433

padly sloty. Ros. — S., psota, das Elend.
Někoho do sloty přivésti. Záv. — S. a)
o jednom člověku = darebák. Brt. Ty sloto!
b) O více lidech, zběř, luza, holota, darebina,
das Pack, Lumpengesindel. Zlodějská s-to.
Lecjaká s. se zde usadí. Us. Ntk. — S.,
přezdívka dětem, Fratz, m. Sloto slofatá.
Opav. Klš.

Sloťatý, vz Slota,

Slotný == deštivý. S. čas, Zlob., mlhy,
počasí.

Slotov, a, m., Schlotten, ves u Jaroměře.
PL.

Slotřilosť, vz Zlotřilosť (konec).

Skotský = darebácký. Vz Slocký, Slota.
Us. Šd.

Slotý = slitý. Na Ostrav. Tč.

Sloučení, n., die Verbindung, Verschmel-
zung, Fusion. Dch., V.

Sloučenina, y, f. Hmota na částice jino-
rodé čili prvky rozlučitelná, slove sloučenina,
polučenina, chemische Verbindung. Pr. Chym.
S-ny dvojtvarné (dimorfické), homologické,
chemické (lučebné), isomerické (rovnočá-
stečné), isomorfické (stejnotvárné), meta-
merické, nitrované (nitrosloučeniny, Nitro-
verbindungen), počtverné, podvojné (binäre),
poměrné, proteinové, Proteinverbindungen,
amidové, Amid- , polymerické , potrojné,
srovnalé. Nz. O s-ách chemických, podvoj-
ných, neurčitých, sdružených vz Šfk. 4.,
15., 692., 393., o s. ústrojných vz Schd. II.
34., 117. S. atomistické a molekularní, Šf k.,
bílkovité, Albuminkörper. Sp.

Sloučenosť, i, f., die Verbindung. Pro
jejich s. Měst, bož., Sš. J. 13.

Sloučenství, n., srovnání všeliké prvků
čili živlů pohlcených, (chemische) Verbin-
dung. Pr. Chym. S. rostlin. Vz Schd. II. 230.

Sloučený; sloučen, a, o, verbunden, ver-
einigt. Us. — čím (s kým). Duše s tělem
s-ná; Sloučen býti tovaryšstvem s někým.
Scip.

Sloučín, a, m., Slautscbin, ves u Stra-
konic PL.

Slončina, y, f., die Kombination. Šm.

Sloučiti, sluč, slouče (íc), il, en, ení;
slučovati, sloučivati = spojiti, vereinigen,
verbinden, zusammenfügen; spřáteliti, ver-
einigen, versöhnen. Jg. — co, koho. On je
zase sloučil (spojil, spřátelil). Us. Oba zá-
vody s. Dch. S. částici a jméno. Bž. 236.
A co pán Bůh slúčí, žádný nerozlúči, leda
rýl, motyka, co sa zemi týká. Sš. P. 787. —
co jak: v jedno. — co, se (kde) s kým:
jedno s druhým s. Kram. S duší se sloučil.
Br. Kyseliny slučují se v soli s kysličníky.
Ml. — Kom.

Sloučivosť, i, f., chemische Wahlver-
wandschaft. Šm.

Slouditi, sluď, sloudě (íc), il, zen, ení (na
Slov. -děn a -dění); sluzovati, sloudívati =
svésti, verleiten, verführen. — koho. V. —
koho v čem. Div člověče, kak se trúdíš
a kak sobú sám v tom s-díš. St. skl. II. 237.

Slouha, sluha, y, m. (dle Despota) a f.,
služebník, služebnice, der Diener, die Die-
nerin. V. Slouha jest, kterýž pánu svému
slouží. Kom. Slouha církve (kazatel). . V.
Sluha boží. Br. Jan papež slouha všech

sluh božích. Pulk. Člověk jest slouha smrti.
V. Pohleď do hrobu jejich a viz, který s-a
a pán. V. Sluha nemocných, radní. D. Vz
Sluha. — S., pastýř obecný, der Gemeinde-
hirt. D. S. vyhání již stádo. Us. — Jg.
Udělal slouhu správcem. Us. Dch. Ty s-ho,
trub na mráz (říkají lenochům); Nebuď tam
jako s. (dohlížej k práci). U Rychn. Msk. —
S. = slombidlo. Us. v Policku. Sn.

