410

zvl. kde se rašelina dobývá, der Moor, Moor-
grund, das Marschland, třesaviště. Vz S. N.
I)., Ros. Vz Bařina. — S., rašelina, borka,
der Torf. -- S., vysoká tráva v rybnících
ke krmení a ke stlání, das Sumpfgras. Us. —
S., voda salnitrná. salpetersalziges Wasser.
Plk. — S., rosol, lák, die Salzbrühe. D. —
S. nem. Siatin, ves a) u Klatov, b) u Velvar,
c) u Náchoda, d) u Kr. Hradce, e) u Žam-
berka, f) u Vys. Mýta, g) u Kozlan (u Kra-
lovic), h) u Horažďovic, i) u Strakonic, k)
u Libochovic; něm. Schetta, ves u Jevička
na Mor.; něm. Schlatten, ves u Bílovce ve
Slez.; něm. Schlattin, ves u Hostouně v Pl-
zeňsku; něm. Latein, ves u Brna; Unter-
Latein, ves u Hrotovic na Mor.; S. horní,
Ober-Latein, ves u Dačic na Mor. PL. Vz
Tk. III. 659., IV. 171., S. N.

Slatinany, dle Dolany, něm. Slatinan,
ves u Chrudimi. PL., S. N.

Slatinatý, moorig. Dch.

Slatinice, Deutsch-Zlatnik, ves u Mostu.
PL.

Slatiniště, ě, n., der Moovgrund. Vz Sla-
tina.

Slatinky, dle Dolany, Slatenice malé,
Klein-Latein, ves u Prostějova. PL.

Slatinný, slatinu obsahující, salzig. S.
země, Br., voda, Plk., rostlina, Rostl., údolí. D.
Roste na místech slatinných. Us. S. koupele,
Moorbäder. Nz. — S., Torf-. S. půda. — S.,
na slatinách rostoucí. Brt. 492.

Slatinový, moorig. Th.

Slatvina, y, f., louka na slatinách, Moor-
wiese, f. Kulda I. 33.

Sláv, a, m., der Slave, z něm. V.

1. Sláva, y, f, kořen slit (slъ v slouti),
u se stupňovalo v av; litev. šlově, gloria.
Schl., Mkl. B 6., 7. — S. = vůbec dávaná
čest, pochvala, slavná pověst, slovutnosť. Der
Ruhm, die Ehre. Sláva vněšné vynikání či
vněšný výjev vniterné velebnosti. Sš. J. 22.
Ostnem slávy bodenu býti; u veliké pocti-
vosti a slávě býti; ve slávě kvísti; slávu
získati; po cti a s-vč dychtiti, jíti: na nej-
vyšším stupni cti a s vy státi; žádost' s-y,
česť a sláva. V. S-y žádostivý, chtivý. Us.
Bohóm slávu hlásaše. Rkk. S-ě boží sloužiti.
Br. V úřadech s vclikou s-vou se stkvěli.
Berg. Hledati slávy své. Str. Tys s. jerusa-
lemská. BO. Víráme-li někoho veřejně, vo-
láme mu Sláva! Němci: Hoch! Hlučné sláva
volali. Dch. To jest ti k s-vě. Budiž Bohu
česť, chvála a s. Vrat. Z něhož by šla Bohu
s. Br. S. na výsostech Bohu. Bibl. Dostalo
se jim slávy. Us., Smrž. Vzdávati komu
slávu; Sláva se za ním hlásá; Někomu s-u
provolati, dělati. Dch. O tom sv. Valentině,
pěkná s. o něm slyne; A v tom tvém domě
je s. a moc, udél nám Bože šťastnou dobrou
noc; Zde člověk dychtí po světské slávě
a zítra již má hrob na hřbitově; Ti vás
brzo zbaví celé vaší slávy, když vám budou
lítat pudrované hlavy. Sš. P. 28., 70., 73,
586. Tento pohár pěnavý všem Slovanům
na zdraví: Sláva mu, sláva mu, slovanskému
národu! Pís. Sd. S. ta od času přestěhování
do Babylona pošla a potuchla ; S. jeho vy-
rudla; Dokonání, svrchování, plné rozvití
s-vy. Sš. Mt. 25., J. 60., 270. S. otci i synu

