435

Sloupkovati se, in den Halm schiessen.
Chm.

Sloupkovatý, sloupkovitý, säulen-,
stengelartig. S. semenice. Rostl.

Sloupné, ého, n., němec. Slaupno, ves
u Chotěboře. PL.

Sloupnice, ves u Litomyšle. Vz S. N.

Sloupník, a, m., der Säulenbewohner. Šm.

Sloupno, a, n., něm. Slaupno, ves u Nov.
Bydžova. PL., S. N.

Sloupnouti, vz Sloupiti.

Sloupochodba, y, f., die Arkade. Šm.

Sloupokruh, u, m. — sloupení. Šm.

Sloupomíra, y, f., sloupová míra, modul,
sloupoměr, das Model, Baumass. Nz.

Slouponosný. S-né rostliny, columniferae,
die Säulenblumen. Šm.

Sloupořadí, r.., vz Sloupoví. Pl. Správně:
sloupení. Vz Brs. 2. vyd. 232.

Slouposemenný plod, jehož semena na
semenici sloupovité připevněna jsou. Rst.493.

Sloupoví, n., sloupení (sloupořadí), der
Säulengang. Jg. S-ví korinthské pověstno
bylo. Sš. I. 153.

Sloupovitý, säulenförmig, columnaris. S.
nožka mučenek. Rst. 493. S. hlati. Krok. —
S., hloupý. Ros.

Sloupový, od sloupu, Säulen-. S. chodba,
síň, dřík (der Säulenschafts. Nz. Dospěl (do-
konal) jest dielo s-vé. Bj. S. lis, Säulen-
presse. Dch. S. podloubí, der Säulengang.
Šd.

Sloupská jeskyně, vz Krč. 1008.

Slouskati; slousknouti, knul a kl, uti,
aufknacken und essen. — co. (Dítě) dříve
smrť sluští než život zakusí. Hus I. 203.

Slouštěný; -ěn, a, o. Umění svobodná
jako nějakým třeskutým mrazem n. větrem
ostrým s-ná a svadlá zdají se opět zkvétati.
Skl. V. 287.

Slouti, sluji, ješ atd. a slovu (řidčeji),
veš atd., slul (D.) n. sloul (Us., Brs. 2. vd.
22., Bž. 186.), sluj (imperat.), slutí = jmeno-
vati se, heissen, genannt, werden. Vz Bíti,
Žíti. S. od slu. Čf. řec. x).v-o), skr. koř. cru,
goth. hliuma. Schl. Strsl. sluti, slova,, clarum
esse, slovo, verbum, stind., éru, šrnoti. Vedlé
slu je i sly. Mkl. aL. 174. — abs. Reinprecht
z Lesenie nebli odkavad slove. Půh. II. 25.
Jak to město sluje n. slove? Ros. — Sku-
tečné stálé jméno vyjadřuje se nominativem.
Brt. S. §. 159. Vz více v článku Jmenovati
se (ku konci; I. 647. b.). Jest a sluje místo-
držící. V. Vjide sathan v Jidáše, jenž slo-
vieše Škarioth. ZN. Místo to, ve kterém se
holubi chovají, holubinec slove. Kom. Zletilí
šlovou mládenci, dospělí, jinoši. Kom. Oni
synové boží slouti budou. Br. Kniehy, ješto
scolastica historia slovú. K. š. 3. Ač i ne-
chcete slúti lichevníci. Št. Tělo když jest
mrtvé, slove mrcha. Bart. 133. Ty myši
u nás německé slovou. Har. I. 94. V tom
městě, ješto Vyšehrad slove. Jir. Anth. I.
55. Berně slove zde v Čechách obecná
pomoc královi. Št. Kn. š. 156. Tak ďábel
slove Bóh tohoto světa, břicho lakotných
slove bóh jich, taktéž lakomstvie s. modlo-
slúženie; Ale slovú ďábli neb modly bohové,
protože lidé nazývali sú je a měli za bohy;
Věrně chtie slúti kněžie Kristovi, ale nechtie

