425

Slimákový, Schnecken-. S. skořepina.
Bern.

Slimatiti se, schlüpfrig werden. S-tí se,
když země zmrzla a nastává odměk. U Opav.
Klš.

Slimatý = sliznatý, schleimig. Světz.

Slimejš, vz Slimýš.

Slimení, n., zastr. = tečení, tok, der Fluss.

Jg-

Slímohlist, a, m., scolex, hlísta. Krok.

Slimoch, a, m., blennius, der Schleim-
fisch, ryba. Světz.

Slimule, e, f. S. živorodná, zoarces vivi-
parus, ryba slizoun. Vz Frč. 297.

Slimýš, e, m. S-ši, medusae, die Medusen,
jsou láčkovci dvoutvarní, tvaru polypového
a tvaru zvonovitého. Vz Frč. 34. S-ši po-
lypoví usedlí, hytroidea (keřnatka, troube-
latka, nezmar); s-ši polypoví plovoucí či
trubejši, siphonophora, die Röhrenquallen
(měchýř mořský, paruska desková, trubejš).
Vz Frč. 35., 38. Cf. Schd. II. 533., 540. S.
mořské zvíře z tvaru hvězdejšů. S. žeber-
natí, zvonovití, trubonosní n. trubýši. Vz
více v S. N. — S., ryba břichoplýtevná,
pulcovitá = slimoch. Krok.

1. Slin, u, m., země vápnem prorostlá,
erdiger Kalkstein, Mergel, Tegel. S. = smí-
šenina vápence celistvého, zemitého n. bři-
dličného s hlinou. S. vápenný, hlinitý. Bř.
S. liaský, der Liasmergel. Nz. Vz více v S. N.
S-nem mrviti. D. S. pijavý, obecný, živič-
natý, břidličnatý, ďárovitý, prachovitý, cy-
renový, pestrý. Miner. Cf. Bř. N. 134., 246.,
Šfk. 211., Schd. II. 76., 130.; 118., KP. III.
20., Krč. 805., 651., 679., S. N.

2. Slín, a, m., ryba, ein Fisch. Zlob.
Slina, slína (V.), slinka, y, f., pl. sliny, f.,

vlaha úst. S. m. splina, utvořeno-li toto slovo
z pli (plíti). Ht. Skp. 75. S., strsl. s. vedlé
sljuna. J. Schmid Gesch. d. indogerm. Vo-
calismus 2. 259. Sr. lett. slénas, slěkas, lit.
seile, lett. seilas. Koř. spljů,"jenž ve tvaru
sljuna p vysul, ve tvaru plju (pliji) pak s
sesul. Mkl. aL. 174., 129. Sr. lett. spjau,
spljau. Příp. -na. Mkl. B. 117., 118. S. jest
tekutina vodnatá, bezbarvá, obsahující o něco
více než 1% rozpuštěných látek pevných a
slouží k navlažování potravy. Vz Schd. II.
352., S. N. S. břišní. Vz Schd. II. 354. Der
Speichel. S. jest mok nebarevný, pěnivý,
něco vlačitý, mydlinatý, bez chuti a bez
vůně. Ja. Sliny vylučují žlázy pííušní, pod-
sáňové, podjazyční, podpyskové a tvářní.
Vz S. N. S. vyhozená (Kom.) = chrkel, s.
lačná n. postní. Šp. Sliny pokrmy zavlažují
a z části i rozmočují; S. ústní, břišní. Pž.
Lačnou s-nou něco stírati. Us. Šd. Tlachá,
co mu s. k hubě připlaví (co s. k ústům
přinese n. přivede, co na jazyk přijde). Č.
Vz Tlachal. Co slina k ústům přinese, to
žvete. Str. Kdo do nebe plije, na jeho vlastní
tvář slina padá. Koll. Za nic a jako za slinu
se počítají. Vš. Sliny z úst co kancové ně-
jací vypouštěli. Ler. Cokolivěk jemu náhlosť
a s. přinese, to proplíští. Hus III. 182. —
Slinu, slinku na něco míti = laskominy,
grossen Appetit zu etwas, wässeriges Maul
wornach haben. Jg. Sliny mu na to z úst
tekou. Us. Dělati někomu na něco sliny

