437

k čemu i v tomto smyslu vším právem za
dobré má. S. ke mši, Jg., ke stolu (poslu-
hovati). V. Čas k tomu slouží (jest prospěšný).
V. Neslouží k tomu. V. To mu slouží k duhu.
Kom. Slouží mu to ke cti. D., Ml. Kůň s-ží
k boji. Us. Ať slouží ke zdraví (říká se,
kdvž někdo kýchne). Us. Kmín slouží k za-
žiti. Sych. Meč slouží k sekání a bodáni.
Ml. Ale že mohou (tito prostředkové) nyní
i budoucně k obecnému dobrému tomuto
království s. Zř. F. I. A. X. 5. Což k vojně
slúžie. Alx. 1122. Osnovou svých mraků
sloužím pravdě k znaku; Svým příkladem
a kázáním židům k tomu sloužil, aby . . .;
K tomu zajisté má historie sloužiti, abychom
nyní moudrosti a opatrnosti se učili; Což
mu ku potěše sloužilo. Sš. Bs. 12., L. 12.,
Sk. 64., 282. (Hý.). Požehnej, Bože, ty dary,
ať nám všem slouží ku zdraví. Sš. P. 74.
Něco množ u nás k obecnému dobrému a
poctivému slúžiti, ješto by u vás k tomu
tak neslúžilo. NB. Tč. 267. Kněžie jediné
k oltáři a k obětem s. mají. Hus III. 250.
Podlé úřadu svého jsem zavázánjednomu
každému k dobrému sloužiti. Žer. 322.
Nyní ani čas k tomu neslouží ani příleži-
tosť. Žer. 325. Ústroje tyto slouží k pohy-
bování těla, spatně prý místo: ústroje tyto
pohybuji tělo, hýbají tělem; jsou k tomu,
aby pohybovaly tělo, hýbaly tělem. Vst.
Ale káraná vazba jest dobra, sr. předchá-
zející věty. — čím (kde). Svátostí velebnou
pod oboji s-iti. Jg. Ten službou ve dvoře
sloužil. Dal. Smím Vám tím sloužiti? Plk.
Košíkem s. Prov. Mus. Bezbožné tresce a
ku pokání pohrůžkami a i sliby božími jim
slouží. Br. Psí službou někomu sloužiti (po-
chlebovati). Č. Opilí duší i tělem vínu atd.
slouží. Bl. Těmi věcmi sloužil jim nemalý čas.
Bl. Žv. Aug. 57. Anna prorokyně s-la Bohu
netoliko modlitbami, ale i přísným životem;
Částice ta úvodem slouží dalejšímu vypra-
vování. Sš. L. 43., Sk. 94. Svú ztrátu mar-
nému pánu sloužiti. Výb. I. 233. S. někomu
postem, trudem. Kat. 1103. On sám jediný

Í 'est pán, jemuž nemóžeme slúžiti kterým
hřiechem; Budú mnieti, by tiem Bohu slúžili;
By jemu slúžili posty, almužnami, modlit-
bami. Hus. II. 370., I. 182., II. 348. Vdova
chtěla s-iti svým vdovstvím Bohu. Št. Kn.
šest. 85. S. někomu řečmi. Arch. I. 72. Tú
službú chci mu s. Pass. 573. — kde s kým.
Slúžil jsem tam s jednú děvečkú, to s rych-
tařovú dcerečkú. Sš. P. 158. — St. skl. —
komu kdy. Před zákonem mysl i pleť
člověkova sloužila hříchu. Sš. II. 39. Jim
nelze jest spolu v jeden čas slúžiti; Papež
Telesforus ustanovil 1. 138., aby tři mše na
vánocě slúžili. Hus II. 348., 90. Z mladosti
mu sloužil. V. — proč. Ale skrze lásku
ducha služte sobě vespolek. Sš. II. 59. Kněz
slúže mši pro penieze neslúži hodně Kristovi;
Námezdník jest ten, kterýž pro časnú neb
pro tělestnú potřebu slúží někomu, aby
od něho vzal. Hus I. 130., II. 167. Mdlobú
Bohu slúžiti nemohli. Pass. 663. Čert za po-
kutu 3 roky sloužil. Kn. poh. II. 122. — jak
dlouho. Že tobě rádi budú s. všech svých
dní. Pass. 2. (Hý.). Do smrti někomu s. Kat.
1035. Od té chvíle až do smrti mše sloužil.

