Předchozí (410)  Strana:411  Další (412) |
|
|||
411
|
|||
|
|||
ves u Trutnova; něm. Slawaten, Zlawaten,
ves u Dačic na Mor.; něm. Slawikow, ves u Hodkovic. Vz PL., Tk. I. 361., S. N. Slavhosť, ě, m., osob. jm. Pal. Rdh. 125.
Slavhostice, Slavostice, dle Budějovice,
Slawostitz, ves u Kopidlna. PL. Slavibor, a, m., osob. jm. Pal.
Slavíce, Slawitz, ves a) u Chrudimi, b)
u Třebíče; něm. Mariafels, ves u Veseřic. PL., Tk. III. 35. 1. Slavič, e, m., Slawitsch, ves u Nov.
Jičína na Mor. PL. 2. Slavič, e, m., oddíl Moravky u Frýdka
ve Slez Tč. Přes ten S. čistá voda teče. Sš. P. 320. Slavíče, ete, n., junge Nachtigall.
Slavíček, vz Slavík.
Slavičí, slavíkový, Nachtigallen-. S. zpěv.
Krok. Slavičín, a, m., Slawitschin, městys u Klo-
bouk na Mor. Slavíčka, něm. Slawička, ves u Třebíče.
PL. Slavíčkový, der Nachtigall gehörig. S.
hlas, hnízdo, peří. Ros. Slavihoudek, dka, m., slavík. Us.
1. Slavík, a, slavíček, čka, m.. od slu
(slouti), vz u (v av); příp. -ikъ. Mkl. B. 251. V MV. zlavik. Pa. Die Nachtigall, der Rothvogel, luscinia. S. horní, Wald-, hájný, Sprosser, noční (nočník), Nachtschläger, zimní (žertem == vlk), Us., uherský, luscinia philomela a obecný, 1. rubecula. Frč. 355. Cf. Schd. II. 441. S. tluče, klokotá, Us., zpívá, pěje. D. Smutne s. spieva, keď je ulapený, keď si on pomyslí na hájik zelený; tak si ja smutná přežalostné spievam, keď si na lásku předešlú spomínam. Mt. S. 1874. II. 44. S. jen do sv. Víta (15/6) zpívá. Us. Dch. S. krátce z jara klokotá. Sš. Bs. 185. Zazpivau suavíček v zeleném hájičku, pro- budiu Janička, Janiček Aničku; Přiletěltě slavíček na mlynářův dvoreček, vesele si zazpíval; O jednej hodině kohútek zazpíval, o druhej slavíček, až se háj rozlíhal; Vezće mne přes hajiček, kaj spiva ptáček slaviček; Aj zpivaj, ptáčku slavíčku, na mojem vese- ličku; Ten mladý panáček je jako slavíček, který hodně zpívá, pána Boha vzývá; Ach co je to za slavíček, co tak pěkně zpívá? Sš. P. 155., 321., 390., 461., 550., 602. (Tč.). Zazpíval slavíček v háji zeleném, že my, moje milá, svoji nebudem. Pís. nár. (Hý). Tluče-li s. brzy po vánocích, přijde jaro o velikonocích. Kda. Mladí slavíčkové učí- vají se od starých zpívati; Malý s., ale hlas veliký; Slavíček ptáček maličký, ale chytiti se nedá. Pk. Zpívati co zimní slavíci (vlci). Zpívá jako slavíček, který ovce dáví (vlk). Slavíček z úlehle (krkavec). Č. Zpívá co slavík po svatém Havle. Vz Pozdě. Č. Vz Havel. A tys pravý slavík, místo zpívání bučíš aneb vyješ. Vz Hloupý. Č. Těžko v kleci s-ku, zdravěji mu po lesíku. Pk. 2. Slavík, a, m., osob. jm. Vz S. N.
