434

nějšieho než láska. Hus III. 69. — Sloupy
H erakleovy = skály v úžině gibraltarské. —
S., co sloupu podobno. S. ohnivý na nebi,
V, s. písku, Šm., prachu. Ros. S. ohenný
a oblakový; S. dýmu vychází z města. BO.
V jednom slúpě jezděchu (v řadě). St. skl.
II. 209. S. v tělocviku, vz KP. I. 434. —
Sloupek = podstavek, die Unterlage. Po-
stav lampu na slúpek. Mor. Šd. — S. ve
fysice —- batterie, die Batterie, Säule. S.
Voltův, galvanský, Zamboniův, suchý, stálý,
poddružný, thermoelektrický, hydroelek-
trický (mokový, na mok), Nz., otevřený,
zavřený. Vz KP. II. 214.— 216. S. dvou-
článkový. Nz. — S-, podpora, pomoc, die
Stütze. Jakož také pána z Kounic a všecky
jiné sloupy, na nichž se spoléhá slavné mar-
krabství moravské, totiž pana . . . Žer. 11.
Kněžie sami se nazývají slúpy cierkve svaté;
Skrze slúpy doktorové cierkve sv. se roz-
umějí, kteříž ji slovem a příkladem držie
a zpodpierají. Hus II. 117., III. 40. Nejzku-
šenější voják a sloup panství tureckého
umřel. Vrat. Církev jest sloup a utvrzení
pravdy. Štr. Hlavitý s. církve. Sš. J. 1. —
S., věc nepohybná, die Säule, das Starren.
Lotova žena obrácena jest v sloup solný.
Br. Státi jako s. D. Je hloupý troup, stojí
přede vším jako sloup. Horný. Oči v sloup
pošlé. V s. pošly jí oči. Čes. vč. Oči mu
v s. zašly, se obrátily. Zlob. Oči mu jdou
v s., má již oči v s. (v sloupku). Oči mu
sloupem stály. Brt. S. 56. Oči mu stlpkom
stojá (= jako sloupek, v sloupě, v sloup).
Na Slov. Ht. Cf. Zrak se mu trhá. Jg., Ml.
Postaviv oči v stlupie, pusti duši. Št. Pa-
ducnicí trpící hovado se svalí, oči v sloup
otáčí, sliní atd. Ja. — S., hřbetní kosť, das
Rückgrath. Hlas. Spadlo muco na s., (po-
štěstilo se výše naděje. Vz Štěstí). Č. —
S. v botanice, vz Sloupec.

2. Sloup, a, m., Slaup, ves a) u Mníška,
b) u Blanska; něm. Bürgstein, ves u Hajdy.
PL., S. N.

Sloupati, vz Sloupiti.

Sloupatka, y, f., stylidium, die Säulen-
blume. Rostl. 962.

Sloupatkovitý. S. rostliny. Vz Rst. 962.

Sloupcovaný papír, Linienpapier, n.

Sloupcovitý, Säulen-. S. okénko. Vymz.
S. titul, nadstránkování, der Kolumnentitel.
Nz.

Sloupec, pce, sloupek, pku, sloupeček,
čku, m. = malý sloup, das Säulchen. S-pec
u svícnu, v Hodinách (Kom.), u vratidla či
rumpálu (v nichž se rumpál točí), u stolu
(noha), voskový (vosková svice svinutá,
Kom. . Několik oblých s-ků či cev, Trieb-
stöcke. Prm. IV. 200., III., Č. 20. Vodní s.,
die Wassersäule. Hrk. U rostlin (peň menší,)
deR Stengel, Strunk. S. plodu rostlin oko-
ličnatých = sloupkovitá prodlouženina lůžka,
která jest mezi oběma oddělenými pouzdry
(nažkami), které s konce jejího často dvou-
klaného visí. ČI. Kv. XXVlI. S , trubka ze
srostlých nitek tyčinkových, prašníky ne-
soucí ku př. u slézovitých, vikvovitých,
columna, die Säule. Rostl. 191., 493., Slb.
XLV1. S. = mladistvá réva (V.), die Schoss-
rebe, vz Víno; vcházeti v s. — metati se,

