418

Prov. — se kam. Mouchy na hovada se
sletěly. Ros. S-li se jako havrani k umrlému
tělu krákajíce. Let. 168. S-li se dva (holubi)
na tu jednu stodolu, tam sobě zahoukali.
Sš. P. 269.

Sletitý, starý, bejahrt. Štěstí.

Slétnouti, vz Slétati.

Sletovaný; -án, a, o, zusammengelöthet.
S. dělohy maďalek a kaštanů (pevné, spo-
jené, srostlé). Rst. 493.

1. Sletovati, svařiti, spojiti kovem, löthen,
zusammen-, einlöthen. — co čím: olovem.
V.

2. Sletovati, vz Slétati.

1. Sleva, y, f., slevek, vku, m. = slevení
při koupi, der Nachlass beim Kaufe. V. Zač
to dáte bez slevy. Us.

2. Sleva, y, f. = slíva. To jsó špatny
s-ve. Na mor. Drahansku. Hý.

Slevací, slévací, Giess-. S. lžíce, D., káď,
der Giessbottich, Ros., trouby. Techn.

Slevač, e, m.. litec, přelevač, der Giesser,
Schmelzer. S. děl. Us., BO., Br. S. skelní,
der Glasschmelzer. Dch.

Sleváč, e, m., der Gussbotich. Sp. — S.,
kámen slitý, zalehlý, hustý, taubharter Mühl-
stein. Šp., Prm. IV. 188.

Slevačka, y, f., die Giesserin, Schmel-
zerin. Jg. — S., lžíce k lití kulí, der Giess-
löffel. Bur.

Slevačný, Schmelz-. Us.

Slevačský, slevacký, Giesser-, Schmel-
zer-. Jg.

Slevačství, slevactví, n., slevacké umění,
die Giesserei, die Giess-, Schmelzkunst D.
S.: mosaznictví, cínařství, zvonařství, lití
děl, lití železa atd., vz více v S. N.

Slevadlo, a, n., náčiní k slévání, der
Giesspuckel (Nz.), der Schmelztiegel; die
Gussform. D. Zlatníci lejí kov roztavený
do slevadel. Techn. Vz KP. I. 335., 336.

Slévák, slívák, u, m., nádoba na slévání
mléka, dojáč, krajáč, der Milch-, Schöpftopf.
V. — S., dčber, der Gussbottich, Zuber. Šp.,
Kal. — S., der Trichter. Koš mlýnský visí
v štalcích na způsob sleváku, na hoře ši-
roký, spodem užší. Us. Dch.

Slévání, n., das Herab-, Zusammengies-
sen, der Guss. S. mořské, die Fluth. Us. —
V. — S. bronzu, cinku, děl, sádrou, stříbra,
zvonoviny, železa, der Guss. KP. IV. 165.,
114., 509., 381., 227., 161., 83.

Slevárna, y, f., die Giesserei, Schmelze-
rei, Giesshütte. S. zrcadelná, Techn., písma
(písmolitectví, litectví), die Schriftgiesserei,
Nz., železa, na děla. Rk.

Slevární dělník, der Schmelz-.

Slévařství, n. = slévačství.

Slévati, vz Slíti.

Slévavka, slejvavka, y, f., slévavá, jílo-
vatá země, lettiger Boden. Us. u Bělohradu.

Slevek, vku, m. == slitina, die Gusswaare,
das Gusswerk. Koll. — S., slevení na ceně,
der Preisnachlass. Skř. Vz Sleva.

Slevení, n., der Nachlass. Vz Slevek.
Dch.

Slevený; -en, a, o, nachgelassen. Dostal
s-nou. Dch.

Sleviti, il, en, ení; slevovati = ustoupiti
ceny, odpustiti, nachlassen, wolfeiler lassen;

upustiti od něčeho, ab-, nachlassen. Jg. —
abs. Slevuje (= upouští). Sych. — co komu
z čeho: z ceny, ze sumray. J. tr. — na čem.
V. Toliko aby na summě sleveno bylo. Žer.
332. — komu v čem. Lom. — s čeho.
Rk.

