440

původu a příbuznosti; synonymikon seřaďuje
slova podlé podobnosti smyslu a vysvětluje
jich rozdíly; terminologie či názvosloví vy-
světluje slova technická, jichž užíváme v ně-
kterém odboru věd n. umění; lexikon n.
dictionarium obsahuje pokud možná veškerá
slova některého jazyka. Přihlíží-li však s.
více ku stránce věcné čili realné, nazývá se
onomastikon (Realwörterbuch); takový s-ík
podává pak popisy buď všech věcí a sluje
encyklopaedie aneb obírá si za předmět to-
liko jednotlivé odboRy vědění lidského. S.
N. S. úplný, neúplný, chudý, Us., náučný
(Konversationslexikon). Rk.

Slovnikář, kdo slovník píše, slovníkopisec,
sce, m., der Lexikograph. Nz.

Slovnikársky, slovářský, lexikographisch.
L.

Slovníkářství, n., die Lexikographie. Vz
Slovnictví.

Slovníkopisectví, n., die Lexikographie.
Nz.

Slovníkopisný, lexikographisch. Rk.

Slovnosť, i, f., ústnosť, die Wörtlichkeit,
Mündlichkeit, Bern.

Slovný, na slova bohatý, hojný, wort-
reich, beredt. S. jazyk český. Plk. — v čem.
Směšný se činí, kdo v přístupu, v předloze,
v rozvrhu a zavírce slovný jest. Kom. —
S., k slovům se vztahující, Wort-, wörtlich.
8. rozum. Překlad slovný, doslovný. L. S.
přízvuk, der Wortakcent, znění, hra, das
Wortspiel. Dch. S. caesura, die Wortcäsur.
Nz.

Slovo, slůvko, slovko, slovíčko, slo-
víčko, slovečko, slovénko, a, n.; v pl.
dříve také: slovesa. Rkk. 30. Strany sklo-
ňování tohoto slova jakožto vzorce vz Sklo-
ňování, Bž. 103. Ňa mor. Zlínsku sklá-
nějí: pl. dat. -om, lok. -och, instr. -ama;
v instr. -y jen v některých rčeních: pod
okny, za humny, před lety. Brt. — S. od
slu (slu-ji, slouti; vz u v ov). Cf. Mkl. B.
320., 321. Se stránky hláskové je s. řadou
hlásek a slabik s jistým přízvukem a s jistou
kvantitou; slovo dítětem na př. je s této
stránky řadou hlásek ď-í-ť-e-t-e-m, vyslo-
vených ve slabikách dí-tě-tem, z nichž první
má přízvuk a je dlouhá. Se strany tvarové
jsou slova větším dílem tvary ohnuté (sklo-
něné n. časované) a skládají se ze kmenův
a přípon ohýbacích; na př. slovo dítěte jest
v té příčině genitiv jednotný, neseme je
první osoba množná přítomného času atd.
a skládá se prvé ze kmene dítět a přípony
ohýbací -e, druhé ze kmene nese a přípony
ohýbací -me. Gb. Hl. 1. Se stránky tvarové
jest každé s. jistý tvar grammatický. Gb.
Úv. 7. Slovo ohnuté skládá se z kmene (the-
mata) a přípony ohýbací (suffixu). Gb. Úv.
8. — Slova, která se tvoří z kořenův a
kmenů časoslovných, slovou prvotná (pri-
mitiva, verbalia). Mráz povstalo ze kmene
slovesa mrznu (mrz), jest tedy prvotné slovo.
Zk. Slova z kmenů příponami utvořená slují
odvozenými. Mrazový z kmene jména mráz
příponou -ový, tedy slovo odvozené. Tak
nos-ič, nos-idlo, nos-ný. Kz. Vz Kořen. Z ko-
řenův a kmenů stávají se slova trojím způ-
sobem: 1. vniterně, když kořennou n. kme-

