429

Slíznouti, znul a zl, ut, uti; slízati, slí-
zám a slíži; slizovati, ab-, auflecken. - co
odkud: med s prstu, Us., čím: jazykem.
— co. Cos tam slízl (sobě uhonil, utržil)?
Výprask. Us. Dej pokoj, sice něco slízneš!
Dch. Kolik jsi jich slízl (dostal ran) ? Us.
Vrů.

Slizokrevný, studenokrevný, schleim-
blütig, phlegmatisch. Rostl.

Slizomočení, n., blennuria vera, das
Schleimharnen. Šm.

Slizonit, u, m., gloionema, der Schleim -
faden. Rostl. 1879.

Slizoplod, u, m., pittosporum, der Kleb-
same. Rostl. 117.

Slizoplodovitý. S. rostliny. Vz Rostl. 115.

Slizosemenný. S. rostliny. Rostl. 1953.,
1956.

Slizoslímec, mce, m, stilbospora, tvrdo-
houba. Rostl.

Slizošťávnatosť, i, f., schleimige Feuch-
tigkeit. Rostl. III. b. 119.

Slizotok, u, m., der Schleimfluss. Rostl.
III. a. 110. Vz S. N. S. plícni, die Schleim-
lungensucht. Šm.

Slizotoký, Schleimfluss-, schleimflüssig.

Slizoun, a, m. S-ni, blennioidei, ryby.
S. okatý, blennius ocellaris. Vz Frč. 297.

Slizovatina, y, f., hlen, die Schleimigkeit.
Krok., S. N.

Slizovatosť, slizovitosť, i, f., die Schlei-
migkeit. Ja.

Slizovatý, slizovitý = šlemovitý, plný
slizi, schleimig. S. lék. Ja. S. povlek huspe-
ninovatý některých rostlin řasovitých. Rst.
493.

Slizovka, y, f., žlázenice, das Schleim -
fieber, febris glutinosa. Ja.

Slizový, od slizi, Schleim-. S. mázdřice
v nose; s. měchýřky. Ja., cukr, Techn.,
kyselina, Schleimsäure. Vz S. N.

Slízový, vz Slézový.

Slizýš, vz Slizejš.

Slíž, šlíž, e, slížek, šlížek, žka, sližík,
a, m., na Mor. a na Slov. = mřen, malá
rybka, cobitis barbatula, die Schmerle. D.,
Tys. — Slíž, slížek, žku, pl. slíže, slížky
(v obec. mluvě slejšky, slejšky) — krátké tlusté
nudle, Schopf-, Schoppnudeln, Schleissen
von Mehl. S. makové. — Slížky ke krmení
hus, jinde šišky = podlouhlé kusy těsta
z hrubé mouky, sušené, Schopfnudeln. Husa
šlejškami krmená. Us. — Slejšky = pomyje.
Us. v Tábor. Ndk.

Slížany, dle Dolany, ves u Zdounek na
Mor. Tč.

Slnce, slnéčko — slunce, slunéčko. Slov.

Slniti, il, ěn, ění == slepiti, blenden. —
co komu. To mi zrak slní. Mus.

Slnko, vz Slunce.

Slnouti, ul, uti — slepnouti, geblendet
werden, blöd werden. Jg. — komu. Hledí-
címu naň oči slnuly. Plk.

-slo, -slъ. Přípona -tlo přešla někdy v -slo,
jako t nezřídka v s, ne však k vůli l, sr.
řee. rép«? z regar a pod. Připíná se pak
-slo obyč. ku kmenům otevřeným: řemeslo
(vz Řemeslo), kuzlo foneticky místo ku-slo
z koř. ku. Vz Prk. Př. 22.

Sloamka, y, f., sloanea, rostl.

Slob, a, m., myší ocásek, myosurus mi-
nimus, der Mäuseschwanz. Tč.

Sloboda, y, f., svobodný týden, v který
služebný lid po skončení roku ze služby
vychází, prázdniny služebných. Na východ.
Mor. — Ostatně vz Svoboda.

Slobodenka, y, f. = svoboda. Slov.

Sloboditi, slobodnice atd. vz Svoboditi,
Svobodnice atd.

Slobodný, vz Svobodný.

Slocký = slotský. Ty sloto slocká! Mor.
Šd.

