Předchozí (409)  Strana:410  Další (411) |
|
|||
410
|
|||
|
|||
zvl. kde se rašelina dobývá, der Moor, Moor-
grund, das Marschland, třesaviště. Vz S. N. I)., Ros. Vz Bařina. — S., rašelina, borka, der Torf. -- S., vysoká tráva v rybnících ke krmení a ke stlání, das Sumpfgras. Us. — S., voda salnitrná. salpetersalziges Wasser. Plk. — S., rosol, lák, die Salzbrühe. D. — S. nem. Siatin, ves a) u Klatov, b) u Velvar, c) u Náchoda, d) u Kr. Hradce, e) u Žam- berka, f) u Vys. Mýta, g) u Kozlan (u Kra- lovic), h) u Horažďovic, i) u Strakonic, k) u Libochovic; něm. Schetta, ves u Jevička na Mor.; něm. Schlatten, ves u Bílovce ve Slez.; něm. Schlattin, ves u Hostouně v Pl- zeňsku; něm. Latein, ves u Brna; Unter- Latein, ves u Hrotovic na Mor.; S. horní, Ober-Latein, ves u Dačic na Mor. PL. Vz Tk. III. 659., IV. 171., S. N. Slatinany, dle Dolany, něm. Slatinan,
ves u Chrudimi. PL., S. N. Slatinatý, moorig. Dch.
Slatinice, Deutsch-Zlatnik, ves u Mostu.
PL. Slatiniště, ě, n., der Moovgrund. Vz Sla-
tina. Slatinky, dle Dolany, Slatenice malé,
Klein-Latein, ves u Prostějova. PL. Slatinný, slatinu obsahující, salzig. S.
země, Br., voda, Plk., rostlina, Rostl., údolí. D. Roste na místech slatinných. Us. S. koupele, Moorbäder. Nz. — S., Torf-. S. půda. — S., na slatinách rostoucí. Brt. 492. Slatinový, moorig. Th.
Slatvina, y, f., louka na slatinách, Moor-
wiese, f. Kulda I. 33. Sláv, a, m., der Slave, z něm. V.
1. Sláva, y, f, kořen slit (slъ v slouti),
u se stupňovalo v av; litev. šlově, gloria. Schl., Mkl. B 6., 7. — S. = vůbec dávaná čest, pochvala, slavná pověst, slovutnosť. Der Ruhm, die Ehre. Sláva vněšné vynikání či vněšný výjev vniterné velebnosti. Sš. J. 22. Ostnem slávy bodenu býti; u veliké pocti- vosti a slávě býti; ve slávě kvísti; slávu získati; po cti a s-vč dychtiti, jíti: na nej- vyšším stupni cti a s vy státi; žádost' s-y, česť a sláva. V. S-y žádostivý, chtivý. Us. Bohóm slávu hlásaše. Rkk. S-ě boží sloužiti. Br. V úřadech s vclikou s-vou se stkvěli. Berg. Hledati slávy své. Str. Tys s. jerusa- lemská. BO. Víráme-li někoho veřejně, vo- láme mu Sláva! Němci: Hoch! Hlučné sláva volali. Dch. To jest ti k s-vě. Budiž Bohu česť, chvála a s. Vrat. Z něhož by šla Bohu s. Br. S. na výsostech Bohu. Bibl. Dostalo se jim slávy. Us., Smrž. Vzdávati komu slávu; Sláva se za ním hlásá; Někomu s-u provolati, dělati. Dch. O tom sv. Valentině, pěkná s. o něm slyne; A v tom tvém domě je s. a moc, udél nám Bože šťastnou dobrou noc; Zde člověk dychtí po světské slávě a zítra již má hrob na hřbitově; Ti vás brzo zbaví celé vaší slávy, když vám budou lítat pudrované hlavy. Sš. P. 28., 70., 73, 586. Tento pohár pěnavý všem Slovanům na zdraví: Sláva mu, sláva mu, slovanskému národu! Pís. Sd. S. ta od času přestěhování do Babylona pošla a potuchla ; S. jeho vy- rudla; Dokonání, svrchování, plné rozvití s-vy. Sš. Mt. 25., J. 60., 270. S. otci i synu |
