423

všech tří měst pražských s obcemi svými
věrnosť a poslušnosť slibovali. Dač. I. 27.
Věřím jemu, žeť on za mne s tebú slíbí;
Mirúš předek jeho s nimi za 50 zl. slíbil
společnú rukú a nerozdílnú panu Hřivínovi
za Jana Kuklíka. NB. Tě. 142., 265. — kdy.
Sliboval mu před měsícem a dnes mu opět
slíbil, že . . . Kmp. Slibuje každý na křtu,
že chce ctnostný býti; A to slibuje král na
svém korunování. Hus I. 267., 468. — aby.
Tu mi slíbil, abych odtud hnut nebyl do
roka. Půh. I. 368. Ale že kněžstvie se lehcě
jim naměte, protož slibují, aby kněžie byli;
Mnozí slibují, aby byli kněžie a nejsú hodni,
aby pásli svině jsouc zprzněni smilstvím atd.;
Slibuji, abych přikazoval a skutkem abych
mocně naplnil. Hus I. 267., 468. (Tč.). —
že. Slibovals, že si mne vezmeš, až to zralé
žito sežneš; Slíbil sem, že budu k šenký-
řům chodit. Sš. P. 258., 654. Slíbil jí, že ji
za manželku vzíti chce. V. Slíbil, že to
udělá, bude dělati. Kos. — co jak. Pod
přísahú slibováše. BO. Slibovals mi pod
duši, že svou lásku nezrušíš. Sš. P. 367.,
258. Slibovalas mně o duši, že se ta láska
nezruší. Sš. P. 356. Nikdo neslibuj nad
možnosť. Rb. Do ruky vám slibuji (dáním
ruky). Mor. Sk. Jak to Barce na své spa-
seni slíbila. Sá. Na jisto někomu něco s.
Kn. Poh. 429. Proto po třetí mu Bůh a to
s přísahou slíbil. Sš. II. 33. To slibujem
naší věrú a pod naší ctí. Arch. I. 55., 150.,
191., Půh. II. 184., Tov. 109., Let. 27. To
cti a věrou svou skrze ruky dání slíbili. V.
Předml. k Aen. Silv. Pod přísahou a utě-
tím palce u ruky pravé sobě slíbili. Let. 11.,
St. skl. IV. 207. Nerozdielnú rukú néco s.,
hrady a tvrzemi, slibem, svým slovem; Sli-
bujem naší dobrú věrú bez zlej lsti, pod
stracením cti a viery naši. Arch. I. 61., 67.,
68., 144., 200. Vrtiž se, kam chceš, vždyť
jest naplniti, cos Bohu s dobrým smyslem
dobrého, jež móžeš naplniti, slíbila, ač chceš
býti spasena; Ale slíbil-li jí pod přísahou,
tehdy bude křivý přísežník. Hus I. 269., II.
39. Zikmund pod svou mocí a ctí králov-
skou jemu sliboval. Žal. 58. Slíbil mi pode
dvěma sty hř.; Slíbil jemu dobrú svú věrú,
že jej chce vyvaditi beze vší jeho škody.
Půh. I. 336., II. 47. Nechtěli s. společnú
rukú; Prosil jeho, aby za ty dva a 100 zl.
slíbil k naší ruce; Slíbil mu ruky dániem;
Vieš, žes mi slíbil v hotové peníze. NB. Tč.
62., 139., 150., 212., 285. Jestliže dva dluž-
níci slíbí kterému věřiteli za dluh společně
n. nerozdílnou rukou. Pr.

