Předchozí (425)  Strana:426  Další (427) |
|
|||
426
|
|||
|
|||
Slinovina, y, f., prvek ve slinách a p.,
der Speichelstoff, das Ptyalinum. Pr. Chym. II. 302. — S. — slín. Mor. Šd. Slinovka, y, f., břišní šťáva, slina. MP.
Slinovod, u, m., der Speichelgang. Rk.
Slinový, od sliny, Speichel-. S. žláza
(sliníce). Ď. Slínový, od slína. S. země, die Mergel-
erde. D. Slinožření, n., sinantia, die Kehlge-
schwulst. Cathol. lex. ms. Slinta, y, m. a f. (masc. dle Despota) =
kdo mluvě pořád sliní, das Geifermaul, der Geilerer, Geiferbart. Ros. — S., brepta, žvastal, der Plauderer, Plauscher. Jg. Slintač, e, m. == slinta. D.
Slinták, a, m., slinta. — S., u, slintá-
ček, čku, m., bryndálky, předstěrka, která se dětem pod bradu uvazuje, aby si čistého oděvu neposlintaly. Uvaž, dej dítěti s., das Lätzchen. Šp. Slintati, slintávati = sliniti, sliny pr-
skati, geifern, lillen; schäumen; hloupě mlu- viti, dumm reden, faseln. Jg. — abs. Dítě slintá. Us. Opilci slintají. Kom. — čím : zlostí. D. — po čem: po mstě (chuť ke mstě míti). Víd. list. — jak. Lecos bez hlavy a bez paty slintáš (nerozumně mlu- víš). Kram. — se = slintati. Divoký kanec se slintá. Kom. Osnova se slintá. Na Mor. Co se dycky slinceš. Na Ostrav. Tč. Slintavosť, i, f., slinění, slinotok, der
Geifer, Speichelfluss. D. Slintavý, geiferig. S. kanec zuby skřípí.
Smrž. S. příze (plihá). Na Mor. Slípák, a, m., der Zusammenkleber. —
S. neumělý = mazač, der Schmierer. Scip. Slípal, a, m. = všetečka. U Vys. Lng.
Slípati, vz Slepiti. — do čeho = vše-
tečně něčeho se dotýkati, všetečně něco si prohlížeti. U Vys. Lng. Slípavosť, i, f., všetečnost. U Vys. Lng.
Slípavý = všetečný. U Vys. Lng.
Slípek, pku, m., co se slepí, zvl. místa
na chlebě, která se v peci k sobě přilepila. Ten chléb n. bochník jest samý slípek. Us. Sr. Sklípek, Slípka. — S„ pka, m., osob. jm. Šd. Slipík, a, m., měďáček, anguis fragilis,
die Blindschleiche. Vz Slepýš. Slípka, y, f. Vz Slepice. S-ky vodní,
rallidae, ptáci brodiví. S. zelenonohá, galli- nula chloropus, s. modrá, porphyrio vete- Rum. Vz Frč. 345., 346. S. brasilská, skalní, vodní. Vz Schd. II. 472., 451., 471. — S., při kůrce chlebové sražená střída, das Schlie- fige. — S. bochníku. Vz Slepka, Slípek. Slípkovitý chléb, který se v peci s jiným
bochníkem slepil n. který má násadu. Vz Násada, Slípek. Mý. Slípnouti, pl, utí = slepiti se, zusammen-
geklebt werden. Ros. Sliška, y, f. = šiška = knedlík. U Opav.
Klš. Vz Slíž. Sliškan, u, m., sůl z kyseliny sliškové,
die Sullagsäure. Pr. Chym. II. 62. Slit, u, m. = slitování. Jemužto slitu a
smilu se dostává. Sš. I. 102. — S., slitina. Pl. Slítati, vz Sletěti.
|
1. Slitek, tku, m., slitý kus. S. stříbra,
zlata, rudy, eine Stange. 2. Slitek, tka, m, persephone, korýš.
