447

die Hin-, Erlegung. S. peněz. Us. Zajatí
skládáním peněz vyplacují se. Kom. S. ně-
čeho u soudu, die Erlegung zu Gerichts-
handen. J. tr. — S. přísahy, die Eidesable-
gung. D. — S., sbírání, die Sammlung. S.
almužny na chudé. Us. — S. v geologii
(sloh), das Gefüge: balvanovité, deskovité,
kulovité, sloupovité atd., vz Sloh. S. hrubé,
krystalové, skryté, zřejmé. Vz Bř. N. 49. —
S., žíla, das Flötz. Šp. — S. slov, vz Tvo-
ření, Složený, Slovo. S. vět, vz Věta. Die
Wort-, Satzzusammensetzung, -bildung. —
S. mlýnské, der Mahlgang. Vz Prm. IV. 270.
První s. = hořejší, druhé = odhorné, třetí =
třetí atd.; dvoje, troje, čtvero atd. s.; ten
mlýn má patero s.; mlýn o jednom složení,
o dvou s., o dvojím s., o třech s., o trojím
s., o čtyřech s., o více s-ních; s. kašné (na
jáhly); stupné s. na dělání krup (krupník.
Šd.). Vys. S. pilní. Dch. Vys. — S.s úřadu,
die Absetzung. Us., Rk. Vz Složiti. — S.,
placatio. Nedá Bohu s. svého. Z. wit. 48. 8.
— Vz Složiti.

Složenina, y, f., das Zusammengesetzte.
Brt. S. 87.

Složený; složen, a, o, zusammengelegt,
zusammengesetzt. Složenýma rukama seděti.
Jel. List s-ný se pečetí. Kom. S. údy. Rostl.
S. pohybování, síla, Sedl., nástroj. Kom. Sněm
složen jest. Let. 131. — z čeho. Kolo z pístu,
12 špic, 6 loukotí s. Kom. Písně z veršův
s-né. Kom. Člověk z těla a duše složený.
Byl. — kam: k nohám s-Ný. Us. Dch. —
kde. Katerinka leží na marách s-ná, milý
mocný Bože, je-li to věc možná? Sš. P. 126.
S. v něčem. Žer. 336. — S. list (jehož řapík
nejsa rozvětvený neprostředečné nese více
lístků jako: jetelový, maďalový, akatový,
květenství (skládající se z více jiných men-
ších ku př. klas ječmene a pšenice, okolík
mrkve a koryandru). Rst. 493. — S. peníze
(položené), nieder-, erlegt, deponirt. S. ho-
tovosť, das Depositum. Dch. — kde. Peníze
u soudu složené, Depositengelder. J. tr. —
S. v mysli (pokojný). V. — S- kniha (se-
psaná), geschrieben. Aqu. — k čemu. Píseň
k chvále něčí složená. V. — S. rok (usta-
novený, určený), festgesetzt. Us. Státi k roku
složenému. NB. Tč. 11., 252., 292. — S.,
smyšlený. S. lež. Kat. 52. — S., abgesetzt.
Jest ze služby složen. Skl. II. 213. — S.,
slova, která ze dvou nebo i více slov se sklá-
dají, zusammengesetzt. Slova volně složená,
trennbar zusammengesetzte Wörter. Nz.
Český jazyk ve tvoření slov dosti bohat
jest. Děje pak se skládání způsobem tímto:
1. slučovati (kopulativné), když se jména
souřadná v jedno složí, kteráby i spojkami
a, a spolu spojena býti mohla Tímto činem
skládají se a) jména přídavná,jako: blaho-
lepý t. j. blahý a lepý, blaho-svatý t. j.
blahý a spolu svatý, bělo-černý, bílý a černý,
bělo-šedý, sladko-hořký, širo-pustý, libo-
milý, troj-jediný; potom hrdo-pýšek (hrdo-
pýška), člověk hrdý a pyšný. I jednostejné
části tak spojiti lze, čímž se pojem jich
stupňuje, jako: svatosvatý t. j. přesvatý,
široširý, sladkosladký, hustohustý a j. — b)
Jména podstatná, jako: boho-člověk bůh a
spolu i člověk, severo-západ, jiho-východ.

