411

ves u Trutnova; něm. Slawaten, Zlawaten,
ves u Dačic na Mor.; něm. Slawikow, ves
u Hodkovic. Vz PL., Tk. I. 361., S. N.

Slavhosť, ě, m., osob. jm. Pal. Rdh. 125.

Slavhostice, Slavostice, dle Budějovice,
Slawostitz, ves u Kopidlna. PL.

Slavibor, a, m., osob. jm. Pal.

Slavíce, Slawitz, ves a) u Chrudimi, b)
u Třebíče; něm. Mariafels, ves u Veseřic.
PL., Tk. III. 35.

1. Slavič, e, m., Slawitsch, ves u Nov.
Jičína na Mor. PL.

2. Slavič, e, m., oddíl Moravky u Frýdka
ve Slez Tč. Přes ten S. čistá voda teče.
Sš. P. 320.

Slavíče, ete, n., junge Nachtigall.

Slavíček, vz Slavík.

Slavičí, slavíkový, Nachtigallen-. S. zpěv.
Krok.

Slavičín, a, m., Slawitschin, městys u Klo-
bouk na Mor.

Slavíčka, něm. Slawička, ves u Třebíče.
PL.

Slavíčkový, der Nachtigall gehörig. S.
hlas, hnízdo, peří. Ros.

Slavihoudek, dka, m., slavík. Us.

1. Slavík, a, slavíček, čka, m.. od slu
(slouti), vz u (v av); příp. -ikъ. Mkl. B.
251. V MV. zlavik. Pa. Die Nachtigall, der
Rothvogel, luscinia. S. horní, Wald-, hájný,
Sprosser, noční (nočník), Nachtschläger,
zimní (žertem == vlk), Us., uherský, luscinia
philomela a obecný, 1. rubecula. Frč. 355.
Cf. Schd. II. 441. S. tluče, klokotá, Us.,
zpívá, pěje. D. Smutne s. spieva, keď je
ulapený, keď si on pomyslí na hájik zelený;
tak si ja smutná přežalostné spievam, keď
si na lásku předešlú spomínam. Mt. S. 1874.
II. 44. S. jen do sv. Víta (¹⁵/₆) zpívá. Us.
Dch. S. krátce z jara klokotá. Sš. Bs. 185.
Zazpivau suavíček v zeleném hájičku, pro-
budiu Janička, Janiček Aničku; Přiletěltě
slavíček na mlynářův dvoreček, vesele si
zazpíval; O jednej hodině kohútek zazpíval,
o druhej slavíček, až se háj rozlíhal; Vezće
mne přes hajiček, kaj spiva ptáček slaviček;
Aj zpivaj, ptáčku slavíčku, na mojem vese-
ličku; Ten mladý panáček je jako slavíček,
který hodně zpívá, pána Boha vzývá; Ach
co je to za slavíček, co tak pěkně zpívá?
Sš. P. 155., 321., 390., 461., 550., 602. (Tč.).
Zazpíval slavíček v háji zeleném, že my,
moje milá, svoji nebudem. Pís. nár. (Hý).
Tluče-li s. brzy po vánocích, přijde jaro
o velikonocích. Kda. Mladí slavíčkové učí-
vají se od starých zpívati; Malý s., ale hlas
veliký; Slavíček ptáček maličký, ale chytiti
se nedá. Pk. Zpívati co zimní slavíci (vlci).
Zpívá jako slavíček, který ovce dáví (vlk).
Slavíček z úlehle (krkavec). Č. Zpívá co
slavík po svatém Havle. Vz Pozdě. Č. Vz
Havel. A tys pravý slavík, místo zpívání
bučíš aneb vyješ. Vz Hloupý. Č. Těžko
v kleci s-ku, zdravěji mu po lesíku. Pk.

2. Slavík, a, m., osob. jm. Vz S. N.

3. Slavík, u, m., v Jg. Slov. chybně m.:
zhlavník, zhlaví. Č. V mluvě obecné také
slavek. Vz toto.

4. Slavík, a, m., něm. Slawik, ves u Be-
rouna. PL., Tk. I. 61.

Slavikov, a, m., Slawikow, ves a) u Ná-
choda, b) u Chotěboře, c) ves u Konic. PL.