stängeln, schössen. V. Kořen již v sloupky
všel. V. Košťál n. sloupek ze země vyrostlý
listí má. Ler. Růže rostou z bodlavého
sloupku a větví. Věn. poct. Bobový s. V.
S. cibulní n. česnekový, Kram., mechový,
D., květový (pistillum, der Blüthenstämpel).
Rostl., Kk. 88., 132. S. plodový, columella,
das Mittelsäulchen, plemenidelní, gynoste-
mium, die Griffelsäule. Nz. — S. v uchu
(vřeténko). Krok. II. 410. — S., rozvržení
tabulní, rozvrzek, kólumna, die Kolonne,
Rubrik; u knihtiskařů: die Spalte. Sté. Alg.
121. Naše dsky logarithmické v pěti sloup-
cích záleží. Sedl. Hlava sloupce,.Nz., 8-pec
jednotek, desítek; ve sloupcích. Šp., s. celý,
dělený, dvojený, trojený, Nz., číselný, číslo-
vaný, dvouštěpinný, tříštěpinný (s. o dvou,
o třech štěpinách; štěpina u sazečů == oddíl
sloupce, Nz.), datování (Datirungsspalte),
hlavní, kolmý, nedostatků (Abgangskolonne),
odvolavací, osobní, peněžní, potažný, po-
známkový, jedno-, mnohočlenný, předmětův,
příjmů, příloh, schodků, slovní, úhrnkův
jednotlivých (obnášek, die Betragskolonne),
věcný, vedlejší, vydajní, vydajův, vykazo-
vací (Ausweisungs-), vypisovací (Facten-K.),
vztahovací, vztažný, Beziehungskolonne,
Šp., peněžní, die Geldbetragskolonne, spo-
jovací, Verbindungsk. Nz. S. poukazovací,
die Berufungskolonne (v němž se v jedné
knize ukazuje ku stránce jiné knihy). Sd.
Větší s-ce sčítanců. Skř., Šp. Vysaditi cenu
v sloupec; sloupce vyplniti, Šp., přelamo-
vati. Nz. — S. Má oči v sloupku (v sloupu).
Vz Sloup.

Sloupečný, Säulchen-. S. přehrádky. Rostl.

Sloupek, pku, m., vz Sloupec. — S., ve
vinař., die Fruchtruthe. Sk. — S., pka, m.
Sloupek pláténkový, conularia grandissima,
ploutvonožec skořepatý. Vz Frč. 227.

Sloupeň, pně, f., podoria, boscia, rostl.
S. tupolistá. Rostl. — S., sloupová síň, die
Säulenhalle. Nz.

Sloupeuec, nce, m., něm. Lupenz, ves
u Krumlova. PL. — S., epistylium. Rostl.

Sloupení, n., das Abschälen, vz Sloupiti.
— S., mnoho sloupů pohromadě, sloupoví,
der Säulengang. — Jg.

Sloupeuka, y, f., stylidium. Rostl.

Sloupěti, ěl, ění, starren, erstarren. L.

1. Sloupiti, slup, sloupé (íc), il, en, ení;
sloupati; stoupnouti, pnul a pl, ut, utí; slu-
povati = loupaje sníti, abschälen, abnehmen,
herabreissen. Jg. — co odkud čím: kůru
nožem se stromu. Us. Bělmo s očí někomu
s. Zlob., Lk. Kóže jich se stúpila biedú a
hubenstviem. BO. Strach s mysli s. Kat.
2568. S kuří oko nožem. Dch. — co od
čeho. Zelená šupina dá se od skořepiny s.
Čern.

2. S. = oloupiti, vz Zloupiti.

3. Sloupiti se kým — podpírati se na
koho, spoléhati na koho, sich verlassen.
Vršovici se neslupi, kdež raóžeš, tu je tupi.
Dal. 63.

4. S., v sloup obraceti, starr machen. L.
Sloupkář, e, m., der Wachsstollemnacher.

1693.

Sloupkovatěti, ěl, ění, säulen-, stengel-
artig werden. Chm.