Předchozí (439)  Strana:440  Další (441) |
|
|||
440
|
|||
|
|||
původu a příbuznosti; synonymikon seřaďuje
slova podlé podobnosti smyslu a vysvětluje jich rozdíly; terminologie či názvosloví vy- světluje slova technická, jichž užíváme v ně- kterém odboru věd n. umění; lexikon n. dictionarium obsahuje pokud možná veškerá slova některého jazyka. Přihlíží-li však s. více ku stránce věcné čili realné, nazývá se onomastikon (Realwörterbuch); takový s-ík podává pak popisy buď všech věcí a sluje encyklopaedie aneb obírá si za předmět to- liko jednotlivé odboRy vědění lidského. S. N. S. úplný, neúplný, chudý, Us., náučný (Konversationslexikon). Rk. Slovnikář, kdo slovník píše, slovníkopisec,
sce, m., der Lexikograph. Nz. Slovnikársky, slovářský, lexikographisch.
L. Slovníkářství, n., die Lexikographie. Vz
Slovnictví. Slovníkopisectví, n., die Lexikographie.
Nz. Slovníkopisný, lexikographisch. Rk.
Slovnosť, i, f., ústnosť, die Wörtlichkeit,
Mündlichkeit, Bern. Slovný, na slova bohatý, hojný, wort-
reich, beredt. S. jazyk český. Plk. — v čem. Směšný se činí, kdo v přístupu, v předloze, v rozvrhu a zavírce slovný jest. Kom. — S., k slovům se vztahující, Wort-, wörtlich. 8. rozum. Překlad slovný, doslovný. L. S. přízvuk, der Wortakcent, znění, hra, das Wortspiel. Dch. S. caesura, die Wortcäsur. Nz. Slovo, slůvko, slovko, slovíčko, slo-
víčko, slovečko, slovénko, a, n.; v pl. dříve také: slovesa. Rkk. 30. Strany sklo- ňování tohoto slova jakožto vzorce vz Sklo- ňování, Bž. 103. Ňa mor. Zlínsku sklá- nějí: pl. dat. -om, lok. -och, instr. -ama; v instr. -y jen v některých rčeních: pod okny, za humny, před lety. Brt. — S. od slu (slu-ji, slouti; vz u v ov). Cf. Mkl. B. 320., 321. Se stránky hláskové je s. řadou hlásek a slabik s jistým přízvukem a s jistou kvantitou; slovo dítětem na př. je s této stránky řadou hlásek ď-í-ť-e-t-e-m, vyslo- vených ve slabikách dí-tě-tem, z nichž první má přízvuk a je dlouhá. Se strany tvarové jsou slova větším dílem tvary ohnuté (sklo- něné n. časované) a skládají se ze kmenův a přípon ohýbacích; na př. slovo dítěte jest v té příčině genitiv jednotný, neseme je první osoba množná přítomného času atd. a skládá se prvé ze kmene dítět a přípony ohýbací -e, druhé ze kmene nese a přípony ohýbací -me. Gb. Hl. 1. Se stránky tvarové jest každé s. jistý tvar grammatický. Gb. Úv. 7. Slovo ohnuté skládá se z kmene (the- mata) a přípony ohýbací (suffixu). Gb. Úv. 8. — Slova, která se tvoří z kořenův a kmenů časoslovných, slovou prvotná (pri- mitiva, verbalia). Mráz povstalo ze kmene slovesa mrznu (mrz), jest tedy prvotné slovo. Zk. Slova z kmenů příponami utvořená slují odvozenými. Mrazový z kmene jména mráz příponou -ový, tedy slovo odvozené. Tak nos-ič, nos-idlo, nos-ný. Kz. Vz Kořen. Z ko- řenův a kmenů stávají se slova trojím způ- sobem: 1. vniterně, když kořennou n. kme- |
novou samohlásku proměníme čili stupňu-