Sloh, u, m., složení nějaké věci, die Zu-
sammensetzung, Textur, das Gewebe, Ge-
füge. Nerostové přiosobují sobě sloh, jako
rostové ústrojí (organismus). Krok. S. ne-
rostů : břidličnatý, celistvý, Bř., jednoduchý,
kulovitý, Nz., krystalický, lupenatý, misko-
vitý, mnohonásobný, porfyrovitý, šupinatý,
vláknitý, zrnitý, žulový, jikrovitý (oolithische
Struktur. Dch.) atd. Bř. S. hornin vniterný,
jednoduchý, složený. Vz Bř. N. 51., Schd.
II. 66., 78. S. kůry zemské, protažený (ge-
streckt), mandlovitý, skalního kamení, vlák-
nitý, balvanitý, vějířový, huronského útvaru,
hor krkonošských a jizerských, silurského
útvaru. Vz Krč. 177., 183., 184., 189., 214.,
269., 334., 358. S. deskovitý (složení desko-
vité, tafelige o. plattige Zusammensetzung),
sloupovitý (složení sloupovité, säulige Zu-
sammensetzung), porfyrový, porphyrische
Struktur. Nz. — Vz Složení. S. rostlin =
způsob, jímž ústroje prvopočátečně n. složené
dohromady jsou spojeny. Rstl. 493. — S.,
stil, způsob, představovati výtvory umě-
lecké dle jich předmětné významnosti, der
Stil. Vz více v S. N. Sloh stavební nebo
stavby nebo stavitelský, der Baustil. Us.
Šd. Š. výtvarních umění dle času: staro-
východní (staroorientalní) či předřecký, an-
tický či klassický (Řekův a Římanův), ro-
mantický či s. umění křesťanského. S. N.
S. přísný, idealní, líbý či příjemný, vzne-
šený, přirozený, krásný. Vz více v S. N.
S. vlaský, arabský, byzantský, gothický,
stavitelský; bezslohý. Šp. S. obloukový t. j.
romanský, byzantský, der Bogenstil, renais-
sanční, Renaissance-Stil. Nz. Vazba slohu
přesného (u knihaře), stilvolle Einbände.
Dch. — S. v astronomii a historii: julijský
(juliansky), nový, řehořský, starý. Nz. —
S., stil (z lat. stilus), způsob psáni, der Stil,
die Schreibart. S. = způsob vyjadřování
myšlének. KB. 1. Slohem vyrozumíváme
způsob, jakým myšlénky docházejí projá-
dření. Ačkoli i při dílech básnických i při
prosaických řeč bývá o slohu, přece po
přednosti slova toho se užívá o dílech pro-
saických. Dobrý sloh prosaický vymáhá
správnosť mluvnickou jak po stránce tvaro-
slovné tak i po syntaktické, jistou míru
libozvukosti, myšlének, jasnosť a hlubokost
KB. 231. S. jest k věci a záměru píšícího
n. mluvícího přiměřené pronášení myšlének.
Jg. S. církevní, citný, Gemüths-, didaktický,
diplomatický, dřevěný, drsný, dvorský,
hladký, hledaný, horující (schwunghaft),
hrubý, humoristický, chybný, jadrný, jalový,
jasný, jednací, kancelářský, kroucený, ku-