2. Slíbiti se, il, ení = zalíbiti se, gefal-
len; sich verloben. — abs. Víš, dychmy
(kdy jsme) se slubovali, minul roček včera.
Sš. P. 497. — se komu. S. se Hospodinu.
Ž. wit. 114. 9. Kterak se nám to s. může? V.
V mé moci není všechněm se s. V. To i mně
se slíbí dílo. Dh. 21. Synu mému slíbila se
jest vaše dcera. BO. Slíbila se Maňkovi; Ne-
požívá milosti božie, jemuž by se mohl s.,
jsa bez smrtelného hřiechu. Hus I. 198., III.
174. Pakliť sě šeredný šeredným slíbí. K.
š. 1. My se mladým lidem slubiti nežádámy.
Mast. v. 338. Židóm se chtě s. Št. N. 95.
Slíbila se mu ta rada. Smrž. — se komu

čím: rozličnými skutky, Pulk., vtipem a vý-
mluvností. Dvě kron. — se komu v kom,
v čem. To jest syn mój, v němžto mi se
dobře slíbilo. Výb. II. 526. Sliubil jsem se
v pravdie. Ps. Ms. — se kdy na co. V té
úzkosti slíbili jsme se na pouť do Loreta.
Cest. z Lobk.

Slibka, y, f., v bajesloví mor. Valachů
duch ženštiny, jež za živobytí vernosť a
přísahu milenci zrušivši po smrti se zdr-
žuje v lesích v podobě bílého, jemně pějí-
cího ptáčete. Kdo za jeho zpěvem jde, toho
daleko do lesa zavádí. S. N.

Slibkyně, ě, f., die Versprecherin, die
Bürgin. Ja.

Slibník, a, m., der Versprecher, Gelober.
Leg.

Slibnosť, i, f., vielversprechendes, schmei-
chemdes Wesen, das Gefällige. Br. S. zpěvu.
Plk.

Slibný, k slibu se vztahující, Gelübde-,
gelobt, angelobt. S. dar, oběť (kterou kdo
slíbil), Jg., prsten. Hlas. — S. soud — druh
soudů přísežných ve věcech menších a ne-
patrnějších, eine Art Geschwornengericht.
Vz S. N., Mus. XL 96. — S., co se slíbiti
= zalíbiti může, gefällig, beliebt. Úlisná a
slibná slova. V. S. řeč, náboženství, život
těla slibný; Řečmi slibnými dal si uši lek-
tati. Br. — čemu. Věci oku slibné a libé.
Kram. — Jg.

Slibolomný, Mo slib učiněný nesplnil,
wortbrüchig. Koll.

Sliborušivý, sliborušný, wortbrüchig.

Slibovač, e, m. = slibce, der Versprecher.
Jg. Vz Sliboval.

Slibovačka, y, f., die Versprecherin. Bern.

Sliboval, a, m., der Versprecher. Strany
přísloví vz Slíbiti co komu (konec).

Slibování, n., připovídání, das Verspre-
chen, die Versprechung. V. Neplaču já, můj
šohajku, za nikým, jenom za tvým s-ním
velikým. Sš. P. 797. — S. za koho = ru-
kojetnství, die Bürgschaftsleistung. Kom. J.

Slibovatel, e, m., der Versprecher.

Slibovati, vz Slíbiti.

Slibovní, Profess-. Šm.

Slibovnik, a, m. = slibovatel. Ta přísaha
jest v s-ciech . . . Hus I. 99.

Slíciti, slicovati = spodobiti, spořádati,
směřiti, líc dáti, přidráziti, drážkou spojiti,
srovnati, anfugen, anfalzen, abfügen, glatt
hobeln. — co: krancle u kamen (aby rovné
byly). Us. — co, se čemu, k čemu. Nesli-
cujte se světu tomu; S. se k světu. Sš. I.122.

Slič, i, f., amia, ryba kaprovitá. Krok. I.
d. 109.

Slíčenosť, i, f., die Gestaltung. Mm. 166.

Sličenství, n., zastr., příležitost, die Ge-
legenheit. Pulk. Hledavše s., aby jej zradil
(opportunitas). ZN., M.

Slíčiti, il, en, ení = ozdobiti, upraviti,
aufputzen. — co komu: vlasy. Berg.

Sličně, hodně, slušně, passend, schicklich.
Tuto musím do moravské kroniky málo za-
jíti, abych mohl k své řeči sličněji přijíti.
Dal. Jeho obviniti chtieše, ale s. nemožeše.
St. skl. Velměť jest užitečno otázati, když
jest s., koho, čemu kto čta nerozumie. St. —
S., pěkně, wohlgestaltet, schön, reizend. Jg.