i sv. duchu; Korunu věčné slávy za svú
trpělivost vezme; A skrze to vnitř se slavú od něho bude okrašlovati. Hus I. 50., III. 7., 13. Láska ku vlasti, k národu svému a touha po s-ve naše pradědy ozdobovala. Kmp. U veliké s-vé oplývati. Ros. Jich s. uvadla. Ráj. Za kus slávy jako trávy bo- jovník život váží; Ne tomu sláva, kdo počne, ale kdo dokoná. Pk. Všechna s. polní tráva. Sláva jeho padne mládkovi do pivováru. Prov. Poslušenství poddaných jest největší s. vrchnosti. Prov. S. jeho bude na krátkém topinku. Vz Pověsť. Č. — S. = jasnosť, velebnosť, der Glanz, die Herrlichkeit. V nej- větší s-ě seděti; panská s.; božská veleb- nosť a sláva; s-ou poctěný; z veliké cti a s-vy spadnouti, vypadnouti. V. S. království. Kom. S. světská bývá nad dešťovou bublinku marnější. Sych. S. boží = proslovený, vy- jevený, ozřejmělý úkaz vniterné veleby a velikosti boží; Lidi k věčné s-ve (k věč- nému blahoslavenství) přivésti; Čáka s-vy věčné; Pravicí boží povýšen byl do nebeské slávy; Lidé, kteří se věčnou slávou bez- pečili; Stín, matný obraz s-vy; S. odvěčná, předvěká, nadpřírodná; Žádá, aby s. ta i na člověčenství jeho se odlila; Perla s-vy jeho ve skořápce člověčenství jeho se ukryla; Ovšem pak s. ta synova z apoštolů vzatá se na otce odlívá. Sš. I. 29., 105., II. 205., Sk. 28., Ob. 154., J. 54., 262., 264. (Hý.). — S., stkvosťnosť, die Pracht, der Pomp, pompa. S. marná. V. S velikou s-vou a musikou vyjel. Har. Vítězná s. D. To tam bylo s-vy! Us. Hý. 2. Slava, Slavka, y, Slavice, e, f.. osob.
jm. ženské. Pal. Rdh. 1871. II. 126. Slavák, Slavan, Slavanský, šp. m.:
Slovák atd. Slavař, e, m., der Formalist, licoměrník.
Jg.
Slavata, y, m., php. -et. Mkl. B. 193.
Osob. jméno. Vz S. N. Slavba, y, f. = slavení. Leje zář se s blan-
kytu a z ní sladké hudby s. Sš. Sm. bs. 100. Slavče, něm. Slawtsch, ves u Krumlova;
německy Zlabsch, Slapsch, ves u Mohuřic v Buděj. PL. 1. Slavek, vka, m., gloriosus, jm. osob.
Pal. Rdh. 1871. II. 128. 2. Slávek, vku, m., buď stlavek nebo
vzhlavek, das Polster. Us. u Opav. Pk. Cf. Slavík, 3. Slávek, vka, m. = Jaroslav, Ladislav atd.
Šlavenec, nce, m., der Gefeierte, Jubi-
lant. Dch. Slavení, n., das Feiern, die Begehung
eines Festes. Nz. Slaveuosť, i, f., das Gefeiertsein, das
Ruhmgepränge. Dch. Slavenství, n. — sláva, slavnosť, der
Ruhm, die Rühmlichkeit. Troj. — S. (lépe: Slovanství), das Slaventhum. Koll. Slavětice, dle Budějovice, Slawietitz, ves
a) u Týna nad Vltavou, b) u Hrotovic na Mor. PL., Tk. III. 118. Slavětín, a, m., Slawietin, ves a) u Pa-
cova, b) u Nového města n. Mt.; c) u Cho- těboře, d) u Březnice, e) u Litovle na Mor.; městys u Týnce panenského; něm. Slatin, |
||
|
|||
Předchozí (409)  Strana:410  Další (411) |