Předchozí (420)  Strana:421  Další (422) |
|
|||
421
|
|||
|
|||
držien býti; S. ve zlém nemá držien býti;
Slibu, jenž jest upřiemo k ctnosti, nemóž ani Buoh rozhřešiti. Hus I. 266., 267., 268., 271., II. 106., III. 207., 209.; I. 354., 380. (Tč.). Já na ten slib u něho kúpil jsem ten rybník. Půh. II. 596. Veliké s-by a přípo- vědí činiti, s. svůj vyvaditi; s-u nezdržeti, proti s-u učiniti. V. S. s přísahou. Na ve- liké s-y něčí něco učiniti. Har. Vérou a slibem se zavázati., Us. S-by někoho krmiti. Vz Lžíce, Hora, Ústa, Lízati co skrze co. Č. S-ům se blázni radují; Kdo s-y živ, zbo- hatne-li, bude div. Ros., Č. Dobrovolný s., spravedlivý dluh. Ros., Č., Rb. Po s-u škody čekej; Panští slibové a ženští slibové za nemnoho stojí; Blázni s-y veseli, moudří se kají; S-by se blázni kojí, ale moudří se jimi kají; S-by se slibují, blázni se radují. Č. Slubky majú zubky (— sliby chyby). U Opav. Klš. Sluby dělají velké zuby. Slez. Tč. Slib není žádný dluh. Hnš. Slib sem slib tam, lépe: sliby chyby. Km. Přečasto se zmýlí, kdo na lidské sliby spoléhá. Lb. Sliby — chyby. Č. Sliby jsou chyby (plívy). Lb. Těch slibů se drž, které se do měšce kladou. Pk. Na s-by můž každý bohat býti; Kdo mnohomluven, zřídka s-bu věren. Pk. S. herní nevíže; S. zlé věci nevíže; S. ve zlém nemá držán býti. Rb. Přijíti k činění n. k vykonání slibu (měšťanského). J. tr. Přijav od něho s. pod věrú. GR. Utvrdili mezi sebú slib. BO. Sliby a viru držeti. V. Vz Smlouva, Půjčka, Výpověď. — S. práv- nický jest dobrovolné podvolení k dosti- činění toho, co se na někoho od jiného po- dává, das Gelöbniss, Gelübde, die Zusage. Pr. měst. S-y s výminkou, bez výminky jistého času. Pr. měst. List n. dekret slibu poručnického, das Angelobungsdekret der Vormünder. J. tr. — S., rukojemství, die Bürgschaft. V. S. je dobrovolné k něčemu za jiného se podvolení. Er. S-y se zavedl. Klat. S. držeti. Kom. Ze s-u a závazku ně- koho propustiti. Kom., V. — S., spolek, das Bündniss, foedus. Vjide David v s. s nimi. BO. Nemožem s vámi v slib vjíti (foedus inire). BO. Slíbati, líbaje setříti, ab-, herabküssen.
— co jak. Lačné perly narcisků tryskem s. slunce volí. Nár. bibl. V. 115. — co od- kud: slzy s tváře s. Nej., Hanka.— koho. Celého slíbala — zlíbala. Slibce, e, m., kdo co slíbí, der Verspre-
cher, Zusager, promissor. Bůh s. sobě ne- odporuje. Sš. Mt. 31. — S., rukojmě, der Bürge. V., Kom., Jel. Tak mi nadepsaní ja- kožto podpory a jednostajní slibce jedno- stajně rukou společnou a nerozdílnou . . . Tov. 152. Slibčí list, eine Urkunde, in der verspro-
chen wird, dass dem Gläubiger der Schuld- brief in der mündlich versprochenen Zeit in aller Form Rechtens ausgefertigt und eingehändigt wird. List s. do listu doko- nání. Tov. ed. Dem. 153. Slíbenec, nce, m., promissus, der Ver-
sprochene. Já sešli s-cě mého otcie u vy. ZN. 1. Slíbení, n., das Versprechen, die Zu-
sage, das Gelübde. S. veliké někomu uči- |
niti. Dal. k. 59. Ve zlých slíbeních odřeš
vernosť, v mrzkém slibu proměň úmysl, cos neopatrně slíbil, nečiň; Zlé s. jest, kteréž hříchem se plní; Veliká dobrota božie, že k samému s. hřiechy odpúštie ; Manželstvie úplně v s. a zavázáni vuole srdečné záleží. Hus I. 105., II. 343., III. 201. (Tč.). Přinu- zený slib neslove volné s-nie. Hus I. 266. 2. Slíbení, n., das Wohlgefallen. Měj na
mé řeči s. St. skl. Slíbenice, e, f., die Verlobte. Bern.
