426

Slinovina, y, f., prvek ve slinách a p.,
der Speichelstoff, das Ptyalinum. Pr. Chym.
II. 302. — S. — slín. Mor. Šd.

Slinovka, y, f., břišní šťáva, slina. MP.

Slinovod, u, m., der Speichelgang. Rk.

Slinový, od sliny, Speichel-. S. žláza
(sliníce). Ď.

Slínový, od slína. S. země, die Mergel-
erde. D.

Slinožření, n., sinantia, die Kehlge-
schwulst. Cathol. lex. ms.

Slinta, y, m. a f. (masc. dle Despota) =
kdo mluvě pořád sliní, das Geifermaul, der
Geilerer, Geiferbart. Ros. — S., brepta,
žvastal, der Plauderer, Plauscher. Jg.

Slintač, e, m. == slinta. D.

Slinták, a, m., slinta. — S., u, slintá-
ček, čku, m., bryndálky, předstěrka, která
se dětem pod bradu uvazuje, aby si čistého
oděvu neposlintaly. Uvaž, dej dítěti s., das
Lätzchen. Šp.

Slintati, slintávati = sliniti, sliny pr-
skati, geifern, lillen; schäumen; hloupě mlu-
viti, dumm reden, faseln. Jg. — abs. Dítě
slintá. Us. Opilci slintají. Kom. — čím :
zlostí. D. — po čem: po mstě (chuť ke
mstě míti). Víd. list. — jak. Lecos bez
hlavy a bez paty slintáš (nerozumně mlu-
víš). Kram. — se = slintati. Divoký kanec
se slintá. Kom. Osnova se slintá. Na Mor.
Co se dycky slinceš. Na Ostrav. Tč.

Slintavosť, i, f., slinění, slinotok, der
Geifer, Speichelfluss. D.

Slintavý, geiferig. S. kanec zuby skřípí.
Smrž. S. příze (plihá). Na Mor.

Slípák, a, m., der Zusammenkleber. —
S. neumělý = mazač, der Schmierer. Scip.

Slípal, a, m. = všetečka. U Vys. Lng.

Slípati, vz Slepiti. — do čeho = vše-
tečně něčeho se dotýkati, všetečně něco si
prohlížeti. U Vys. Lng.

Slípavosť, i, f., všetečnost. U Vys. Lng.

Slípavý = všetečný. U Vys. Lng.

Slípek, pku, m., co se slepí, zvl. místa
na chlebě, která se v peci k sobě přilepila.
Ten chléb n. bochník jest samý slípek. Us.
Sr. Sklípek, Slípka. — S„ pka, m., osob. jm.
Šd.

Slipík, a, m., měďáček, anguis fragilis,
die Blindschleiche. Vz Slepýš.

Slípka, y, f. Vz Slepice. S-ky vodní,
rallidae, ptáci brodiví. S. zelenonohá, galli-
nula chloropus, s. modrá, porphyrio vete-
Rum. Vz Frč. 345., 346. S. brasilská, skalní,
vodní. Vz Schd. II. 472., 451., 471. — S.,
při kůrce chlebové sražená střída, das Schlie-
fige. — S. bochníku. Vz Slepka, Slípek.

Slípkovitý chléb, který se v peci s jiným
bochníkem slepil n. který má násadu. Vz
Násada, Slípek. Mý.

Slípnouti, pl, utí = slepiti se, zusammen-
geklebt werden. Ros.

Sliška, y, f. = šiška = knedlík. U Opav.
Klš. Vz Slíž.

Sliškan, u, m., sůl z kyseliny sliškové,
die Sullagsäure. Pr. Chym. II. 62.

Slit, u, m. = slitování. Jemužto slitu a
smilu se dostává. Sš. I. 102. — S., slitina.
Pl.

Slítati, vz Sletěti.

