419

činí neduživým na s-nu. Byl. Zacpanosť
v s-ně, kra. Ja. Kosatec červený obměkčuje
tvrdosť (kru) s-ny. Rkp. bib. Koprník vše-
lijaké zacpání jater a s-ny otvírá. Byl. Kdo
s-nu jídá, tomu vlasy rostou. Sk. Ceterak
a jelení jazyk s-nu opravuje. Byl.

Slezinice, e, f. = slezinník. Rostl. 699.

Slezinník, u, m., rostlina, asplenium, das
Streifenfarn, das Milzkraut. S. lékařský, čer-
navý, kořenolistý, červený. — Jg. Vz Schd.
II. 261., Čl. 170., Kk. 203., FB. 2., 97., Čl.
Kv. 74., 353., Slb. 90., 569., Rostl. 699., 1785.

Slezinníkolistý kychňák, coptis aspleni-
folia. Rostl.

Slezinnosť, i, f., hypochondria, die Milz-
sucht, der Spleen. Ja.

Slezinný, co k slezině náleží, od sleziny,
v slezine, Milz-. S. bolesť, Lék. kn., žíla,
D., nemoc, Us., tvrdosť, V., zápal, zánět.
Ja. — Jg.

Slezinochorý, milzkrank. Šm.

Slezinový, Milz-. S. sněť. Dch.

Slezka, y, f. = Slezačka. Šd.

Slezko, vz Slezsko. V.

Slezskočeský, schlesich-böhmisch. S. Kr-
konoše. Rostl.

Slezký = slezský. V.

Slezlý, co slezlo n. popustilo, was herab-
gestiegen o. abgefallen ist o. nachgelassen
hat. S. struna, vlasy. Us. Jg., Č.

Slezovec, vce, m., der Eibischteig. Šm.

Slezovitý. S. rostliny, malvaceae, mal-
venartig: bahobab, stola, prosvirník, pros-
kurník, sliz. Vz Schd. II. 297., Kk. 203.,
Slb. 638. S. květ, složený z plátků 5 ob-
vejčitých aneb obsrdičitých, jejichž krátké
nehty dohromady jakož i s trubkou nitko-
vou srostly na př. slez, proskurník a j. Rst.
493., Rostl. 130.

Slézový, slízový, od slézu, Malven-. S.
okvětí, Rostl., semeno, Krab., syreček, růže,
malva mauritanica, D., voda, Čern., bylina.
Reš. — Jg.

Slezsko (Slézko,V.),lépe než Slízsko (Žer.).
Vz Slez. Schlesien, n. Příp. -ъskъ. Mkl. B.
280. Vz Sleza a více o Slezsku v S. N. Dyby
byla Morava jako je Slezko, dala bych ti
huběnky, až by to plesklo. Sš. P. 700. V
Slezsku, v Slezště.

Slezský, slezký, zastr. slízský, slizký (Žer.),
schlesisch. Slezská země. V. Na pomezí slez-
ském. Sych. Vz Slezák. - Vz S. N., Tk. I.
624., III. 462., IV. 740.

Slézti, slezu, slez, za (ouc), zl, ení; slé-
zati, slizati = lezením dolů sjíti, herunter-
kriechen ; sestoupiti, herab-, hinuntersteigen;
vypadati, ausfallen (von Haaren); lezením
vzíti, přelézti, ersteigen. — se = lezením
se shromážditi, zusammenkriechen, -kommen.
Jg. — abs. Ktož jest na střeše, neslaz. M.
Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička,
slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka;
Včil mně kážeš slízati, měls mě nebrat od
máti. Sš. P. 80. — odkud: se stromu, s koně,
s vozu. Us. Slízej, milá, slízej s koňa, od-
počinem si trochu; Jak do domu přijeli,
všeci s vozu slízali; Hned s koníčka slezl,
kord do něho vrazil, do svého srdečka z pi-
stole vystřelil; Matka k němu vyběhla, s koňa
mu slézć kázala; Slezu-li já s koňa svého,

