439

A nás pak sbúří k hněvu jediné slovce pro-
tivné? Št. N. 234.; 23., 97. S. ale. Hus I.
355. Pohlavní s. šp. m.: člen, das Geschlechts-
wort. Nz. Než chybil-li jsem kde čteny neb
sřeku neb slovce opustil, za to prosím, aby
opravil. Hus II. 440. Povím mu s. s opatkem.
Prov. Ctib. Had. — S., písmeno, litera, der
Buchstabe. D. exc.

Sloveč, vče, m., Slowetsch, ves u Král.
městce. PL., Tk. III. 659.

Sloveéko, a, n., vz Slovo.

Sloven, vně, f. = sluj, die Schichte. Us.

Slovence, nec, pl., f., vlčí hrách, lupinus
albus, die Wolfsbohne. Bern.

Slovencový, Wolfsbohnen-. S. polívka.
Bern.

Slovenčina, y, f., slovančina, slovenská
řeč, die slavische Sprache. S. m.: sloven-
ština. Bž. 41. Vz K, Sk. — S. = slovačina,
die slovakische Sprache. Jg.

Slovenec, nce, m., pl. -ci. S. = Slovan,
der Slave. — S., Slovan v Korutanech, Kra-
jině, Štyrsku, z části v Chorvátech a záp.
U hřích, der Slovene. — S., Slovák. — Jg.

Slovení, n., vylovení, das Ausfischen. V.
— S. zveři, das Ausfangen des Wildes. —
S., mluvení, das Sprechen.

Slovenice, Slowenitz, ves u Benešova
v Buděj. PL.

Slověnice horní, Ober-Slowienitz, S. dolní,
Unter S., vsi u Lišova.

Slověnín, Slovenín, a, m. = Slovan. Pl.
Slověné n. Slované.

Slovenka, Slovénka, y, f. = Slovanka;
Slovačka.

Slovenko, a, n. = slovíčko. Cf. Srděnko.
Přišla k němu jeho milá, s. k němu pro-
mluvila. Sš. P. 183.

Slovenky, pl., f., hrušky. Brt.

Slovensko, a, n. = Slovansko; Slovácko,
die Slovakei. Jg., Mkl. B. 280.

Slovenský = slovný, výslovný, wörtlich,
deutlich, ausdrücklich. Leč jest s. vymienil.
Ms. pr. pr. 105. — S. = slovanský. Dal., D.
Strsl. slovênъskъ., příp. -ъskъ Mkl. B. 278.
Kdež slavné učenie bieše, v slověnském ja-
zyku ktvieše. Jir. Anth. I. 54. — S., od
Slovence v Krajině atd., slovenisch. Vz Slo-
venec, 2.

Slovenství = slovanství.

Slovenština, vz Slovenčina. Vz Št.

Slovesník, a, m., slovesný umělec, der
Belletrist. Nz.

Slovesnosť, i, f., umění slovesná, básnictví
a řečnictví, die Redekünste oder redende
Künste; die Redekunst, Theorie der Bered-
samkeit. Nz. — S., belletristika, die Belle-
tristik. Nz.

Slovesný, slovný, slovy vynesený. — S.
památka. Večer hudebně-slovesný, musika-
lisch-deklamatorisch. Dch. — S. umění =
slovesnosť, pěkné vědy, schöne Wissenschaften,
belies lettres. Nz. S. literatura, krásná, die
schöne Literatur. Nz. Vz Slovesnosť. — S.,
literně vzdělaný, literärisch gebildet. Mou-
drými rozumí lidi soukromníky vzdělané,
s-né. Sš. I. 24. — S., časoslovný, Zeitwort-.
S. tvary, kořeny. Bž. 169., 223. Vz Časo-
slovo. — S., belletristický, belletristisch. Nz.

Sloveso, a, n., vz Časoslovo. Sloveso lépe
než časoslovo dle něm. Zeitwort, ježto ne-
vyjadřuje se jím v jazyku českém jen čas,
ale i povaha děje: výraz sloveso označuje
nejdůležitější částku řeči jakožto slovo zvl.
Brs. 2. vd. 227. S., příp. -es. Mkl. B. 321.
S. ze slovo, gt. slovese, jako imě, imene,
imeno, jméno. Cf. Ht. Sr. ml. 191.

Slovice, e, f. = písmeno. Rohn. — S. =
logika. 1587. — S., charade.

Slovíčkář, e, m., kdo se v slovíčkách
přebírá věci důležité pomíjeje, der Wort-
klauber. D., Šd. Cf. Puntičkář. — S., kdo
rád za slova chytá, der Worthascher. Us.
Kšá., Šd. — S., Utec slovíček, der Schrift-
giesser. D.

Slovíčkařiti = slovíčkářství provozovati,
Wortglauberei treiben. — kde. Aniž sluší
s. při pravdách božích. Sš. Mt. 143.

Slovíčkárna, y, f., die Schriftgiesserei. D.

Slovíčkářský, Wortklauber-.

Slovíčkářství, -stvo, a, n., die Wort-
klauberei. Kos. Ol. I. 95. Aniž s. takovému
písmo sv. samo přeje. Sš. Mt. 355.

Slovíčko, a, n., slovičko, na Mor. slovečko =
slovo, das Wörtchen. V. — Vz Slovo. —
S., písmeno, der Buchstabe. V.

Slovíčkování, n. = slovíčkářství. Šm.

Slovíčkovina, y, f., slitina, ze které
písmena dělají. Techn.

Slovinci, die Slovenen.

Slovinský, slovenisch, ne: slovenecký.

1. Sloviti, il, en, ení; slovovati = vyloviti,
schytati, aufjagen, auffischen. — co: rybník,
V., ryby. Vz Loviti.

2. Sloviti, il, en, ení = mluviti, ohlašo-
vati, reden, verkünden. Pl. — komu jak.
A ten věnec růžový, zda ti na hlas nešloví.
Sš Bs. 64.

Slovka, y, f., slabika, die Sylbe. Ros.

Slovko, slůvko, a, n., das Wörtchen. Jel.
Vz Slovo.

Slovně, wörtlich, mündlich. Jg.

Slovní, k slovu náležitý, Wort-. S. omyl
(a věcný). Krok. S. výměr (definitio ver-
balis). Marek. S. slib. Kartig. — S. = pí-
semný, buchstäblich. D.

Slovnice, e, f. = skřínka na slovíčka, der
Schrift-, Setzkasten. D.

Slovnícky, Wörterbuch-, lexikalisch. S.
práce. Ml., Krok.

Slovnictví, n., spisování slovníků, čásť
literatury o slovnících jednající, die Lexiko-
graphie. Rec. Č.

Slovník, u, m., pol. słownik, rus. a slov.
slovar, srb. rečnik, slovin. besednik, besedar,
ang. dictionary, fr. dictionnaire, něm. das
Wörterbuch, Lexikon. S. jest spořádané se-
brání slov buďto celého neb jen částky ně-
kterého jazyka s připojeným ku každému
slovu buď výkladem v též řeči, aneb pře-
kladem na jiný jazyk. Obyčejně seřaděna
jsou slova pořádkem abecedním. Může pak
býti úkolem s-u buď vykládání n. objasňo-
vání slov aneb vysvětlování a popisování
věcí. V prvním případě má s-ník rozličná
jména: glossarium, vysvětluje-li slova za-
staralá aneb slova jenom jednoho spiso-
vatele; idiotikon zabývá se toliko jediným
nářečím; etymologikon sestavuje slova dle