1. Slitek, tku, m., slitý kus. S. stříbra,
zlata, rudy, eine Stange.

2. Slitek, tka, m, persephone, korýš.
Krok. II. 248.

Slíti, sliji (sliju), slij, slije (íc), il, it, itý;
slívati, slévati = dohromady líti, zusammen-
giessen; polívati, begiessen; dolů n. pryč
uliti, abgiessen; lije sformovati, abgiessen,
zusammenschmelzen, formen, giessen; se ==
sběhnouti se jako tekuté věci, zusamraenflies-
sen, sich zusammengiessen ; rozpustiti se a
formu změniti, zusammenschmelzen; stéci,
herabfliessen. Jg. — abs. Horko, až slívá. Us.
Slívají (se) = lijí rozpuštěné olovo nebo cín
do vody (děvčata u večer před třemi králi a na
Silvestra a v štědrý večer mníce, že dostanou
za muže sedláka, tesaře, ševce, ulijí-li cep,
sekeru šidlo atd.). — co: pivo. Ros. Slívati
(polívati) děvečky (když po prvé na trávě
byly, aby nedřímaly). Hanka. S. zvon. D.,
Vys., Dač. I. 42. — co kam (odkud): dvě
tekutiny v jednu nádobu s. Us. Slil pivo
ze všech sklenic do korbele. Us. Vodu na
štolu slívati. Vys. Slíváš se své báně na
vše tvory Páně k zapomnění strastí libých
spánků slasti. Sš. Bs. 34. — co o kom.
Máš vypleniti všecky ty, kteříž o něm ten
pikel slili (se spikli). Prav. živ. — co, koho,
se čím. Nemocného teplou vodou s. (po-
liti). Lék. kn. Baby dítě studenou vodou
slijí. Krab. Slíte jej pomyjemi. Tur. kr.
Olovo ohněm s. Us. Nákladem krále zvon
slit jest. Let. 318. — co kde jak. Bez
přestání slívá co v lázni na kamna (opilec).
V. — co odkud: omáčku s masa, mastnotu
s pečeně s. Us. — se komu. Neštovice se
dítěti slily. Us. — se od čeho. Zvon od
ohně se slil. V. — se kdy kam. V dešti
mnoho vody do kanálu se slilo. Us. — se.
Slívají se neštovice. D. Slil se (stekl) hrozný
příval. V. — aby. Slil špínu, aby voda čista
byla. Us.

Slitina, slitinka, y, f., něco slitého, etwas
Zusammengegossenes; zvl. věci z kovu slité,
das Gusswerk, das Gussmetall, Metallgemisch,
die Legirung. Rytiny a s-ny mužův a žen.
Kom. Slitiny (smíšeniny kovové, die Metall-
legirung. Nz.): mosaz (7 částí mědi a 3 části
zinku), tombak (21 č. mědi a 4 č. zinku),
bronz z mědi a cínu, zvonovina (4 č. mědi
a 1 č. cínu), dělovina (9 č. mědi a 1 č. cínu),
pankfong či argen tán či nové stříbro (4 č.
mosaze a 1 č. niklu; s přísadou asi 2°/₀stříbra: čínské stříbro) atd., vz S. N. O sli-
tinách kovů, mědi, olova, stříbra, zlata atd.
vz Šfk. 139., 330, 31tí., 352., 361., KP. IV.
179., 152., 277., 231., 257. — S. na tváři, der
Gesichtsgrind, vyraženina. — S. a kyselice
krvavá v materníku. Volk. S. v žaludku zví-
řecím (chundel srsti). Ja. Ty neštovice jsou
jedna s. (v jedno slité). Us. Rk. S. krevní,
placenta sanguinis, der Blutkuchen. Nz. Vz
Schd. II. 359.

Slitinový, Kompositions-. Šm.

Slítiti se komu čeho, Leid thun. Co
pak se ti toho tak slítilo (co pak jest ti
toho tak líto)? U Rychn.

Slitka, y, f., die Synaloephe. Cf. Elision.

Slítnouti, vz Sletěti.

Slítný, flügge. Šm.