Předchozí (412)  Strana:413  Další (414) |
|
|||
413
|
|||
|
|||
Slavonosný, Ruhm tragend, rühmlich.
Hrdinská mysl našich statečných dědů budiž nám pohnutkou ku s-ným činům. Kmp. Čchs. 130. Slavoňov, a, m., Slawoniow, ves u Nov.
města n. Met.; něm., Schützendorf, ves u Mo- helnice. PL., Tk. III. 88. Slavopění, n., der Lobgesang. Sš. L. 30.
Slavoples, u, m., das Jubelfest. Šm.
Slavoplodný, ruhmschaffend. Šm.
Slavořečný, ruhmverkündend. Dch.
Slavoslaviti, il, en, ení = slaviti, velebiti,
preisen, loben, rühmen — co, koho s kým. Hank. Modl. Slavoslavný, hochfeierlich. Dch.
Slavosloví, n. = vzorec velebeni vniterné
slávy a velikosti bozi, jehož užtváno při sko- nání slavných modliteb, zpěvův a kázání a p. a pak i velebení Boha samo, die Doxo- logie d. i. Formel zur Verherrlichung Gottes, womit feierliche Gebete, Gesänge u. Pre- digten usw. schliessen. Hý. Takovým s-vím je ku př.: Sláva otci i Synu i Duchu sv., jakož byla na počátku, nyní i vždycky. Hý. Opisuje se v s. tom Boha dle všemoci a vše- dobroty. Sš. II. 109. Zavírá celou epištolu překrásným s-vím; S-í větou tou vyjádřené očividně se ku Kristu odnáší; S. či doxolo- gie; A té naděje vylévá se v s.; Želání to svoje doufanlivé ku projádření doufanlivosti a nadějnosti své s-ím pronáší; Podobně Pa- vel a Petr se s-vím své listy skončují. Sš. I. 17., 99., II. 342., 376., 232., Ob. 335. (Hý.). Slavostánek, nku, m., das Gloriett. Šm.
Slavostice, Slavhostice, dle Budějovice,
Slawostitz, ves u Kopidlna. PL. Slavostkvoucí, glorreich. Krok.
Slavoš, e, m., osob. jm. Mus.
Slavošov, a, m., něm. Slawoschow, ves
u Zbraslavic; něm. Slabisch, ves u Ústí n. L. PL., Tk. III. 659. Slavošovice, dle Budějovice, Slawoscho-
witz, ves u Klatov; Slaboschowitz, ves u Lišova. PL. Slavota, y, f. = slavnosť, die Feierlich-
keit. Ž. wit. Pod. 73. 4. Slavotěch, u, m., vlast. jm. Šb. Ltr. I. 29.
Slavotínek, nka, m., osob. jm. Mor. Šd.
Slavověnec, nce, m., der Ruhmeskranz.
Slavovrah, a, m., der Slavenmörder.
Slavozpěv, u, m. Mus.
Slávský, lépe: slovanský.
Sléci, vz Svléci.
Slečénka, y, f. = slečinka. V Mor. na
Strážnicku a Ostrožsku. Šd. Slečinkovati, Fräulein sagen. — komu.
Matkám jemnostil, dcerám slečinkoval. Ehr. 20 Slečiti, il, ení, dívati se, koukati se. —
nač. U Hostýna. Zšk., Kd. Slečna, slečénka, slečinka, y, f., ze
šlechtična, das Fräulein. Příp. -ъna. Mkl. B. 154. Milosť s. Us. Slečna Adela, Božena atd. — Slečinka, veš, blecha. Přinesla jsem si domů s-y. Us. v Praze. — S. brezovská = metla. Kos. Ol. I. Slečnin, a, o, des Fräuleins. Us.
Sled, u, m. = stopa, šlapěje, die Spur,
Fährte, der Fusstapfen. MV. Po sledu jíti. V. Ta země pustá, nikde sledu člověčího. |
St. skl. Po sledu za nepřítelem hnáti. St.
skl. S. stíhati. BO. Pes sled zvěři vyslídí. Hlas. Neostane po něm sledu (stopy). Vše to minulo jako lodí, ješto přejde přes vodu, jež i (ani) sledu neostane na ní. Št. V čem jest s. toho, žej' Buoh jeden. Výb. I. 666., Št. — S., sledování, das Folgen. Sledem svým ti soukromí na zrak stavím svědomí. Sš. Bs. 13. — S., die Wortfolge. Či jak řecký s. má. Sš. J. 189. — S., následující člen, vteročlen poměru, der Nachsatz eines Verhältnisses. Nz. — Sledy, v praktické geometrii čáry, die Tracen. Nz. 1. Sleď, i, f. = sled. Skákal pes přes
voves, po zaječí sledi, nejedna panenka za myslivcem hledí. Er. P. 394. 2. Sleď, ě, sledík, a, m., ryba mořská,
clupea, der Häring ; nasoiená slove: slaneček. Snad z pol. śledž, to z rus. seldъ a to z dán- ského sild. Gl. 314. O původu vz Mz. 73. S. obecný, e. harengus, Frč. 290., sardinský, c. sardinea. Vz S. N. — S. říční, ryba, der Breitling, die Spratte, Sprote. Jg. S. kielský. — Sardela, engraulis. — Lososnice. Vz Schd. II. 496., S. N. Sledař, e, m., stihatel, popudič, kdo komu
v sledy jde, der Nachspürer, Verfolger. Lex. vet. Sleďař, e, m., der Häringshändler. L.
Slédati, vz Sléditi.
Sledek, dku, m., die Folge. Šm. Vz Ná-
sledek. Sledič, sleditel, e, m., der Nachspürer.
Jg-
Sledička, y, f., die Nachspürerin. Jg.
Sledík, a, m. = sleď, der Häring. Šm.
Sledilovec, vce, m., der Häringsfänger. Šm. Sledilovecký, Häringsfang-. S. společ-
nost'. Balbi. Zem. Sledilovectví, n., der Häringsfang, die
Häringsfischerei. Jg. Sledina, y, f., družina, das Gefolge. Víd.
list. Sleditel, e, m. = sledič.
Sleditelka, y, f. = sledička. L.
Sléditi, zastr., vz Slíditi.
Sledna, y, f., sequentia (o svátcích), zastr.
Rozk. Vz Přísledek, Sekvence. Sledník, slídník, a, m., pes slídící, der
Spürhund. St. skl. — S., der Späher, Ver- folger. Gl. 314. Bydliti budú sani s blázno- vými sledníky (dracones cum faunis sica- riis). Jer. 50. 39., BO. Pochlební kněžie jsú s-ci ďáblovi. Hus I. 376. — S.,u, m., Ižič- ník sledný, der Verfolgbohrer. Šp. Slédný, slídný, po sledu jdoucí, Spür-.
S. pes. Pulk. S. kolo, vz Pastorek. Sledopis, u, m., ichnográphia, der Grund-
riss. Jg. Sledov, u, m., secra, zastr. Rozk.
Sledovaní, n., das Folgen, Nachgehen.
Sledovati, vz Slíditi.
Sledovice, dle Budějovice, Sledowitz,
ves u Votic. PL. Sleďovitý. S. ryby, clupeacei.
Sledovník, a, m., der Anhänger, hm.
Sledstvo, a, n. = družina, das Gefolge.
Víd. list, 1816. Sleha, y, m., osob. jm. Šd.
|
||
|
|||
Předchozí (412)  Strana:413  Další (414) |