Předchozí (433)  Strana:434  Další (435) |
|
|||
434
|
|||
|
|||
nějšieho než láska. Hus III. 69. — Sloupy
H erakleovy = skály v úžině gibraltarské. — S., co sloupu podobno. S. ohnivý na nebi, V, s. písku, Šm., prachu. Ros. S. ohenný a oblakový; S. dýmu vychází z města. BO. V jednom slúpě jezděchu (v řadě). St. skl. II. 209. S. v tělocviku, vz KP. I. 434. — Sloupek = podstavek, die Unterlage. Po- stav lampu na slúpek. Mor. Šd. — S. ve fysice —- batterie, die Batterie, Säule. S. Voltův, galvanský, Zamboniův, suchý, stálý, poddružný, thermoelektrický, hydroelek- trický (mokový, na mok), Nz., otevřený, zavřený. Vz KP. II. 214.— 216. S. dvou- článkový. Nz. — S-, podpora, pomoc, die Stütze. Jakož také pána z Kounic a všecky jiné sloupy, na nichž se spoléhá slavné mar- krabství moravské, totiž pana . . . Žer. 11. Kněžie sami se nazývají slúpy cierkve svaté; Skrze slúpy doktorové cierkve sv. se roz- umějí, kteříž ji slovem a příkladem držie a zpodpierají. Hus II. 117., III. 40. Nejzku- šenější voják a sloup panství tureckého umřel. Vrat. Církev jest sloup a utvrzení pravdy. Štr. Hlavitý s. církve. Sš. J. 1. — S., věc nepohybná, die Säule, das Starren. Lotova žena obrácena jest v sloup solný. Br. Státi jako s. D. Je hloupý troup, stojí přede vším jako sloup. Horný. Oči v sloup pošlé. V s. pošly jí oči. Čes. vč. Oči mu v s. zašly, se obrátily. Zlob. Oči mu jdou v s., má již oči v s. (v sloupku). Oči mu sloupem stály. Brt. S. 56. Oči mu stlpkom stojá (= jako sloupek, v sloupě, v sloup). Na Slov. Ht. Cf. Zrak se mu trhá. Jg., Ml. Postaviv oči v stlupie, pusti duši. Št. Pa- ducnicí trpící hovado se svalí, oči v sloup otáčí, sliní atd. Ja. — S., hřbetní kosť, das Rückgrath. Hlas. Spadlo muco na s., (po- štěstilo se výše naděje. Vz Štěstí). Č. — S. v botanice, vz Sloupec. 2. Sloup, a, m., Slaup, ves a) u Mníška,
b) u Blanska; něm. Bürgstein, ves u Hajdy. PL., S. N. Sloupati, vz Sloupiti.
Sloupatka, y, f., stylidium, die Säulen-
blume. Rostl. 962. Sloupatkovitý. S. rostliny. Vz Rst. 962.
Sloupcovaný papír, Linienpapier, n.
Sloupcovitý, Säulen-. S. okénko. Vymz.