3. Slavík, u, m., v Jg. Slov. chybně m.:
zhlavník, zhlaví. Č. V mluvě obecné také slavek. Vz toto. 4. Slavík, a, m., něm. Slawik, ves u Be-
rouna. PL., Tk. I. 61. |
Slavikov, a, m., Slawikow, ves a) u Ná-
choda, b) u Chotěboře, c) ves u Konic. PL. Slavikovice, dle Budějovice, a) Slawiko-
witz, ves u Slavkova; b) něm. Slawikau, ves u Klatov; c) něm. Laukowitz u Mor. Budě- jovic. PL. Slavíkovitý. S. ptáci, luscinii. Krok.
Slavíkový, Nachtigallen-. S. zpěv. Troj.
S. pěnice, sylvia hortensis. Frč. 355. Ztuchly zpěvy slavíkovy za mrazivých dechů zimy. Dch. Slavil, slavílek, lka, m., der Festmeier.
Dch. Slavinír, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. Sd.
Slavín, a, m., něm. Slawin, ves u Votic.
— S., die Ruhmeshalle, Walhalle. Dch. Vz Slavochrám. Slavínka, y, f. S. nálevková, stilonichia
mystilus. prvok nálevnik. Frč. 18. Slávista, y, m., dle Despota, milovník
slovanské literatury a filologie, der Slavist. Slaviště, ě, n., der Ort der Verherrlichung.
Koll. Slavitel, e, m., der Verherrlicher, Lob-
preiser. Jg. Slavitelka, y, slavitelkyně, é, f., die
Lobpreiserin. Mus. Slaviti, il, en, eni; slavívati = ku slávě
pomáhati, velebiti, chváliti, preisen, loben, rühmen, ehren; hlásati, oznamovati, ver- künden; svátek následujícího dne zasvěcený zvoněním vyhlašovati, mit Läuten ankün- digen, feiern; svátek světiti, feiern, ein Fest begehen. Jg. Kořen slu (v slynu). Gb. Hl. 145. — co, koho: Boha, Br., něčí jméno, Jel., hod, den, V., památku, Kram., vítězství, D., své jmenoviny. Sych. — čeho: mší sva- tých, šp. m.: co. Brt. — koho za koho, za co : za Boha. Har. — co čím: svátek všemi zvony. Ros. — co kdy. O novém létě ciesař sněm veliký slavil. Let. 201. Svátek se slavil na podzim v říjnu. Sš. J. 120. — co proč: den na česť jménu tvému slavíme. Kram. — co o kom: hlásati. St. skl. — co nad kým: triumf. Bibl. — se čím. Slavil se pohrdáním zlata (slynul). Krok. — komu. Slavte Hospodinu (= žalmy zpívejte. Proch.). Ps. ms. Slavka, y, f. S-ky (mytilina), mlži. S.
jedlá, mytilus edulis, říční, dreissena poly- morpha. Frč. 217., 218., Schd. II. 538. — S. kamovrtní, mytilus lithophagus, der Stein- fresser, paznehtní, m. ungulatus, die Klanen- muschej, říční, m. fluviatilis, die Flussmu- schel. Snl. — S., vz Slava. Slavkov, a, m., mě. v Čechách, Schlaggen-
wald; mě. na Mor., Austerlitz. Získals jak Götz (Kec) u Jankova, jak sedláci u Chlumce, jak Rusi u Slavkova, Bdl. Vz S. N.; něm. Slawkow, ves u Ostrova na Moravě; něm. Lagau, ves u Krumlova; něm. Schlakau, ves u Opavy; něm. Schlock, ves u Lipníka. PL. — Slavkovan, a, m., pl. -né. — Slav- kovský. Ty s-ské zvonečky, to jsou moje husličky; Na s-ském krchově, tam mám místo v hotově. Sš. P. 71. — Sš. P. 81., 117. Slavkovice, dle Budějovice, něm. Schlak-
kern, ves u Plané; něm. Slaukowitz, ves u Heřmanova městce; něm. Siawkowitz, ves a) u Mírovic, b) u Žďára, na Mor. PL. |
||
|
|||
Předchozí (410)  Strana:411  Další (412) |