427

Slitostiti se, il, ění = slitovati se, sich
erbarmen. — se nad kým. Krok.

Slitování, n., die Erbarmung, das Erbar-
men. V., Št. N. 33. S. boží. Štelc. Mějte se
mnou s. Us. Míti k němu s. Tkad. S. nad
někým míti. Smil v. 1730. A týž smysl po-
kládá spasitel ve čtení sv. Matúše o sluze
zlosynu, jenž po s. a odpuštění pána svého
svých dluhóv, ukrutně jest hrdlil svého dluž-
níka; A to jest učinil z velikého s.; Žádáš
s. nechtěv se slitovati. Hus I. 337., II. 1.,
246. (Tč.). Kterúž (ženu) kovář ďábel v ku-
chyni zapálí, u té nečekej s. Hus. 1. 202. —
S., soucit, Sympathie, die Mitleidenschaft.
Sal. 93. 29.

Slitovatel, e, slitovník, a, m., der Er-
barmer. Jg.

Slitovatelka, y, slitovatelkyně, ě, sli-
tovnice, e, f., die Erbarmerin. Jg.

Slitovatelný, slitovatlivý, sich erbar-
mend. S. Bůh. Ros.

Slitovati se, slitovávati = lítost míti,
smilovati se, sich erbarmen. Jg. — V. —
abs. Nenie, kto by sě s-val, aby raněným
uvázal ránu. Hus III. 271. — se (komu)
nad kým. Nebesa se nad námi slitují. Sych.
Jemu se nad tak velikým soužením lidu sli-
tovalo. Koc. Nad sirotkem se slitovali; S-val
se nad věkem strýce svého. V. Neotpustí
starci ani se slituje nad robátkem; Neslito-
val se nad jinošemi. BO. Musie člověk mieti
slitovánie nad spolusluhú, jakož pán ne-
smierně dóstojenstvie větčieho slitoval sě
nad ním; Kto by sě s val nad sirotky jeho;
Vida Ježíš zástupy s-val sě nad nimi; Učiň
ty sobě sám dobře slituje sě nad sebú, ne-
roď sám sobě škoditi, aby mohl život věčný
mieti; S-val sě nad hřiechy lidu. Hus I. 141.,
402., II. 1., 215., 433. (Tč.). — se nad kým
proč. K těm slovům ten jistý pán milosr-
denstvím slitovav se nad ní, ssedl jest do-
lův. Pulk. — se komu čeho (bezosobně;
gt. příčiny). Knížeti slitovalo se té bídy
švagra jeho. V. Králi se toho velmi slito-
valo. Háj. Slitovalo se mu jich. Br. Pánu
Bohu na nebi mohlo by se s., jak on se
mnou zachází. Bs. Králi se jich s-lo. Čr.
Velmi mu se toho s-lo., Kn. Králi se toho
příliš s-valo. Bart. 12. Ó Bože, slituj se tobě
toho. Bart. 144. Ale jejie biedy s-vav se
choť nepřátely jejie potopú shladil. Hus
III. 2. Slitovalo se jim škody té. Skl. I.
306. — Ros., Plk., Lom. — se jak. Ny-
nie jsi milosrdně ze všeho dluhu propuštěn
a již nechceš sě za čas s-vati. Hus III. 393.

Slitovnice, e, f. 1. slitovatelka, slitova-
telkyně. Us. — 2. Prikryvadlo na arše ži-
dovské, der Gnadenstuhl, der Gnadenthron.
Hospodin obdán jsa mrakem dýmovým nad
s-cí archy úmluvy se vznášel. Sš. J. 22. —
Sš. I. 47., II. 125.

Slitovník, a, slitovatel, e, pl. -lé, m.,
der Erbarmer. S-ník a vykupitel náš. Kom.
S-če náš. Kom.

Slitovnost, i, f., náchylnosť ku slitování
se, smilovnosť, Geneigtheit sich zu erbarmen.
Zplesá jazyk můj nad s-tí tvou. Sš. Oa. 29.
— Sš. II. 163.

Slitovný, milostivý, slitující se, barm-
herzig. S. láska. Měst. bož., Sš. II. 217.

Tyto úkazy jsou znakové s-né lásky jeho.
MP.