(šťávu, laskominy); Až mu s-ny na to z úst
tekou. Vz Mlsný. č. Dělaly se mu sliny
v hubě Us. Šd. Dá komu s-ny robiť (chuť
drážditi). Mt. S. — Slinu, slinku polykati,
den Speichel schlucken = závistivě na něho
hleděti. Vz Závisť. Č.

Slinavě, speichelvoll. Bern.

Slinavec, vce, m., der Speier, Geiferer.
Bern.

Sliuavosť, i, f., der Speichelfluss. S. koně.
Ja.

Slinavý, spurcus, zastr. Lex. vet. — S.,
speichelvoll, phlegmatisch.

Slinec, nce, m. = slinavec.

Slinění, n., das Geifern. Vz Sliniti. Taký
(hořký) má býti pláč na hřiechy, ne falešné
s., jež činie ženy. Hus II. 110. — S. = sliw-
tavost.

Sliníce, e, f., slinová žláza, die Speichel-
drüse. S. břišná. Rostl.

Sliniti, il, ěn, ění; slinívati = slinou mo-
křiti, mit Speichel benetzen. — abs. Z nosu
chlípí, ústa slinie (schäumen), zuby pršie,
rtové hnijí. Hus III. 110. — co. Karty dá-
vaje prsty sliní. Ros. Kočky se rády po
kozlíku válejí a sliní (== sliní se, sliny okolo
sebe vypouštějí). V.

Sliniti, il, ěn, ění, pole slínem promí-
chati, mit Mergel mischen. Koubl.

Slínitý, Mergel-. S. vápenec. Krč. 792.

Slínivka, y, f. (pancreas) či mikter jest
největší žláza slinná tvaru podlouhlého,
ležící na příč v dutině břišní mezi žalud-
kem, dvanáctníkem a slezinou. Vz S. N.

Slinko, a, m. = slinavec. Slov.

Slinný, pln sliny, Speichel-, voll Speichel.
S. žláza. Ssav.

Slinohoř, e. m., bolesť v hrdle, angína
synanche, die Halsentzündung, Bräune, Spei-
chelkrankheit. Ms. bib.

Slinohorovatý, die Bräune habend. L.

Slinolizal, a, m., der Speichellecker. Sm.
Vz násl.

Slinolízavý, dle něm. speichelleckerisch.
Víd. list.

Slinoplískač, e, m., der Schwätzer. Vz
Slina. Sych., Fil. Zám. p. 735.

Slinotok, u, m., slinění, slintavosť, der
Speichelfluss. D. Kafr slouží proti s-ku.
Rostl.

Slinouti se, ul, utí = slíti se, zusammen-
fliessen. — kde. Když se částky tyto v po-
větří slinou. Exc.

Slinovatělý, schaumartig. S. sádlo (bez
jádra). Jg.

Slinovatěti, ěl, ění, slinovatým se státi.

Jg.
Slinovatosť, i, f. = slinotok. Ms. bib.
Slínovatosť, i, f., die Mergelartigkeit.

Jg-

Slinovatý, plný slin, speichelflüssig. Jg.

Slínovatý, slínovitý, mergelartig. S.
země. Kom. J. 293.

Slínovec, vce, m. S. kamenouhelný, der
Schieferthon, Kohlenschiefer. Hř. S. smolitý,
bituminöser Schiefer, Brandschiefer, krovní,
der Harigendschiefer, počevní, der Liegend-
schiefer (des Kohlengebirges). Hř.

Slinovice, e, f. — slín, půda slínovitá.
Mor. Šd. S. není dosti úrodná. Brt.