438

Maďar, tam hněv; Kam Slovan přijde, každý
hřebík se před ním třese (praví Němec a
Slovan dodává:, Pravda; ale kam Němec
přijde, ten ho zajisté vytáhne'); Slovan
(Čech) vůl, Němec kůl, Turek tráva zelená,
Francouz růže červená; přišel vůl, porazil
kůl, sežral trávu zelenou, posral růži čer-
venou, č. — Vz Slovanský, S. N. VIII.
589.—671., Mtc. 1880. 108.

Slovančina, slovanština, y, f., řec n.
cokoli slovanského, slavische Sprache, Ge-
bräuche, Gesetze, Kleidung usw.

Slovanec, nce, m. = Slovan. Šf.

Slovanin, a, m. = Slověnín, Slovan.

Slovanka, y, f., eine Slavin. Kde S., tam
zpěv. Koll.

Slovanonmil, a, m., der Slavenfreund. Šm.

Slovansko, a, n., slovanská země, das
Slavenland. — S., zeme s poledními Uhry
mezující, Slavonia, Slavonien, n. — S., země
Slovákův, die Slovakei. Jg.

Slovansko-, slavisch-: slovanskočeský,
slovanskopolský, slovanskoruský. — Jg.

Slovanskosť, i, f., die Slavheit. Šf., Kos.
Ol. I. 267.

Slovanský, -sky, po -sku, slavisch. S.
jazyk, národ. — S. země, Slavonia. Vz Slo-
vansko. — Jg. Slovanské jazyky:


	1. velkoruština s nářečím:
	2. maloruština s nářečím:
	. 3. nářečí běloruské.
	1. bulharština stará a církevní
	2. bulharstina nová s nářečím
	1. srbskochorv. s nářečím:
	2. slovenština s nářečím:
	1. čeština s nářečím:
	2. polština s nářečím:
	3. srbština lužická s nářečím :
	. 4. vymřelá slovanština polabsk


	moskevským,
	novgorodským a severním,
	sibiřským,
	středoruským.
	východním,
	západním,
	karpatským.

	roslovenština).
	hornomoesijským,
	dolnomoesijským,
	makedonským.
	jižním n. hercegovinským (spisovným),
	srěmským,
	resavským,
	přímořním.
	hornokrajinským,
	vnitrokrajinským,
	dolnokrajinským,
	Štýrským,
	uherským,
	rezjanským a slavontským,
	chorvátsko-slovinským.
	českým,
	moravským,
	ubersko-slovenským.
	mazov8kým,
	velkopolským,
	slezským,
	kašubským.
	horním,
	dolním.
	baltická.

Slovanský jazyk jest větev kmene indo-
europského (Němci říkají: indogermaNského).
Větev 1. arská (odvětví: jazyk staroindský
n. sanskrtský a starobaktrijský n. zendština
i stará perština); 2. thrakoitalská; 3. slo-
vanskolitevská; 4. německá; 5. keltská či
gallská. Jazyk slovanský rozpadá se svým
ústrojím na dvě pořadí, na jihovýchodní a
západní, vz předcházející rozvrh. Čeština
jest západním jazykům srozumitelnější nežli
jihovýchodním. Staroslovenština vyniká přes-
ností ústrojí svého, proto jest mluvozpytu
slovanskému velmi důležita. Kt. — Ostatně
vz strany slovanských jazyku Gebauerův
článek Slovan v S. N. a Gb. Uv. 47. S.
právo, vz Právo. — S. rýže, špalda, triticum

spelta. Schd. II. 264. — S. klášter. Vz Tk.
II. 548., III. 659., IV. 740.

Slovanství, n., das Slaventhum. Krok.

Slovany, gt. Slovan, dat. -ům (vz Dolany),
m. = Slovansko, das Slavenland. Do Slovan
jíti. — S., Slavonie. — S., klášter v Praze,
Emauzy, das Emauskloster. Jg.

Slovář, e, m., na Slov. slovár = slovník,
vz Slovník. — S. = spisovatel slovníku, vz
Slovníkopisec. D., Zlob.

Slovaření, n., die Wortmacherei. Šm.

Slovárna, y, f., o špatném slovniku. D.

Slovářský, lexikographisch, lexikalisch.

Slovce, e, n., slovo, strsl. slovtce, vocula,
příp. -ъce. Mkl. B. 314., 315. Das Wort. V.
Promluviec k němu slovce milé. St. skl.