421

držien býti; S. ve zlém nemá držien býti;
Slibu, jenž jest upřiemo k ctnosti, nemóž
ani Buoh rozhřešiti. Hus I. 266., 267., 268.,
271., II. 106., III. 207., 209.; I. 354., 380.
(Tč.). Já na ten slib u něho kúpil jsem ten
rybník. Půh. II. 596. Veliké s-by a přípo-
vědí činiti, s. svůj vyvaditi; s-u nezdržeti,
proti s-u učiniti. V. S. s přísahou. Na ve-
liké s-y něčí něco učiniti. Har. Vérou a
slibem se zavázati., Us. S-by někoho krmiti.
Vz Lžíce, Hora, Ústa, Lízati co skrze co.
Č. S-ům se blázni radují; Kdo s-y živ, zbo-
hatne-li, bude div. Ros., Č. Dobrovolný s.,
spravedlivý dluh. Ros., Č., Rb. Po s-u škody
čekej; Panští slibové a ženští slibové za
nemnoho stojí; Blázni s-y veseli, moudří
se kají; S-by se blázni kojí, ale moudří se
jimi kají; S-by se slibují, blázni se radují.
Č. Slubky majú zubky (— sliby chyby). U
Opav. Klš. Sluby dělají velké zuby. Slez.
Tč. Slib není žádný dluh. Hnš. Slib sem
slib tam, lépe: sliby chyby. Km. Přečasto
se zmýlí, kdo na lidské sliby spoléhá. Lb.
Sliby — chyby. Č. Sliby jsou chyby (plívy).
Lb. Těch slibů se drž, které se do měšce
kladou. Pk. Na s-by můž každý bohat býti;
Kdo mnohomluven, zřídka s-bu věren. Pk.
S. herní nevíže; S. zlé věci nevíže; S. ve
zlém nemá držán býti. Rb. Přijíti k činění
n. k vykonání slibu (měšťanského). J. tr.
Přijav od něho s. pod věrú. GR. Utvrdili
mezi sebú slib. BO. Sliby a viru držeti. V.
Vz Smlouva, Půjčka, Výpověď. — S. práv-
nický jest dobrovolné podvolení k dosti-
činění toho, co se na někoho od jiného po-
dává, das Gelöbniss, Gelübde, die Zusage.
Pr. měst. S-y s výminkou, bez výminky
jistého času. Pr. měst. List n. dekret slibu
poručnického, das Angelobungsdekret der
Vormünder. J. tr. — S., rukojemství, die
Bürgschaft. V. S. je dobrovolné k něčemu
za jiného se podvolení. Er. S-y se zavedl.
Klat. S. držeti. Kom. Ze s-u a závazku ně-
koho propustiti. Kom., V. — S., spolek, das
Bündniss, foedus. Vjide David v s. s nimi.
BO. Nemožem s vámi v slib vjíti (foedus
inire). BO.

Slíbati, líbaje setříti, ab-, herabküssen.
— co jak. Lačné perly narcisků tryskem
s. slunce volí. Nár. bibl. V. 115. — co od-
kud: slzy s tváře s. Nej., Hanka.— koho.
Celého slíbala — zlíbala.

Slibce, e, m., kdo co slíbí, der Verspre-
cher, Zusager, promissor. Bůh s. sobě ne-
odporuje. Sš. Mt. 31. — S., rukojmě, der
Bürge. V., Kom., Jel. Tak mi nadepsaní ja-
kožto podpory a jednostajní slibce jedno-
stajně rukou společnou a nerozdílnou . . .
Tov. 152.

Slibčí list, eine Urkunde, in der verspro-
chen wird, dass dem Gläubiger der Schuld-
brief in der mündlich versprochenen Zeit
in aller Form Rechtens ausgefertigt und
eingehändigt wird. List s. do listu doko-
nání. Tov. ed. Dem. 153.

Slíbenec, nce, m., promissus, der Ver-
sprochene. Já sešli s-cě mého otcie u vy.
ZN.