i sv. duchu; Korunu věčné slávy za svú
trpělivost vezme; A skrze to vnitř se slavú
od něho bude okrašlovati. Hus I. 50., III.
7., 13. Láska ku vlasti, k národu svému a
touha po s-ve naše pradědy ozdobovala.
Kmp. U veliké s-vé oplývati. Ros. Jich s.
uvadla. Ráj. Za kus slávy jako trávy bo-
jovník život váží; Ne tomu sláva, kdo počne,
ale kdo dokoná. Pk. Všechna s. polní tráva.
Sláva jeho padne mládkovi do pivováru.
Prov. Poslušenství poddaných jest největší
s. vrchnosti. Prov. S. jeho bude na krátkém
topinku. Vz Pověsť. Č. — S. = jasnosť,
velebnosť, der Glanz, die Herrlichkeit. V nej-
větší s-ě seděti; panská s.; božská veleb-
nosť a sláva; s-ou poctěný; z veliké cti a
s-vy spadnouti, vypadnouti. V. S. království.
Kom. S. světská bývá nad dešťovou bublinku
marnější. Sych. S. boží = proslovený, vy-
jevený, ozřejmělý úkaz vniterné veleby a
velikosti boží; Lidi k věčné s-ve (k věč-
nému blahoslavenství) přivésti; Čáka s-vy
věčné; Pravicí boží povýšen byl do nebeské
slávy; Lidé, kteří se věčnou slávou bez-
pečili; Stín, matný obraz s-vy; S. odvěčná,
předvěká, nadpřírodná; Žádá, aby s. ta i na
člověčenství jeho se odlila; Perla s-vy jeho
ve skořápce člověčenství jeho se ukryla;
Ovšem pak s. ta synova z apoštolů vzatá
se na otce odlívá. Sš. I. 29., 105., II. 205.,
Sk. 28., Ob. 154., J. 54., 262., 264. (Hý.). —
S., stkvosťnosť, die Pracht, der Pomp, pompa.
S. marná. V. S velikou s-vou a musikou
vyjel. Har. Vítězná s. D. To tam bylo s-vy!
Us. Hý.

2. Slava, Slavka, y, Slavice, e, f.. osob.
jm. ženské. Pal. Rdh. 1871. II. 126.

Slavák, Slavan, Slavanský, šp. m.:
Slovák atd.

Slavař, e, m., der Formalist, licoměrník.

Jg.

Slavata, y, m., php. -et. Mkl. B. 193.
Osob. jméno. Vz S. N.

Slavba, y, f. = slavení. Leje zář se s blan-
kytu a z ní sladké hudby s. Sš. Sm. bs. 100.

Slavče, něm. Slawtsch, ves u Krumlova;
německy Zlabsch, Slapsch, ves u Mohuřic
v Buděj. PL.

1. Slavek, vka, m., gloriosus, jm. osob.
Pal. Rdh. 1871. II. 128.

2. Slávek, vku, m., buď stlavek nebo
vzhlavek, das Polster. Us. u Opav. Pk. Cf.
Slavík, 3.

Slávek, vka, m. = Jaroslav, Ladislav atd.

Šlavenec, nce, m., der Gefeierte, Jubi-
lant. Dch.

Slavení, n., das Feiern, die Begehung
eines Festes. Nz.

Slaveuosť, i, f., das Gefeiertsein, das
Ruhmgepränge. Dch.

Slavenství, n. — sláva, slavnosť, der
Ruhm, die Rühmlichkeit. Troj. — S. (lépe:
Slovanství), das Slaventhum. Koll.

Slavětice, dle Budějovice, Slawietitz, ves
a) u Týna nad Vltavou, b) u Hrotovic na
Mor. PL., Tk. III. 118.

Slavětín, a, m., Slawietin, ves a) u Pa-
cova, b) u Nového města n. Mt.; c) u Cho-
těboře, d) u Březnice, e) u Litovle na Mor.;
městys u Týnce panenského; něm. Slatin,