Slevka, y, f. — Slevky, slivky, gt. -ek,
f. nebo -ův, m., co se z rozličných nádob
sleje, pozadky, der Abguss ; zvětralé víno,
stočky, co z čepu nakape, der Tropf-, Zapfen-
wein. V. Bern.: slivky, ů, m. To jsou ně-
jaké slevky. Ros.

Slevovati, vz Sleviti.

Slevuňk, u, m., šp. m.: sleva, slevek, der
Nachlass. Us.

1. Slez, gt. pl. místo slz, vz Slza. (Zastr.).

2. Slez (strsl. Slezъ, příp. -ezъ. Mkl. B.
318.), i, f., pl. Slezy a Sleze, genit. Slez, m.,
(zastr. Slezí), Slezsko (Slézko, V., Slízsko, Žer.),
a, n, Silesia, Schlesien. S. od řeky Slezy
n. dle Šf. od Selingův, kteří tam bydleli.
V Slezi města dobyli. St. let. Do Slez, St.
let., v Slezích. Háj. Horní a dolní Slezy.
Zlob. — Jg.

3. Slez, u, m., čtvrtý a pravý žaludek
přežvykujících zvířat, syřiště, echinus, der
Salter. V., Kom. Vz Žaludek. Frč. 379.

4. Sléz, slíz, u, m., rostlina, malva, die
Malve. S. okrouhlolistý (obecní, zaječí), lesní,
jinolistý (polní, zahradní n. římský, vlaský),
pížmový, kadeřavý, kapský, mouřenínský,
krmný. — 2. S. vysoký n. domácí chlupatý,
ibišek, althaea officinalis, der Eibisch. V.
Cf. Čl. 28., Kk. 226., 227., Čl. Kv. 317., 638.,
FB. 83., Slb. 640., Rostl. 131.-134. S. při-
pravený, malva viscus praeparatus; s. vlaský,
(léky). Sal. 37. 9., 227. 30.

Sleza, y, f., něm. Lohe, řeka ve Slezsku,
od níž prý Slezsko má jméno. Dch., Šd. Vz
S. N., Slez, 2.

Slezácký = slezský, schlesisch.

Slezačka, y, f., eine Schlesierin. — S.,
eine Art Strohschneidebank. Us.

Slezák, Slezan, a, m., ze Slezska rodilý
der Schlesier. V. — S., zajíc (žertovně). Us.
— S., osob. jm. Šd.

Slezání, n., das Herabkriechen, -steigen.
S. do dolu. Vz KP. III. 83.

Slezanka, y, f, die Schlesierin. Příp.
-ъka. Mkl. B. 272.

Slézati, vz Slézti.

Slezena, y, f. = slezina, zastr. S. z sple-
zena dle Fk. 625. Příp. -ena. Mkl. B. 126.

Slezenice, e, f., spasenka, plicnice, žíla.
Vz Žíla sleznice. Sal. 206. 35.

Slezeno, a, n. = slezina. Zánět s-na. Na
mor. Drahansku. Hý.

Slezený; -en, a, o, vz Slézti. Páni byli
s-ní, šp. m.: byli s kočáru slezli. Us. na
mor. Zlínsku. Brt.

Slezina, slezinka, y, f. (zastr. slezeň,
ě, slezena, y, f., slezeno, a, n.). S., žláza hou-
bovitá velmi žilnatá, v níž se rozvětvuje
tepna; zdá se, že připravuje krev k vylučo-
vání žluče. Schd. II. 354. Vz Slezena, Slezeno.
Lien, splen, die Milz. Vz více v S. N. S;
mne píchá od běhání. Píchá mne v s-ně.
Us. Na snu neduživý, V., stonající. Us. Bo-
lení s-ny. Oduření, zánět, snět, mrť s-ny.
Šp. Stonání na s-nu. Kosatcový kořen dobře