-
solený), Salzstange, f. S. jak živica. Na mor.
Zlínsku, Brt. S. krab, cancer salinus, der
Salzkrebs. Šm. S. jako sleď. Pk. Doma mu
slano ani mastno není, jinde voní kadidlo
a koření. Rým. Šmačný (chutný) co neslaný
tvaroh. Mus. — S., vtipný, chutný, způsobný,
voll Salz; neslaný = nechutný, nezpůsobný.
Neslaný člověk. V. — S. vřed = spála, der
Salzfluss.

2. Slaný, ého, m., město v Čechách,
Schlan. Vz Čáslav, Slané, S. N., Tk. I. 624.,

III. 548., III. 62., 75., IV. 740. — Slanský.
Slanští holubáři, litoměřičtí vinaři, rakov-
ničtí pivovárníci, žatečtí sládci, prachenští
rybáři, bechyňští rybnikáři, plzeňští ovčáci,
čáslavští koníři. Vz Hospodářský. Lb., Jg.
Prov.

1. Slap, u, m., nástroj k slapení čeho,
cassis. Veleš.

2. Slap, u, m., vodopád, der Wasserfall.
S. a Z., Sd.

Slapati; slapiti, il, en, ení. S. = schytati,
auffangen. — koho: ptáky, zločince. Us. —
koho kam: ptáky v osidla. Auct. S. ptáky
pod pomče. Aesop. — nač, čím: ryby na
udici, udicí.

Slapsko, vz Slabsko. PL.

Slapy, dle Dolany, němec. Slap, ves a)
u Tábora, b) u Mníška; něm. Slapp, Slap,
ves u Hodkovic. PL. Vz Tk. I. 46., 47.,

IV. 174., 534., S. N.

Slasť, i, f., sladkosť, rozkoš, od stád
(slad-nu), příp. -tъ, vz Vlasť, Gb. Hl. 107.
Die Wonne, Süssigkeit. Slasti a strasti lásky.
Hanka. Oči plynou slastí. Dch. Hříšné slasti
vedou ku propasti. Proch. Povedu tě skrze
muky, skrze muky do propasti, potom do
nebeské slasti. Sš. P. 26.

Slastilib, a, m., cingris, pták. Presl.

Slastiplný, wonnevoll. Sm.

Slastný, plný slasti, wonnig. S. léta mla=
dosti. Č.

Slať, chyb. v Jg. Slov. m.: stať. C.

Siata, y, f., rod, die Art. Miner.

Slátanina, y. f. látanina, das Flickwerk,
Machwerk. Č, Dch. List ten je s. nechutila,
Sš. IL 231.

Slátati, sešiti, splácali, zusammenflicken.
— co. Ros. — co z čeho. Kom.

Slatec, tce, m. = svlak, svlačec rolní. Na
Policku. Kšá.

Slatěnice, dle Budějovice. S. velké a
malé, Gross- u. Klein Latein (o. Slatenitz)
u Olom. PL., Tč.

Sláti, šli (šlu), slal, án, áni; slávati; obyč.
poslati. S. = z místa na místo vypraviti,
učiniti, aby něco někde bylo, schicken. V.,
Ž. wit. 147. 17. — co, koho: posly. Půh.
I. 332. Posly slali a sami jezdili. Pč. 7. —
co, koho komu, ke komu. Je se Albrech-
tovi lidí (strany genitivu vz Jati) a zlata
sláti. Hus. Král vždy je se jemu poslů sláti.
Hus. Sláti posly k někomu. Solf. Pěkné
dary jemu slaly. Sš. P. 28. Tu k němu slal
i k přátelóm jezdil; Tu k němu slal prose,
aby mu koně vrátil; Slal k němu panoši
svého, aby . . . Půh. I. 289., 288., II. 478.,
589. Ale půhončího nemá s. k jeho milosti,
než dva páni urození posláni býti mají.
Tov. 35. Slal nám listy. Št. Budú sě veseliti
šlíc sobě dary. ZN. Tehdy ona. . . žalostivé
listy o svém strastném bydle sv. Crysogenu
často sláše. Pass. 74. — co komu kam.
Špíži na tu poušť slal. GR. Slal do všech
krajóv. Bj. Tu jsem slal do Slavkova k němu
své lidi. Půh. II. 95. By své vděky slali
k němu nad oblohu. Sš. Bs. 5. — komu
co za co. A panny počaly jim za dar
chroustův s. Dal. — koho s kým kam:
s velbloudy do měst. Martini. Když šle Pán
je (anjely) na obcházky s dary pro své
ctitele. Sš. Bs. 21. — na koho. Na mě
slal své střelce do Bystřice. Půh. I. 221., II.
586. — co odkud. A z modrých vroucné
pozdravy šlou ti jezer. Sš. Sm. bs. 113. —
co kdy. Václav dlužen Davidové 9 zl.;
rukojmě Jan Ryšavý bednář bez lichvy
sláti má do vánoc. NB. Tč. 30. — co,
koho proč. A druhdy pastorka svého k nie
po penieze slala. NB. Tč. 223. Potom inhed
v skuořě v svatém zámyslě poče králi Ko-
latorie posly a listy sláti. Pass. 518. —
koho pro koho. Rd. zv. — kam oč. O to
jsem musel k Olbramovi s. i také službu
svú meškati; K němu o to slal. Půh. I.
373., 288. — Vz Poslati.

Slatina, y, f., slanosť, das Salzige, die Sal-
zigkeit. — S., zvl. zeme obsahující slané čá-
stice, der Salzboden. Jg. Thema sol-tъ, lit.
šaltas, z čehož vzniklo slatъ a příp. -ina, r.
solotina. Mkl. aL. 85. — S., místo bařinaté,