jeme, což nazýváme stupňováním (vz Stup- ňování) : plet — plot, tek — tok, kry — krov. — 2. Zevniterně, když se jisté pří- pony ku kořeni vně přirážejí, kterýžto způsob tvoření slov jmenujeme odvozování (vz Odvozování): vlad — vlad -/-; ť — vlasť — vlad -/- ař — vladař. — Pozn. Často se tvoří slova vniterně i zevniterně zároveň: met (met-u) — mot — mot -/- t — most. — 3. Skládáním, když se dvě i více slov v jedno tak spojí, že z nich každé svůj význam za- chová: Vlaslavobojec, Rkk. 23., země-pis, sto-letí, rychlo-nohý. — Pozn. Někdy se kořen sám se sebou skládá, což zdvojením jeho nazýváme: tá-ta, má-ma, kol-kol, cho- chol, pra-por. Kz. Ml. 146., 4. vyd. Dle původu jsou s. domácí č. původní a cizí či vypůj- čená. Bž. 67. Vz Tvar, Tvoření (slov), Pří- pona, Kořen, Kmen, Podstatný, Přídavný, Příčestí, Transgressiv, Zájmeno, Časoslovo, Číslovka, Příslovce, Předložka, Spojka, Cito- slovce, Jméno. Složení, Složený, S. N. atd. — U substantiva slovo přičiňuje se zvláštnější určení slova nikoli genitivem jako v latině, nýbrž nominativem: Slovo rozkoš jest dvou- slabičné (ne: slovo rozkoše. Verbum volup- tatis est dissyllabum). Kos. — S. = slyši- telné n. viditelné znamení toho, co si před- stavujeme, jediná částka řeči, o sobě samé již ponětí zavírající a pojednou bez pře- stávky se vyslovující. Jg. S. = slabika n. více slabik, když pojem určitý v sobě zaví- rají, das Wort, verbum, vox. S. psané, ne- dopsané , V., ve vlastním n. přeneseném smyslu, Kram., původní, prvotné, odvozené, dobré, hodné, špatné, nízké, dvou-, troj - (tří-), čtvero-, mnohoslabičné, zastaralé, nově tvořené, Us. (Jg.), přízvučné, bezpřízvučné, bezrodné, cizí, cizojazyčné, číselné (číslovka), členité (nečlenité), dělicí, dílné (nedílné), domácí, dvojité, dvojsmyslné, dvoutvárné, formalní, Form-, hostinské, jednozvučné, kmenové, krajinské, líčené, napodobovací (onomatopoŐticum), neohebné, nepravidelné, nové, obojetné, obyčejné, ohebné (neohebné), ostropřízvučné, pěkné, přetvořitelné, pokra- jinské, prosté, prostonárodní, rozdílnoznačné, sklonné (sklonitelné), slibné, složené (složité), souznačné, licho- n. sudoslabičné, tázací, ukazovací (Stich-), určovací, ústní, vložené, vřadné, začáteční, základní, zdrobnělé, zo- becnělé, zrůdné (Mischlings-), živé; význam, smysl, kmen, kořen, původ, význak, ráz, rod, směňování, zmotání, vysutí, kladení, pořádání, tvoření, odvozování, skládání, ohýbání, skloňování, členění, skracování, protahování, zdrobňování, průseč, útvar, znění, třídy, pořádání slova; slova členiti n. článkovati, tvořiti, odvozovati, rozvésti, rozložiti, natahovati k smyslu, vyčísti, vy- čítati, vřaditi, objasniti, vysvětliti, vzdě- lati, vypsati, vypisovati, popsati, vykládati, spojovati; slovo béře se tím smyslem; hra ve slovech (slovná); z kterého kmene to s. jde?; tak slova (textu) znějí; vedlé znění slov; slova tato zní docela jinak. Nz. Smysl, rozum slova. J. tr. Křesťan slovem, ale ne skutkem (pokrytec). V. Tato věc žádným slovem vypovědíti se nedá. Plk. Papoušek |
||
|
|||
Předchozí (439)  Strana:440  Další (441) |