Slavikovice, dle Budějovice, a) Slawiko-
witz, ves u Slavkova; b) něm. Slawikau, ves
u Klatov; c) něm. Laukowitz u Mor. Budě-
jovic. PL.

Slavíkovitý. S. ptáci, luscinii. Krok.

Slavíkový, Nachtigallen-. S. zpěv. Troj.
S. pěnice, sylvia hortensis. Frč. 355. Ztuchly
zpěvy slavíkovy za mrazivých dechů zimy.
Dch.

Slavil, slavílek, lka, m., der Festmeier.
Dch.

Slavinír, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. Sd.

Slavín, a, m., něm. Slawin, ves u Votic.
— S., die Ruhmeshalle, Walhalle. Dch. Vz
Slavochrám.

Slavínka, y, f. S. nálevková, stilonichia
mystilus. prvok nálevnik. Frč. 18.

Slávista, y, m., dle Despota, milovník
slovanské literatury a filologie, der Slavist.

Slaviště, ě, n., der Ort der Verherrlichung.
Koll.

Slavitel, e, m., der Verherrlicher, Lob-
preiser. Jg.

Slavitelka, y, slavitelkyně, é, f., die
Lobpreiserin. Mus.

Slaviti, il, en, eni; slavívati = ku slávě
pomáhati, velebiti, chváliti, preisen, loben,
rühmen, ehren; hlásati, oznamovati, ver-
künden; svátek následujícího dne zasvěcený
zvoněním vyhlašovati, mit Läuten ankün-
digen, feiern; svátek světiti, feiern, ein Fest
begehen. Jg. Kořen slu (v slynu). Gb. Hl.
145. — co, koho: Boha, Br., něčí jméno,
Jel., hod, den, V., památku, Kram., vítězství,
D., své jmenoviny. Sych. — čeho: mší sva-
tých, šp. m.: co. Brt. — koho za koho,
za co : za Boha. Har. — co čím: svátek
všemi zvony. Ros. — co kdy. O novém
létě ciesař sněm veliký slavil. Let. 201.
Svátek se slavil na podzim v říjnu. Sš. J.
120. — co proč: den na česť jménu tvému
slavíme. Kram. — co o kom: hlásati. St.
skl. — co nad kým: triumf. Bibl. — se
čím. Slavil se pohrdáním zlata (slynul).
Krok. — komu. Slavte Hospodinu (= žalmy
zpívejte. Proch.). Ps. ms.

Slavka, y, f. S-ky (mytilina), mlži. S.
jedlá, mytilus edulis, říční, dreissena poly-
morpha. Frč. 217., 218., Schd. II. 538. —
S. kamovrtní, mytilus lithophagus, der Stein-
fresser, paznehtní, m. ungulatus, die Klanen-
muschej, říční, m. fluviatilis, die Flussmu-
schel. Snl. — S., vz Slava.

Slavkov, a, m., mě. v Čechách, Schlaggen-
wald; mě. na Mor., Austerlitz. Získals jak
Götz (Kec) u Jankova, jak sedláci u Chlumce,
jak Rusi u Slavkova, Bdl. Vz S. N.; něm.
Slawkow, ves u Ostrova na Moravě; něm.
Lagau, ves u Krumlova; něm. Schlakau,
ves u Opavy; něm. Schlock, ves u Lipníka.
PL. — Slavkovan, a, m., pl. -né. — Slav-
kovský. Ty s-ské zvonečky, to jsou moje
husličky; Na s-ském krchově, tam mám
místo v hotově. Sš. P. 71. — Sš. P. 81., 117.

Slavkovice, dle Budějovice, něm. Schlak-
kern, ves u Plané; něm. Slaukowitz, ves
u Heřmanova městce; něm. Siawkowitz, ves
a) u Mírovic, b) u Žďára, na Mor. PL.