zbavím tebe vínka tvého; Chce-li tvůj kůň
trávu jésti, musíš s něho dolů slézti. Sš. P.
80., 85., 88., 92., 192. (Tč.). - odkud kam.
Zatočil se a zasmál se, slezl s koňa k té
panence. Sš. P. 192. — se o čem. Dřevce
vsazené v zemi snadně vytáhneš ze země,
ale ponecháš-li déle jeho (v zemi), nesnáze
vytáhneš, když se o něm (= okolo něho)
země sleze. Št. N. 129. — kam: do dolu.
D. — (se) komu. Slezly mu vlasy. Us.
Má za ušima, když se mu slezou. Us. — co.
Celý dům, strom s. Us. Táboři slezli město
Boleslav v noci (přelezli hradby). Plk. —
se. Housenky se slezly. Us. Ti se už slezli
(chodí za sebou, o zamilovaných), slízaji se.
Us.

Slezy, dle Dolany, Losen, ves u Olora.
— S., vz Slez, 2.

Sleželý, ver-, abgelegen, stockig, stock-
fleckig. S. zboží, Ros., plátno, sukno. Us. Šd.

Slezení, n. = slehnutí ženy, povození, die
Niederkunft. — S., vz Sležeti, das Verlie-
gen, die Abliegung. S. plátna, zboží. Plátno
od s. skvrny má, ist stockfleckig. Us.

Sležený, verlegen. S. zboží. Zlob. Vz
Sleželý.

Sležeti, el, ení = polem ležeti, Lager hal-
ten, zu Felde ziehen. — kde proti komu:
na poli proti nepřátelům. Mus. — se = pro-
ležeti se, ležením se zkaziti, verliegen. Zboží
se sleželo. D. — Vz Slehnouti.

Slhocení, n., die Fristung, Terminzahlung.
Učinilo se mu s. s purkrechtem takové, aby
pololetně po 4 zl. platil. Ms. 17. stol., Gl. 314.

Slib (zastr. sliub, slub), u, m., obět Bohu
učiněná, zaslíbení, das Gelübde, votum. V.
S., dobrovolná, dobře rozvážená, Bohu uči-
něná přípověď, že z dvojího dobrého lepší,
což vlastně není přikázáno, nýbrž toliko
raděno, činiti chceme. Pkt. S. v theologii
== dobrovolná přípověď Bohu daná, kterouž
se člověk k možnému a lepšímu dobru za-
vazuje. S. je přípověď a nikoli jednoduché
předsevzetí; přípovědí se zavazujeme k ně-
čemu, ješto jednoduchým předsevzetím něco
činiti neb opomíjeti, ještě žádného závazku
sobě neukládáme. Rozeznáváme: 1. sliby
osobné, das persönliche G., votum personale,
jichžto předmětem jest osobné konání, na
př. postiti se v nějaký nepostní den na po-
kání, od slibů věcných, das sachliche G.,
votum reale, které se odnášejí k dávání
věcí ku př. postem takovým uspořený peníz
hned chudému almužnou dáti, a kteréž i na
dědice závazkem přecházeti mohou, avšak
jen jako povinnosti právní; 2. nepodmíněné,
das unbedingte G., v. absolutum, od pod-
míněných, das bedingte G., v. conditiona-
tum, na př. ozdravím-li, vstoupím v řád ře-
holný a p.; 3. doživotné, das lebenslängliche
G., v. perpetuum, od dočasných, das zeit-
weilige G., v. temporale; ku př. někdo sli-
buje, že na čas, jiný že na vždy pálených
nápojů se zdržovati bude; 4. jednoduché,
das einfache G., v. simplex, od slavných,
das feierliche G., v. solemne. Poslední slib
tento (slavný) činí se při vstoupení do ře-
hole církevní a při skládání professe v ruce
náležitého představeného. — Účel, látka,
závažnosť, pominutí slibu; s. chváliti, ku