1. Slíbený; -en, a, o, geliebt, wohlgefäl-
lig. Past. rkp. 2. Slíbený; slíben, a, o, versprochen, ver-
heissen. Uvedou tě do země slíbené své. Hus III. 19. Doličuje, ež on pravý messiáš v starém zákoně s-ný. Pass. 10. S. věc. V. Těšíme se na slíbené, dle německého, lépe: Těšíme seqslíbenou věc n. na to, co nám slíbeno. (Šb.). — za koho: za muž s-ná. Št. Slíbichu, zastr. = slíbili.
Slibitel, e, m. = rukojmě. ZN. — S.,
slibce, der Versprecher. Reš. Slibitelka, y, slibitelkyně, ě, f., die
Versprecherin, Bürgin. Jg. 1. Slíbiti, bím, slib, slíbě (íc), il, en, ení;
slibovati. S. = slib Bohu učiniti, ein Ge- lübde thun, geloben ; připověděti něco komu, přiříci, zakázati se, versprechen, geloben, zusagen; ručiti, rukojmím býti, für Jeman- den gut stehen, gutsprechen, bürgen; dou- fati, hoffen, sich etwas versprechen; se, sich zusagen, sich versprechen. Jg. — abs. Slíbí, ale nekoná. Us. Kdo slíbí, ten dej. Č. Prov. Sliby se slibují, blázni se radují. Prov. na Slov. Slib (= ruč) a dej své. Reš. Slíbiti je pansky, držeti chlapsky; Slib a dej; Kdo slíbí (ručí), chystej své; Slíbiti a dáti jest dvojí; Čeho nemáš, neslibuj. Č. Kdo slíbí, nedá. Pk. — s inft. Slíbil kostel vystavěti. Us. Slíbil dobytek dávati. Br. Slibuji ti to naplniti. Troj. Aby pravdu činiti slíbili. Pulk. 281. Pamatuj na svú řeč, žes mi slíbil žád- ného zmatku nečiniti. NB. Tč. 7. Slíbil sem ťa dáti Turku pohanovi; a já bych zaň ne- šla, radši bych umřela; Slub mi moju byť (= že budeš mojí); Slub mi moju być ! a co bym ja tobě slubovala? neumim robić; Slu- bovala jsi mně dva zelene věnky za klobuč- kem nosič. Sš. P. 145., 207., 208., 351. (Tč.). Slíbili mu dáti tři kopy. Pč. 49. Slíbil jest pán Buoh otcóv tvých dáti tobě zemi mlé- kem a strdí tekoucí; Slibují mnozí knězem býti jsúc nehodní; Jemu věrnosť slíbí dr- žeti až do smrti. Hus I. 54., 380., III. 302. Pro šlechetnú mysl slubi panenskú čistotu nésti do svého skončenie. Kat. 142. Slibovav mi to vyložiti a již mi toho učiniti nechce; Tu mi je slíbil z toho slibu vyvaditi bez mé škody; On mně slíbil mimo mě žádnému neprodati. Půh. I. 171., 225., II. 608. Když kto komu slíbí co naplniti. Kn. rožn. č. 229. Cf. Bdl. Obr. 2. str. 78. — co (komu). Zlaté hory s.; hory a doly slibovati. V. Slibuje hory doly, ale nic neplní. Br. Sli- buje hory doly a když k skutku přijde, nepodá vody. Vz Sliboval. Lb. Sliboval hory doly, ale skutek utek. Dch. S. pod- danosť, člověčenství někomu. V. Cožkoli jest |
||
|
|||
Předchozí (420)  Strana:421  Další (422) |