Krok. II. 248. Slíti, sliji (sliju), slij, slije (íc), il, it, itý;
slívati, slévati = dohromady líti, zusammen- giessen; polívati, begiessen; dolů n. pryč uliti, abgiessen; lije sformovati, abgiessen, zusammenschmelzen, formen, giessen; se == sběhnouti se jako tekuté věci, zusamraenflies- sen, sich zusammengiessen ; rozpustiti se a formu změniti, zusammenschmelzen; stéci, herabfliessen. Jg. — abs. Horko, až slívá. Us. Slívají (se) = lijí rozpuštěné olovo nebo cín do vody (děvčata u večer před třemi králi a na Silvestra a v štědrý večer mníce, že dostanou za muže sedláka, tesaře, ševce, ulijí-li cep, sekeru šidlo atd.). — co: pivo. Ros. Slívati (polívati) děvečky (když po prvé na trávě byly, aby nedřímaly). Hanka. S. zvon. D., Vys., Dač. I. 42. — co kam (odkud): dvě tekutiny v jednu nádobu s. Us. Slil pivo ze všech sklenic do korbele. Us. Vodu na štolu slívati. Vys. Slíváš se své báně na vše tvory Páně k zapomnění strastí libých spánků slasti. Sš. Bs. 34. — co o kom. Máš vypleniti všecky ty, kteříž o něm ten pikel slili (se spikli). Prav. živ. — co, koho, se čím. Nemocného teplou vodou s. (po- liti). Lék. kn. Baby dítě studenou vodou slijí. Krab. Slíte jej pomyjemi. Tur. kr. Olovo ohněm s. Us. Nákladem krále zvon slit jest. Let. 318. — co kde jak. Bez přestání slívá co v lázni na kamna (opilec). V. — co odkud: omáčku s masa, mastnotu s pečeně s. Us. — se komu. Neštovice se dítěti slily. Us. — se od čeho. Zvon od ohně se slil. V. — se kdy kam. V dešti mnoho vody do kanálu se slilo. Us. — se. Slívají se neštovice. D. Slil se (stekl) hrozný příval. V. — aby. Slil špínu, aby voda čista byla. Us. Slitina, slitinka, y, f., něco slitého, etwas
Zusammengegossenes; zvl. věci z kovu slité, das Gusswerk, das Gussmetall, Metallgemisch, die Legirung. Rytiny a s-ny mužův a žen. Kom. Slitiny (smíšeniny kovové, die Metall- legirung. Nz.): mosaz (7 částí mědi a 3 části zinku), tombak (21 č. mědi a 4 č. zinku), bronz z mědi a cínu, zvonovina (4 č. mědi a 1 č. cínu), dělovina (9 č. mědi a 1 č. cínu), pankfong či argen tán či nové stříbro (4 č. mosaze a 1 č. niklu; s přísadou asi 2°/0 stříbra: čínské stříbro) atd., vz S. N. O sli- tinách kovů, mědi, olova, stříbra, zlata atd. vz Šfk. 139., 330, 31tí., 352., 361., KP. IV. 179., 152., 277., 231., 257. — S. na tváři, der Gesichtsgrind, vyraženina. — S. a kyselice krvavá v materníku. Volk. S. v žaludku zví- řecím (chundel srsti). Ja. Ty neštovice jsou jedna s. (v jedno slité). Us. Rk. S. krevní, placenta sanguinis, der Blutkuchen. Nz. Vz Schd. II. 359. Slitinový, Kompositions-. Šm.
Slítiti se komu čeho, Leid thun. Co
pak se ti toho tak slítilo (co pak jest ti toho tak líto)? U Rychn. Slitka, y, f., die Synaloephe. Cf. Elision.
Slítnouti, vz Sletěti.
Slítný, flügge. Šm.
|
||
|
|||
Předchozí (425)  Strana:426  Další (427) |