trpěti s Kristem; Proto my s-me nemocní,
že hřešieme; Proto slovú němí hřieši, že
o nich nemají mluviti; Ta bude s-ti mužena,
že z muže vzata jest; Krádež slove skryté
bránie cizie věci bez vuole toho, jehož
jest ta věc, a to ne k jeho prospěchu, ale
k svému; V písmě někdy slove otec proto,
že stvořil, že zachovává n. . . .; Vizte, kte-
rakú lásku dal nám otec, abychom synové
boží sluli i byli; Slove královstvie nebeské
sbor svatých lidí, jenž slove cierkev svatá;
Naj poslednější mohu slúti světí najmenšieho
zaslúženie; Jenž slul Faulfiš; Jerusalem s-e
jeho město; Ciesař slove každý římský král
od prvnieho, jenž jest slul ciesař; A to od-
počívadlo zlaté slove; Žlabové jsú koryta,
v nichžto omáčejí vlnu n. niti n. sukno ve
krvi rybie, jenž potom purpura n. šarlat
slove Hus I. 65., 181., 188., 193., 199., 208.,
315., 316., 323., II. 68., 95., 376., 399., III.
40., 86. (Tč.). — u čeho. Zde sluje u zlaté
růže. Ros. — čím. Sluje tím jménem. Jel.
Jest v pravdě tím, čím slove. Br. Slovo,
jímž co slove. V. Bůh vší zemí slouti bude.
Ben. Milosrdným sluje. Br. Kdo chce mou-
drým slouti, dej mnohé řeči mimo se plouti.
Rým. Moudrým ten se darmo slove, kdo
neumí radiť sobě; Zrno tone, pleva pluje,
proto přece plevou sluje. Brt. S. §. 159.
Milostí člověk, když dobré miluje, slove
dobrý. Št. Kn. š. 35. Malátnosť nemůže
opatrností slouti. Bl. Chtě mužem s. Št.
Kn. š. 43. Slují písně pořadovými, že po
řadě děva za děvou píseň nějakou pěti
musí. Sš. P. 765. Cicero otcem vlasti sloul.
Jir. Anth. II. 310. Králem s. bude. Arch.
I. 74. S. pastuší chalupou. Vrat. II. 17. Ta
vojna husitskou sloula. Prot. 29. Bude-li
náš život takový, aby před tváří boží mohl
modlitbú slúti; Kto mi to dá, abych slul
bratrem tvým? Hus III. 52., 92. A on nechtě
hubeným slúti povolí. Hus I. 310. Israelem
sloul Jakob jménem posvátným; Odtud
částka obdržená a dědičná losem či hřebím
sluje. Sš. II. 98., 197. S. nevéstů. Kat. 1082.
Milosrdným s. budeš. Br. Něčím králem s.
Alx. Místo něho jalovým císařem sloul. Skl.
I. 90. — (čím) kdy. Po nemoci a po pouti
(i. e. po cestě) těžko dobrým slouti. Prov.
Jg. Názvem tím kniha za dnů nejdávnějších
sluje. Sš. Sk. 1. — čím proč. Slul i s Janem
synem hromu pro svou velikou horlivosť;
Šimon sloul Kananitem t. j. horlivcem pro
svou stranickou dřívější proti Římanům
rozhorlenosť. Sš. Sk. 141., J. 39. (Hý.). —
čím kde. Jak každý král u Egypťanů fara-
onem sloul; Ne jedna žena na východě tím
od přesličného zvířete vypůjčeným jménem
sluje; An logem či slovem Pánu Jana sluje;
Bůh sluje v listu k Efesanům Bohem Pána
našeho Jesu Krista podlé člověčenství, Sš.
Sk. 103., 118., 240., I. 139. (Hý.). Na vše
strany ve všem světě jeho chvála slula
spoře. Kat. 41. Ten veliký bude slúti v krá-
lovství nebeském. Hus I. 288. — od koho.
Od něho gentiana latinským jménem podnes
slove. Byl. Kamenem ústrku od následku
sluje, že se na něm ustrčili a urazili. Sš. I.
107. — po čem. A to sluje panování po
starých právích. O. z D.