Slouchací trubice, das Hörrohr. Dch.

Slouchadlo, a, n., das Hörrohr. Šm.

Slouchati. — čemu čím. Často uchem
hlaholům sloucháme. Krok. — co kde.
A věsť jistou v sobě slouchá, že se Vesna
rozvine. Sš. Sm. bs. 77. — Pozn. Tohoto
slovesa nesloženého Čech obyč. neužívá,
lépe: hlaholů slýcháme, posloucháme. Jg.
Vz Sluch.

Slouchavý, lauschig. S. koutek. Dch.

Slouka, y, f., strsl. slaka, pol. słomka,
die Schnepfe, slov. sluka, sljuka, lit. slanka,
lett. sloka, prus. slanke, maď. szolonka, Mkl.
aL. 99. Vz Sluka.

1. Sloup (zastr. slúp, stlúp, na Slov. stlp),
u, m.; v již. Čech. posud stloup, Kts.; tedy
jest z tohoto slova t odsuto. Cf. Gb. Hl. 116.
Strsl. stlъpъ, rus. stolpъ. Mkl. aL. 30. Vz
o s-ech v Bř. N. 239., 240. — S. jest štíhlé,
okrouhlé či vlastně válcovité těleso, skláda-
jící se z hlavně čili dříku či stvolu (der
Säulenschaft), jenž činí vlastně sloup a
kromě v dorickém slohu leží na zvláštní
patce či noze (basis), která, jako i hořejší
čásť jeho (hlavice, hlava, hlavina, kapitél),
v rozličných druzích s-ů i rozličné určité
formy dostává. Vz S. N. S. = podpora,
pilíř, die Säule, der Pfeiler. V. S. toskánský,
ionský, korinthský, dorský, římský (patery
s-y stavitelské); s. sosnový, dubový, ka-
menný, Jg., polouztracený (Wand-, Halb-
säule), Nz., na stání (ku kterému koně při-
vazují, kobyla, přívora), V., milní (milník),
s. s obrazem, u lešení, s. barky, s. lodí, ve
zdi, ve stěně, D., plavecký n. plachetní
v lodi (stěžen), V., na rozcestí, Br., s ru-
kami na rozcestí, na památku, pamětní,
slávy, ke cti postavený, na peníze (Geld-
stock), hrobní, ve střeše, pod hranicí nebo
hraniční (ve mlýně, který drží celý vrchní
díl hranice), stavěcíi, u pytlování. Us. (Jg.).
S. schodový (schodnice), stoličný, Dach-
stuhl-, točitý, Drehsäule, Nz., vítězný, ná-
věštní, Anschlag-. Dch. S. dřevěný n. zděný
mostu (mostnice). Kpk. S. plotní, die Zaun-.
Dch. Stavba, řád, tloušťka, okolek, výška
sloupu; polštář pod sloupy, brána na slou-
pích, ozdoba na sloupu; na s-ech postavený.
Šp. S-py okolo něčeho (peristilium). Dch.
Ke sloupu někoho přivázati. Us. Zlob. Dům
sloupy utvrzený stojí. Kom. Pata, břevnoví,
římsa, článek, dřík (stvol) sloupu. Nz. Své
k osnově stavby nepřináležejí, ale přidáni
bývají, aby budovu nesli a podporovali. Sš.
II. 21. Pozdravuje sloup. Vz Opilý. Dává
sloupům dobrou noc. Vz Opilý. A když
přijdě do staveni, dava sloupu pozdraveni,
pozdvihuje k nebi oči, celý svět se pod nim
točí; Dyž na rynku lidí néní, dává slúpům
pozdravení. Sš. P. 649. Jakož nic přieměj-
šieho a pevnějšieho než slúp, tak nic sil-