S. titul, nadstránkování, der Kolumnentitel. Nz. Sloupec, pce, sloupek, pku, sloupeček,
čku, m. = malý sloup, das Säulchen. S-pec u svícnu, v Hodinách (Kom.), u vratidla či rumpálu (v nichž se rumpál točí), u stolu (noha), voskový (vosková svice svinutá, Kom. . Několik oblých s-ků či cev, Trieb- stöcke. Prm. IV. 200., III., Č. 20. Vodní s., die Wassersäule. Hrk. U rostlin (peň menší,) deR Stengel, Strunk. S. plodu rostlin oko- ličnatých = sloupkovitá prodlouženina lůžka, která jest mezi oběma oddělenými pouzdry (nažkami), které s konce jejího často dvou- klaného visí. ČI. Kv. XXVlI. S , trubka ze srostlých nitek tyčinkových, prašníky ne- soucí ku př. u slézovitých, vikvovitých, columna, die Säule. Rostl. 191., 493., Slb. XLV1. S. = mladistvá réva (V.), die Schoss- rebe, vz Víno; vcházeti v s. — metati se, |
stängeln, schössen. V. Kořen již v sloupky
všel. V. Košťál n. sloupek ze země vyrostlý listí má. Ler. Růže rostou z bodlavého sloupku a větví. Věn. poct. Bobový s. V. S. cibulní n. česnekový, Kram., mechový, D., květový (pistillum, der Blüthenstämpel). Rostl., Kk. 88., 132. S. plodový, columella, das Mittelsäulchen, plemenidelní, gynoste- mium, die Griffelsäule. Nz. — S. v uchu (vřeténko). Krok. II. 410. — S., rozvržení tabulní, rozvrzek, kólumna, die Kolonne, Rubrik; u knihtiskařů: die Spalte. Sté. Alg. 121. Naše dsky logarithmické v pěti sloup- cích záleží. Sedl. Hlava sloupce,.Nz., 8-pec jednotek, desítek; ve sloupcích. Šp., s. celý, dělený, dvojený, trojený, Nz., číselný, číslo- vaný, dvouštěpinný, tříštěpinný (s. o dvou, o třech štěpinách; štěpina u sazečů == oddíl sloupce, Nz.), datování (Datirungsspalte), hlavní, kolmý, nedostatků (Abgangskolonne), odvolavací, osobní, peněžní, potažný, po- známkový, jedno-, mnohočlenný, předmětův, příjmů, příloh, schodků, slovní, úhrnkův jednotlivých (obnášek, die Betragskolonne), věcný, vedlejší, vydajní, vydajův, vykazo- vací (Ausweisungs-), vypisovací (Facten-K.), vztahovací, vztažný, Beziehungskolonne, Šp., peněžní, die Geldbetragskolonne, spo- jovací, Verbindungsk. Nz. S. poukazovací, die Berufungskolonne (v němž se v jedné knize ukazuje ku stránce jiné knihy). Sd. Větší s-ce sčítanců. Skř., Šp. Vysaditi cenu v sloupec; sloupce vyplniti, Šp., přelamo- vati. Nz. — S. Má oči v sloupku (v sloupu). Vz Sloup. Sloupečný, Säulchen-. S. přehrádky. Rostl.
Sloupek, pku, m., vz Sloupec. — S., ve
vinař., die Fruchtruthe. Sk. — S., pka, m. Sloupek pláténkový, conularia grandissima, ploutvonožec skořepatý. Vz Frč. 227. Sloupeň, pně, f., podoria, boscia, rostl.
S. tupolistá. Rostl. — S., sloupová síň, die Säulenhalle. Nz. Sloupeuec, nce, m., něm. Lupenz, ves
u Krumlova. PL. — S., epistylium. Rostl. Sloupení, n., das Abschälen, vz Sloupiti.
— S., mnoho sloupů pohromadě, sloupoví, der Säulengang. — Jg. Sloupeuka, y, f., stylidium. Rostl.
Sloupěti, ěl, ění, starren, erstarren. L.
1. Sloupiti, slup, sloupé (íc), il, en, ení;
sloupati; stoupnouti, pnul a pl, ut, utí; slu- povati = loupaje sníti, abschälen, abnehmen, herabreissen. Jg. — co odkud čím: kůru nožem se stromu. Us. Bělmo s očí někomu s. Zlob., Lk. Kóže jich se stúpila biedú a hubenstviem. BO. Strach s mysli s. Kat. 2568. S kuří oko nožem. Dch. — co od čeho. Zelená šupina dá se od skořepiny s. Čern. 2. S. = oloupiti, vz Zloupiti.
3. Sloupiti se kým — podpírati se na
koho, spoléhati na koho, sich verlassen. Vršovici se neslupi, kdež raóžeš, tu je tupi. Dal. 63. 4. S., v sloup obraceti, starr machen. L.
Sloupkář, e, m., der Wachsstollemnacher. 1693.
Sloupkovatěti, ěl, ění, säulen-, stengel-
artig werden. Chm. |
||
|
|||
Předchozí (433)  Strana:434  Další (435) |