	429

	Slíznouti, znul a zl, ut, uti; slízati, slí- zám a slíži; slizovati, ab-, auflecken. - co odkud: med s prstu, Us., čím: jazykem. — co. Cos tam slízl (sobě uhonil, utržil)? Výprask. Us. Dej pokoj, sice něco slízneš! Dch. Kolik jsi jich slízl (dostal ran) ? Us. Vrů. Slizokrevný, studenokrevný, schleim- blütig, phlegmatisch. Rostl. Slizomočení, n., blennuria vera, das Schleimharnen. Šm. Slizonit, u, m., gloionema, der Schleim - faden. Rostl. 1879. Slizoplod, u, m., pittosporum, der Kleb- same. Rostl. 117. Slizoplodovitý. S. rostliny. Vz Rostl. 115. Slizosemenný. S. rostliny. Rostl. 1953., 1956. Slizoslímec, mce, m, stilbospora, tvrdo- houba. Rostl. Slizošťávnatosť, i, f., schleimige Feuch- tigkeit. Rostl. III. b. 119. Slizotok, u, m., der Schleimfluss. Rostl. III. a. 110. Vz S. N. S. plícni, die Schleim- lungensucht. Šm. Slizotoký, Schleimfluss-, schleimflüssig. Slizoun, a, m. S-ni, blennioidei, ryby. S. okatý, blennius ocellaris. Vz Frč. 297. Slizovatina, y, f., hlen, die Schleimigkeit. Krok., S. N. Slizovatosť, slizovitosť, i, f., die Schlei- migkeit. Ja. Slizovatý, slizovitý = šlemovitý, plný slizi, schleimig. S. lék. Ja. S. povlek huspe- ninovatý některých rostlin řasovitých. Rst. 493. Slizovka, y, f., žlázenice, das Schleim - fieber, febris glutinosa. Ja. Slizový, od slizi, Schleim-. S. mázdřice v nose; s. měchýřky. Ja., cukr, Techn., kyselina, Schleimsäure. Vz S. N. Slízový, vz Slézový. Slizýš, vz Slizejš. Slíž, šlíž, e, slížek, šlížek, žka, sližík, a, m., na Mor. a na Slov. = mřen, malá rybka, cobitis barbatula, die Schmerle. D., Tys. — Slíž, slížek, žku, pl. slíže, slížky (v obec. mluvě slejšky, slejšky) — krátké tlusté nudle, Schopf-, Schoppnudeln, Schleissen von Mehl. S. makové. — Slížky ke krmení hus, jinde šišky = podlouhlé kusy těsta z hrubé mouky, sušené, Schopfnudeln. Husa šlejškami krmená. Us. — Slejšky = pomyje. Us. v Tábor. Ndk. Slížany, dle Dolany, ves u Zdounek na Mor. Tč. Slnce, slnéčko — slunce, slunéčko. Slov. Slniti, il, ěn, ění == slepiti, blenden. — co komu. To mi zrak slní. Mus. Slnko, vz Slunce. Slnouti, ul, uti — slepnouti, geblendet werden, blöd werden. Jg. — komu. Hledí- címu naň oči slnuly. Plk. -slo, -slъ. Přípona -tlo přešla někdy v -slo, jako t nezřídka v s, ne však k vůli l, sr. řee. rép«? z regar a pod. Připíná se pak -slo obyč. ku kmenům otevřeným: řemeslo (vz Řemeslo), kuzlo foneticky místo ku-slo z koř. ku. Vz Prk. Př. 22.	Sloamka, y, f., sloanea, rostl. Slob, a, m., myší ocásek, myosurus mi- nimus, der Mäuseschwanz. Tč. Sloboda, y, f., svobodný týden, v který služebný lid po skončení roku ze služby vychází, prázdniny služebných. Na východ. Mor. — Ostatně vz Svoboda. Slobodenka, y, f. = svoboda. Slov. Sloboditi, slobodnice atd. vz Svoboditi, Svobodnice atd. Slobodný, vz Svobodný. Slocký = slotský. Ty sloto slocká! Mor. Šd. Sloh, u, m., složení nějaké věci, die Zu- sammensetzung, Textur, das Gewebe, Ge- füge. Nerostové přiosobují sobě sloh, jako rostové ústrojí (organismus). Krok. S. ne- rostů : břidličnatý, celistvý, Bř., jednoduchý, kulovitý, Nz., krystalický, lupenatý, misko- vitý, mnohonásobný, porfyrovitý, šupinatý, vláknitý, zrnitý, žulový, jikrovitý (oolithische Struktur. Dch.) atd. Bř. S. hornin vniterný, jednoduchý, složený. Vz Bř. N. 51., Schd. II. 66., 78. S. kůry zemské, protažený (ge- streckt), mandlovitý, skalního kamení, vlák- nitý, balvanitý, vějířový, huronského útvaru, hor krkonošských a jizerských, silurského útvaru. Vz Krč. 177., 183., 184., 189., 214., 269., 334., 358. S. deskovitý (složení desko- vité, tafelige o. plattige Zusammensetzung), sloupovitý (složení sloupovité, säulige Zu- sammensetzung), porfyrový, porphyrische Struktur. Nz. — Vz Složení. S. rostlin = způsob, jímž ústroje prvopočátečně n. složené dohromady jsou spojeny. Rstl. 493. — S., stil, způsob, představovati výtvory umě- lecké dle jich předmětné významnosti, der Stil. Vz více v S. N. Sloh stavební nebo stavby nebo stavitelský, der Baustil. Us. Šd. Š. výtvarních umění dle času: staro- východní (staroorientalní) či předřecký, an- tický či klassický (Řekův a Římanův), ro- mantický či s. umění křesťanského. S. N. S. přísný, idealní, líbý či příjemný, vzne- šený, přirozený, krásný. Vz více v S. N. S. vlaský, arabský, byzantský, gothický, stavitelský; bezslohý. Šp. S. obloukový t. j. romanský, byzantský, der Bogenstil, renais- sanční, Renaissance-Stil. Nz. Vazba slohu přesného (u knihaře), stilvolle Einbände. Dch. — S. v astronomii a historii: julijský (juliansky), nový, řehořský, starý. Nz. — S., stil (z lat. stilus), způsob psáni, der Stil, die Schreibart. S. = způsob vyjadřování myšlének. KB. 1. Slohem vyrozumíváme způsob, jakým myšlénky docházejí projá- dření. Ačkoli i při dílech básnických i při prosaických řeč bývá o slohu, přece po přednosti slova toho se užívá o dílech pro- saických. Dobrý sloh prosaický vymáhá správnosť mluvnickou jak po stránce tvaro- slovné tak i po syntaktické, jistou míru libozvukosti, myšlének, jasnosť a hlubokost KB. 231. S. jest k věci a záměru píšícího n. mluvícího přiměřené pronášení myšlének. Jg. S. církevní, citný, Gemüths-, didaktický, diplomatický, dřevěný, drsný, dvorský, hladký, hledaný, horující (schwunghaft), hrubý, humoristický, chybný, jadrný, jalový, jasný, jednací, kancelářský, kroucený, ku-