Slitý:; slit, a, o, zusammengegossen, ge-
gossen. S. led. Jel., tele. Br. Zdělal si sobe
bohy cizie a slité, aby mě k hněvu popudil.
Hus I. 446. Slité neštovice. Cf. Slíti, Sli-
tina, 2. — čím. Jabloň slitá jablky (plná
jablek). KB. — na čem. S. ooraz na mo-
sazi (z mosazi). Har. — z čeho: ze stříbra.
Har. — Jel. — S. v rostl., verschmolzen,
když meze dvou částek jindá rozdílných
nelze rozeznati na př. trubkovité obaly
s osou okvětenství u rozemšilky. Rst. 493.

Slíva, slívka (slivka, Plk.), y, f.; slivoň
(Šp.). S., die Pflaume, prumus, rostlina. Sr.
strhněm, slēha, slēa. Mkl. B. 18. Pod slívú
léžeti. Sš. P. 157. — S., též, ovoce této ro-
stliny, prunum, die Pflaume. V. — Bodové
té rostliny: a) S. střemcha, ß) s. meruňka,
y) s. nízká, δ) s. višeň, e) s. ptáčnice, f) s.
prcavka (slivka, trnoslivka), η) s. trnka, O) s.
bobková, t) s. švestka. Vz tato jména. Jg.

— Druhové rozliční švestek n. úžeji tak
zvaných sliv jsou: babí vejce, bílá s., by-
střická s., červená, duranče, hedbávné slivky
n. sebasteny, hlušice, chrupavky (krupavky),
karia ta n. karlátka, koňské veliké slívy
(hlusice), s. lesní, švestka, Jg., planá, žlutá
(špendlík), zelená (zelenka), uherská, na polo
sušená: zápečka, Šp.; psí s. Us. S. brou-
movská. damascenka, lepina, mirabelka,
ryngle, vejcovka fialová. Dumek. Ve Věst-
níku národo-hospodářském čtli jsme toto
rozdělení sliv. Slívy. I. Kulaté slívy (Da-
mascenen). 1. Modré: Lepinka (Lepine) je-
diná z této třídy k sušení způsobilá. 2. Čer-
vená: slíva z Kolumbie (Columbia-Pflaume).

3. Žluté: meruňková slíva (Aprikosenpflaume).

4. Pestrá: pestrá korotvička (Bunter Per-
drigon). — II. Slívule (podlouhlé slívy, Oval-
pflaumen). 5. Červené: montfortská slívule
(Pflaume von Montfort). 6. Žluté: washing-
tonka (Washington-Pflaume). 7. Žluté: panská
slívule (gelbe Herrenpflaume). 8. Zelené:
slívule admirála Rigniho (Admiral Rigny).
9. Pestré: Jeffersonka (Jefferson's Pflaume).

— III. Vejcovky (Eierpflaumen). 10. Červená
vejcovka (Rothe Eierpflaume). 11. Královská
vejcovka (Königspflaume, Drap d'or). 12.
Královna Viktorie (Königin Viktoria). —

IV. Vzácné slívy čili ringle (Reinclauden).
13. Červené: Althanová svojšická (Graf
Althann) domácí ve Svojšicích z pecky od-
chovaná. 14. Červené: nektarina (Rothe
Nektarine). 15. Meroldovka (Meroldťs Reine-
claude). 16. Veliká zelenka (Grosse grüne
Reine-Claude). 17. Fialová slíva (Violette
Reine-Claude). — V. Voskovky (Mirabellen-
Wachspflaumen). 18. Malá ranná voskovka
(Mir. precoce). 19. Rhangeriova voskovka
(Rhangeri´s). 20. Brisetka (Brisette). 21. Žlutá
voskovka (Gelbe Mirabelle). Někde mezi
švestkami a slívami dělají rozdíl, jmenujíce
slívy kulaté, švestkami podlouhlé s.; jinde
pod jménem sliv oboje jdou. Jg. Švestky
sedmihradské, uherské, české. Us. Vz Švestka.
Cf. Kk. 252., FB. 101., Čl. Kv. 374., Slb.
513., Rostl. 481., 477., KP. III. 274. —
O hubách mluviti, a o slívách odpovídati.

V. Já o hruškách a on o slívách; Já o sli-