413

Slavonosný, Ruhm tragend, rühmlich.
Hrdinská mysl našich statečných dědů budiž
nám pohnutkou ku s-ným činům. Kmp.
Čchs. 130.

Slavoňov, a, m., Slawoniow, ves u Nov.
města n. Met.; něm., Schützendorf, ves u Mo-
helnice. PL., Tk. III. 88.

Slavopění, n., der Lobgesang. Sš. L. 30.

Slavoples, u, m., das Jubelfest. Šm.

Slavoplodný, ruhmschaffend. Šm.

Slavořečný, ruhmverkündend. Dch.

Slavoslaviti, il, en, ení = slaviti, velebiti,
preisen, loben, rühmen — co, koho s kým.
Hank. Modl.

Slavoslavný, hochfeierlich. Dch.

Slavosloví, n. = vzorec velebeni vniterné
slávy a velikosti bozi, jehož užtváno při sko-
nání slavných modliteb, zpěvův a kázání
a p. a pak i velebení Boha samo, die Doxo-
logie d. i. Formel zur Verherrlichung Gottes,
womit feierliche Gebete, Gesänge u. Pre-
digten usw. schliessen. Hý. Takovým s-vím
je ku př.: Sláva otci i Synu i Duchu sv.,
jakož byla na počátku, nyní i vždycky. Hý.
Opisuje se v s. tom Boha dle všemoci a vše-
dobroty. Sš. II. 109. Zavírá celou epištolu
překrásným s-vím; S-í větou tou vyjádřené
očividně se ku Kristu odnáší; S. či doxolo-
gie; A té naděje vylévá se v s.; Želání to
svoje doufanlivé ku projádření doufanlivosti
a nadějnosti své s-ím pronáší; Podobně Pa-
vel a Petr se s-vím své listy skončují. Sš.
I. 17., 99., II. 342., 376., 232., Ob. 335. (Hý.).

Slavostánek, nku, m., das Gloriett. Šm.

Slavostice, Slavhostice, dle Budějovice,
Slawostitz, ves u Kopidlna. PL.

Slavostkvoucí, glorreich. Krok.

Slavoš, e, m., osob. jm. Mus.

Slavošov, a, m., něm. Slawoschow, ves
u Zbraslavic; něm. Slabisch, ves u Ústí n.
L. PL., Tk. III. 659.

Slavošovice, dle Budějovice, Slawoscho-
witz, ves u Klatov; Slaboschowitz, ves
u Lišova. PL.

Slavota, y, f. = slavnosť, die Feierlich-
keit. Ž. wit. Pod. 73. 4.

Slavotěch, u, m., vlast. jm. Šb. Ltr. I. 29.

Slavotínek, nka, m., osob. jm. Mor. Šd.

Slavověnec, nce, m., der Ruhmeskranz.

Slavovrah, a, m., der Slavenmörder.

Slavozpěv, u, m. Mus.

Slávský, lépe: slovanský.

Sléci, vz Svléci.

Slečénka, y, f. = slečinka. V Mor. na
Strážnicku a Ostrožsku. Šd.

Slečinkovati, Fräulein sagen. — komu.
Matkám jemnostil, dcerám slečinkoval. Ehr.
20

Slečiti, il, ení, dívati se, koukati se. —
nač. U Hostýna. Zšk., Kd.

Slečna, slečénka, slečinka, y, f., ze
šlechtična, das Fräulein. Příp. -ъna. Mkl. B.
154. Milosť s. Us. Slečna Adela, Božena atd.
— Slečinka, veš, blecha. Přinesla jsem si
domů s-y. Us. v Praze. — S. brezovská =
metla. Kos. Ol. I.

Slečnin, a, o, des Fräuleins. Us.

Sled, u, m. = stopa, šlapěje, die Spur,
Fährte, der Fusstapfen. MV. Po sledu jíti.
V. Ta země pustá, nikde sledu člověčího.

St. skl. Po sledu za nepřítelem hnáti. St.
skl. S. stíhati. BO. Pes sled zvěři vyslídí.
Hlas. Neostane po něm sledu (stopy). Vše
to minulo jako lodí, ješto přejde přes vodu,
jež i (ani) sledu neostane na ní. Št. V čem
jest s. toho, žej' Buoh jeden. Výb. I. 666.,
Št. — S., sledování, das Folgen. Sledem
svým ti soukromí na zrak stavím svědomí.
Sš. Bs. 13. — S., die Wortfolge. Či jak
řecký s. má. Sš. J. 189. — S., následující
člen, vteročlen poměru, der Nachsatz eines
Verhältnisses. Nz. — Sledy, v praktické
geometrii čáry, die Tracen. Nz.

1. Sleď, i, f. = sled. Skákal pes přes
voves, po zaječí sledi, nejedna panenka za
myslivcem hledí. Er. P. 394.

2. Sleď, ě, sledík, a, m., ryba mořská,
clupea, der Häring ; nasoiená slove: slaneček.
Snad z pol. śledž, to z rus. seldъ a to z dán-
ského sild. Gl. 314. O původu vz Mz. 73.
S. obecný, e. harengus, Frč. 290., sardinský,
c. sardinea. Vz S. N. — S. říční, ryba, der
Breitling, die Spratte, Sprote. Jg. S. kielský.
— Sardela, engraulis. — Lososnice. Vz Schd.
II. 496., S. N.

Sledař, e, m., stihatel, popudič, kdo komu
v sledy jde, der Nachspürer, Verfolger. Lex.
vet.

Sleďař, e, m., der Häringshändler. L.

Slédati, vz Sléditi.

Sledek, dku, m., die Folge. Šm. Vz Ná-
sledek.

Sledič, sleditel, e, m., der Nachspürer.

Jg-

Sledička, y, f., die Nachspürerin. Jg.

Sledík, a, m. = sleď, der Häring. Šm.
Sledilovec, vce, m., der Häringsfänger.
Šm.

Sledilovecký, Häringsfang-. S. společ-
nost'. Balbi. Zem.

Sledilovectví, n., der Häringsfang, die
Häringsfischerei. Jg.

Sledina, y, f., družina, das Gefolge. Víd.
list.

Sleditel, e, m. = sledič.

Sleditelka, y, f. = sledička. L.

Sléditi, zastr., vz Slíditi.

Sledna, y, f., sequentia (o svátcích), zastr.
Rozk. Vz Přísledek, Sekvence.

Sledník, slídník, a, m., pes slídící, der
Spürhund. St. skl. — S., der Späher, Ver-
folger. Gl. 314. Bydliti budú sani s blázno-
vými sledníky (dracones cum faunis sica-
riis). Jer. 50. 39., BO. Pochlební kněžie jsú
s-ci ďáblovi. Hus I. 376. — S.,u, m., Ižič-
ník sledný, der Verfolgbohrer. Šp.

Slédný, slídný, po sledu jdoucí, Spür-.
S. pes. Pulk. S. kolo, vz Pastorek.

Sledopis, u, m., ichnográphia, der Grund-
riss. Jg.

Sledov, u, m., secra, zastr. Rozk.

Sledovaní, n., das Folgen, Nachgehen.

Sledovati, vz Slíditi.

Sledovice, dle Budějovice, Sledowitz,
ves u Votic. PL.

Sleďovitý. S. ryby, clupeacei.

Sledovník, a, m., der Anhänger, hm.

Sledstvo, a, n. = družina, das Gefolge.
Víd. list, 1816.

Sleha, y, m., osob. jm. Šd.