Sem také patří: Skokanomyší válka. Místo
bohočlověk praví se nyní obyčejněji Bůh-
člověk, gen. Bohačlověka. — 2. Přisvojo-
vati (possesivné), když se praví, jakou kdo
vlastnosť do sebe má. V této příčině jest
druhou částí jméno podstatné, první však
a) jméno přídavné, jako: tvrdo-čel t. j. člověk
tvrdého čela, bělořit = pták bílé řiti, tvr-
dohlavec = člověk tvrdé hlavy, starověrec,
zlatohlávek, zlopověstník, křivonoska a j.;
pak jarohlavý = kdo jaré hlavy jest, bělo-
hlavý, běloruký, dlouhoruký, lat. longirna-
nus, křivorohý, lepobradý, černooký, temno-
rouchý a p.; potom libo-zvučný, tvrdo-
šijný, tvrdočelný, dobromyslný, velikomy-
slný, jedno-bytný t. j. kdo jedné a též byt-
nosti jest, černobarevný a j. — b) Jméno
číselné anebo zájmeno, jako: čtyř-očec t. j.
tvor čtyř očí, dvétělec = tvor dvou těl, lat.
bicorpor, jednorožec, tříhlav, čtveronoh a p.,
potom jednooký, čtyroký. čtveronohý (Čtver-
nohý), čtveroúhlý, sedmiústý, dvouřadý, tří-
ruký, trérohý (n. třírohý), trénohý (trýnohý),
třihřbetý, — pak tříúhelný, dvoučelný, dvou-
pídní, dvouveslný, čtyrúhelný (čtveroúhelný),
tříletní (n. tříletý), dvouhranatý, tříhranatý ;
potom svéhlavý = kdo své hlavy jest, své-
myslný, svémyslník a p. — c) Jméno pod-
statné, jako: býko-hlavec t. j. kdo hlavy
býka jest, hado-vlasý t. j. kdo vlasův hada
jest, býkohlavý t j. kdo hlavu býka do
sebe má, větronohý, sněhobarevný t. j. co
barvy sněhu jest, kráso-lícné = co líce krásy
do sebe má, studo-barevné = co barvu studu
do sebe má, reko-myslný = kdo mysli reka
jest a j. — d) Předložky a jiné částice, jako:
bez-bradec = člověk bez brady, bez-smy-
slný = kdo bez smyslu jest, u-božec, u-bohý,
ne-bohý, t. j. kdo zboží a štěstí nemá, sou-
věký, sou-bytný, sou-zvučný, sou-stolník,
z-božný m. s-božný = kdo s bohem jest
a j. — 3. Omezovací (determinativné), když
se druhá čásť předchodnou místněji ome-
zuje. Druhá čásť jest jméno podstatné aneb
přídavné, omezující pak jest a) jméno pří-
davné, jako: blaho-cit t. j. blahý cit, holo-
mráz t. j. holý mráz, krato-chvíle = krátká
chvíle, křivo přísaha = křivá přísaha, libo-
zpěv = libý zpěv. Tak také : lepo-kvítek,
prvo-počátek, zlo-čin, velko-kupec, plno-
luní, krásno-duší, dobro-dění, Novo-hrad;
potom vel-ryb (velryba), svat večer, Běle-
hrad, Velehrad a j.; pak samo-vládce, tý-
den a j. — b) Předložky, jako: nad-vládce,
pra-děd, pra-vnuk, pře-pych, před cit, prů-
lom, roz-ktok, pří-chuť — ná-kyslý, ná-čer-
vený, pře-mocný, pří-hořklý, pří-žloutlý,
pří-černý, pří-hodný. Sem také patří časo-
slova složená s předložkami, jako : do-nesu,
na-nesu, nad-nesu, od-nesu, ob-nesu, po-
nesu, pře-nesu, před-nesu, při-nesu, pro-
nesu, roz-nesu, s-nesu, unesu, vz-nesu, vy-
nesu, zanesu a p. — e) Příslovce, jako:
darmo-tlach, ticho-šlápek, arci-kníže, arch-
anděl, ne-věsta, ne mocný, polo-krytý, polo-
mrtvý, polo-hotový, vše-dobrý t. j. nejvýše
dobrý, vse-moudrý, vše-svatý, všali-kteraký,
všeli-který. leda-jakýs, leda-kdos, leda-písmo
t. j. leda-jaké písmo, spolu-dědic, spolu-žák
a j. — Pozn. Omezovací jest i složení, jako