Let. 42. Sloužil mu po některý čas. Sš. II.
195. — proti čemu. Kalmus slouží i proti
uštknutí hada. Byl. Ale i ta jeho zapome-
nutosř dobře slouží církvi boží proti těm
bludařům, kteří . . . Sš. J. 99. — jak (nad
co, nač, v čem, v co, do čeho, čím,
s čím, k čemu, bez čeho, na čem, vedlé
čeho, s adv.). Učícímu se při světle sloupek
(voskový) nad lojovou svíčku slouží. Kom.
Ven ze země sloužiti. Jir. exc. Slouží
na tisíc zlatých. Us. Msk. S. střídmostí na
příklad. Us. Vk. Ty pak Bohu ve sprave-
dlnosti a svatosti s. budeš; Sloužiť jiným
v potěchu jest mi vrchol oddechu; Bohu
sloužím v duchu svém (duchem svým, Sš.
I. 23.); Abychom do sil vlastních Bohu
sloužili ve stavě, v nějž nás postavil; Cae-
sarea druhdy i sídlem prokuratorovi řím-
skému sloužila; Slouže pánu se vší pokorou
a se slzami a pokušeními. Sš. L. 29., Bs.
31., I. 22., J. 58., Sk. 106., 234. (Hý.). Ješto
jsú měli s věrú slúžiti. S-iti někomu svou
osobou. Zř. zem. S. někomu v čistotě, Smil
v. 1886., s pilností. Výb. II. 41. I slúžil mu
k jeho vóli. Žk. 195. Husité bez ornátóv
mši s-li. Chč. Jen k oku jim slúžiec (= na
oko). Št. Kn. š. 66., Sš. II. 139., Výb.,
ZN. Modlil se a slúžil pánu Bohu v světlé
lásce; Na peněziech (= za peníze) nechci
mše slúžiti; Postmi a modlitbami slúžieci
ve dne v noci; Neb služiec sobě na zatra-
cenie ... Slúžiti mu budu správně & nábožně;
Ktož chce vděčně slúžiti; Slúžiece vedlé
svých nálezkóv. Hus I. 122., 437., II. 23.,
207., III. 89., 184., 240. (Tč.). Mnoho jest
údů v těle zplozeno, aby každý svému tělu
sloužil úřadem svým. Exc. A tak slouží ná-
jemník, že na nájmu slouží neb námezdník,
že ze mzdy tělestné slúží. Hus II. 167. Bohu
sloužiti na modlitbách. Sixt. z Ottrsd. —
aby. Bohu slouží tak, aby čerta nerozhněval
(chce se dobrým i zlým zalíbiti). Prov. Věci
ty sloužily k tomu, aby lid s větší ochotou
zákon boží přijal. Sš. Sk. 89.
Sloužnósť, sloužný, lépe: slušnost, služný.

Jg.

Slovácký, slovakisch, obyč. slovenský.

Slováctvo, a, n., Slovač, i, f., na Slov. =
slovácká země, die Slovakei. Za ubohou Slovač.
Hdk. C. 26. Bídná jest S., však jádra zdra-
vého. Nitra VI. 150.

Slovačina, y, f., slovácká řeč, die slova-
kische Sprache. Veď se mi jen netrap S-no
zlatá. Hdk. C. 112.

Slovačka, y, f., die Slovakin. Bern.

Slovák, a, Slováček, čka, m., Slovan
uherský nad Dunajem, der Slovak. S. jako
řepa. Prov. na Slov. Vz S. N. Na n. ve
S-ích = na n. ve Slováctvu. Us. Hý. — S. =
Slovan, der Slave. Od Javana Řekové a
Slováci pocházejí, dle zdáni rabínů. Br. —
S., benediktin v Emauslch (zastr.). — Jg.

Slováky, pl., slovácká země, die Slovakei.
Zlob.

Slovan, starší Slověnín, a, m., pl. Slo-
vané, Slovené, die Slaven. Slované: severo-
vých. Rusové, západně: Poláci, Čechoslo-
vané a lužičtí Srbové, jižně: Slovinci,
Srbochorvati, Bulhaři. Tl. Slované národ
holubičí. Kom. Kde Slovan, tam zpěv; kde