novou samohlásku proměníme čili stupňu-
jeme, což nazýváme stupňováním (vz Stup-
ňování) : plet — plot, tek — tok, kry —
krov. — 2. Zevniterně, když se jisté pří-
pony ku kořeni vně přirážejí, kterýžto
způsob tvoření slov jmenujeme odvozování
(vz Odvozování): vlad — vlad -/-; ť — vlasť —
vlad -/- ař — vladař. — Pozn. Často se tvoří
slova vniterně i zevniterně zároveň: met
(met-u) — mot — mot -/- t — most. — 3.
Skládáním, když se dvě i více slov v jedno
tak spojí, že z nich každé svůj význam za-
chová: Vlaslavobojec, Rkk. 23., země-pis,
sto-letí, rychlo-nohý. — Pozn. Někdy se
kořen sám se sebou skládá, což zdvojením
jeho nazýváme: tá-ta, má-ma, kol-kol, cho-
chol, pra-por. Kz. Ml. 146., 4. vyd. Dle původu
jsou s. domácí č. původní a cizí či vypůj-
čená. Bž. 67. Vz Tvar, Tvoření (slov), Pří-
pona, Kořen, Kmen, Podstatný, Přídavný,
Příčestí, Transgressiv, Zájmeno, Časoslovo,
Číslovka, Příslovce, Předložka, Spojka, Cito-
slovce, Jméno. Složení, Složený, S. N. atd. —
U substantiva slovo přičiňuje se zvláštnější
určení slova nikoli genitivem jako v latině,
nýbrž nominativem: Slovo rozkoš jest dvou-
slabičné (ne: slovo rozkoše. Verbum volup-
tatis est dissyllabum). Kos. — S. = slyši-
telné n. viditelné znamení toho, co si před-
stavujeme, jediná částka řeči, o sobě samé
již ponětí zavírající a pojednou bez pře-
stávky se vyslovující. Jg. S. = slabika n.
více slabik, když pojem určitý v sobě zaví-
rají, das Wort, verbum, vox. S. psané, ne-
dopsané , V., ve vlastním n. přeneseném
smyslu, Kram., původní, prvotné, odvozené,
dobré, hodné, špatné, nízké, dvou-, troj -
(tří-), čtvero-, mnohoslabičné, zastaralé, nově
tvořené, Us. (Jg.), přízvučné, bezpřízvučné,
bezrodné, cizí, cizojazyčné, číselné (číslovka),
členité (nečlenité), dělicí, dílné (nedílné),
domácí, dvojité, dvojsmyslné, dvoutvárné,
formalní, Form-, hostinské, jednozvučné,
kmenové, krajinské, líčené, napodobovací
(onomatopoŐticum), neohebné, nepravidelné,
nové, obojetné, obyčejné, ohebné (neohebné),
ostropřízvučné, pěkné, přetvořitelné, pokra-
jinské, prosté, prostonárodní, rozdílnoznačné,
sklonné (sklonitelné), slibné, složené (složité),
souznačné, licho- n. sudoslabičné, tázací,
ukazovací (Stich-), určovací, ústní, vložené,
vřadné, začáteční, základní, zdrobnělé, zo-
becnělé, zrůdné (Mischlings-), živé; význam,
smysl, kmen, kořen, původ, význak, ráz,
rod, směňování, zmotání, vysutí, kladení,
pořádání, tvoření, odvozování, skládání,
ohýbání, skloňování, členění, skracování,
protahování, zdrobňování, průseč, útvar,
znění, třídy, pořádání slova; slova členiti
n. článkovati, tvořiti, odvozovati, rozvésti,
rozložiti, natahovati k smyslu, vyčísti, vy-
čítati, vřaditi, objasniti, vysvětliti, vzdě-
lati, vypsati, vypisovati, popsati, vykládati,
spojovati; slovo béře se tím smyslem; hra
ve slovech (slovná); z kterého kmene to s.
jde?; tak slova (textu) znějí; vedlé znění
slov; slova tato zní docela jinak. Nz. Smysl,
rozum slova. J. tr. Křesťan slovem, ale ne
skutkem (pokrytec). V. Tato věc žádným
slovem vypovědíti se nedá. Plk. Papoušek