1. Slíbení, n., das Versprechen, die Zu-
sage, das Gelübde. S. veliké někomu uči-

niti. Dal. k. 59. Ve zlých slíbeních odřeš
vernosť, v mrzkém slibu proměň úmysl, cos
neopatrně slíbil, nečiň; Zlé s. jest, kteréž
hříchem se plní; Veliká dobrota božie, že
k samému s. hřiechy odpúštie ; Manželstvie
úplně v s. a zavázáni vuole srdečné záleží.
Hus I. 105., II. 343., III. 201. (Tč.). Přinu-
zený slib neslove volné s-nie. Hus I. 266.

2. Slíbení, n., das Wohlgefallen. Měj na
mé řeči s. St. skl.

Slíbenice, e, f., die Verlobte. Bern.

1. Slíbený; -en, a, o, geliebt, wohlgefäl-
lig. Past. rkp.

2. Slíbený; slíben, a, o, versprochen, ver-
heissen. Uvedou tě do země slíbené své.
Hus III. 19. Doličuje, ež on pravý messiáš
v starém zákoně s-ný. Pass. 10. S. věc. V.
Těšíme se na slíbené, dle německého, lépe:
Těšíme seqslíbenou věc n. na to, co nám
slíbeno. (Šb.). — za koho: za muž s-ná.
Št.

Slíbichu, zastr. = slíbili.

Slibitel, e, m. = rukojmě. ZN. — S.,
slibce, der Versprecher. Reš.

Slibitelka, y, slibitelkyně, ě, f., die
Versprecherin, Bürgin. Jg.

1. Slíbiti, bím, slib, slíbě (íc), il, en, ení;
slibovati. S. = slib Bohu učiniti, ein Ge-
lübde thun, geloben ; připověděti něco komu,
přiříci, zakázati se, versprechen, geloben,
zusagen; ručiti, rukojmím býti, für Jeman-
den gut stehen, gutsprechen, bürgen; dou-
fati, hoffen, sich etwas versprechen; se, sich
zusagen, sich versprechen. Jg. — abs. Slíbí,
ale nekoná. Us. Kdo slíbí, ten dej. Č. Prov.
Sliby se slibují, blázni se radují. Prov. na
Slov. Slib (= ruč) a dej své. Reš. Slíbiti je
pansky, držeti chlapsky; Slib a dej; Kdo
slíbí (ručí), chystej své; Slíbiti a dáti jest
dvojí; Čeho nemáš, neslibuj. Č. Kdo slíbí,
nedá. Pk. — s inft. Slíbil kostel vystavěti.
Us. Slíbil dobytek dávati. Br. Slibuji ti to
naplniti. Troj. Aby pravdu činiti slíbili. Pulk.
281. Pamatuj na svú řeč, žes mi slíbil žád-
ného zmatku nečiniti. NB. Tč. 7. Slíbil sem
ťa dáti Turku pohanovi; a já bych zaň ne-
šla, radši bych umřela; Slub mi moju byť
(= že budeš mojí); Slub mi moju być ! a co
bym ja tobě slubovala? neumim robić; Slu-
bovala jsi mně dva zelene věnky za klobuč-
kem nosič. Sš. P. 145., 207., 208., 351. (Tč.).
Slíbili mu dáti tři kopy. Pč. 49. Slíbil jest
pán Buoh otcóv tvých dáti tobě zemi mlé-
kem a strdí tekoucí; Slibují mnozí knězem
býti jsúc nehodní; Jemu věrnosť slíbí dr-
žeti až do smrti. Hus I. 54., 380., III. 302.
Pro šlechetnú mysl slubi panenskú čistotu
nésti do svého skončenie. Kat. 142. Slibovav
mi to vyložiti a již mi toho učiniti nechce;
Tu mi je slíbil z toho slibu vyvaditi bez
mé škody; On mně slíbil mimo mě žádnému
neprodati. Půh. I. 171., 225., II. 608. Když
kto komu slíbí co naplniti. Kn. rožn. č. 229.
Cf. Bdl. Obr. 2. str. 78. — co (komu).
Zlaté hory s.; hory a doly slibovati. V.
Slibuje hory doly, ale nic neplní. Br. Sli-
buje hory doly a když k skutku přijde,
nepodá vody. Vz Sliboval. Lb. Sliboval
hory doly, ale skutek utek. Dch. S. pod-
danosť, člověčenství někomu. V. Cožkoli jest