449

kmenové a po tvrdých souhláskách jako o,
po měkkých souhláskách jako e nebo ě, zřídka
jako i na jevo vystupuje: zimo-stráz, země-
pis, krvo-tok, země-plaz; polo-dne i pole-
dne, noc-leh, pid-i-mužik; c) je-li určovací
jméno rodu muž., skládá se obyčejně pro-
středkem kmenové samohlásky, která po
tvrdých souhláskách jako o, po měkkých
pravidelně jako e n. i ožívá. Zřídka se
skládá bezprostředně: Voj-těch, Lid-mila,
med-věd, hrom-o-bití, ohn-ě-stroj n. ohň-o-
stroj n. ohn-i-stroj, kon-i-pásek, slad-o-mel,
kon-i-trud. — 2. S adjektivy a to pravi-
delně prostředkem ožilé kmenové samo-
hlásky o, zřídka e nebo bezprostředně: zl-o
děj, star-o-věrec, živ-o-bytí, čern-o-býl,
krat-o-chvíle, Vel-e-hrad, vel-ryb, ciz-o-
zemec, svatvečer. — 3. Se zájmeny a čí-
slovkami (zřídka): tý-den, sto-letí, sto-
klasa, sto-noha, vše-tečník. — 4. S před-
ložkami kromě: dle, k, kromě, přes, skrz
a slov. ces. Předložky do, na, po, při, pro,
u a za v dů, ná, pů, pří, prů, ú a zá často
se dlouží jmenovitě tam, kde je základným
jménem jednoslabičný kořen aneb kmen slo-
vesný a celá složenina odtažené ponětí vy-
slovuje: důkaz, důvod (ale: dobytek, do-
statek), národ, nápis, návod, půhon, původ,
půtka (pokoj, potok, povětří, pomoří), pří-
chod, příhoda, příklad, průduch, průhon,
průjezd (procházka, prorok, prospěch, pro-
středek), údolí, úřad, úkol, základ, západ
atd. Vz jednotlivé tyto předložky. — 5.
Z příslovek jen se zápornou ne (řec. α-,
lat. in-, něm. un-) často, s jinými zřídka:
nechuť, neštěstí, darmotlach atd. Vz nahoře,
Ne. — 6. Složením tvarů časováním vzni-
kajících s podstatnými jmény jen rozpusti-
lost si utvořila několik přezdívek: dus-pivo,
tluč-huba, nezna-boh a p. Vz Jer. — Pozn.
V Bořivoj, Kazimír a p. boři a kazi není
starý rozkazovací způsob tak jako dus a
tluč v dus-pivo a tluč-huba, než infinitivný
kmen sloves boři-ti a kazi-ti tak, jako v boři-
tel, kazi-tel, kadi-dlo, pravi-dlo. Vz Roz-
kazovací (III. 138. b.). Ht. Sr. ml. §. 174.,
175. — 7. Je-li určovacím jménem číslovka,
kladou se dvě, tři a čtyři do genitivu aneb
se klade číslovka druhová bez poslední
kmenové samohlásky, u ostatních ožívá kme-
nová samohláska: tří-nožka, troj-hran, čtyř-
leták, pěti-nožka. Mk. — Ve složení s před-
ložkami a číslovkami se tvar substantiva mě-
nívá: led — náledí, leto — pod-letí, váha
— závaží, hora — předhoří, cesta — roz-
cestí, hlava — pohlavek, kosť — pakost-
nice. Mk., Zk. — Podobně se spojují a)
jména přídavná se jmény podstatnými,
s přídavnými, s číslovkami, s předložkami,
s příslovcem ne, se zájmeny; b) slovesa s ad-
jektivy, s příslovcem ne, s předložkami, c)
číslovky s číslovkami, d) příslovky s na, ne,
mi, ž, s, koli a s předložkami. Vz předchá-
zející. — Za starodávna jazykem naším sklá-
dání podstatných jmen s jinými částkami
řeči mnohem silněji vládlo nežli nyní. Dů-
kazem toho je síla složených jmen vlast-
ních, zvlášť osobných, z dějepisu známých
jako: Boři-voj, Bole-slav, Břeti-slav, Draho-
míra, Kazi-mír, Mojmír, Svato-pluk, Vladi-

slav, Vrati-slav a p. Ht. Sr. ml. §. 175. —
Slova: pán-bůh, své-vole, pravdě-podobný,
boha-bojný, bohu-milý, ducha-plný, trestu-
hodný, oka-mžení a p. nejsou vlastně slo-
ženiny, nýbrž jen volné sloučeniny, pročež
některá i odděleně se píší. Brs. 2. vyd. 23].
— Nesprávny jsou složeniny adjektiv, jež
mají význam srovnávací: sněhobílý, medo-
sladký m.: bílý jako sníh, sladký jako med.
Brs. 2. vyd. 231. — Některých složenin jmen
podstatných se jmény podstatnými čeština
se štítí ku př.: řekovoda, rybotuk, krko-
šátek, hrachopole, vodomyš a p.; spíše se
snášejí adjektiva toho druhu: hadovlasý,
stříbronohý, býkohlavý atd. Vz Brs. 2. vyd.
231. — Ve složených jménech podstatných,
jichž první částka jest substantívná, obyč.
krátí se kmenová samohláska této části :
hrudotluk (Hrouda), kralovrah, krasopis, mu
chomůrka, parostroj, licoměrník, ptakopra-
vec, lipolisty, vinohrad (ale: býkohlavec
a p.); krátká samohláska zůstává pak i v ad-
jektivech od takových substantiv vedených:
krasopisný, licoměrnický, malomocný. Brs.
2. vyd. 123. Cf. Travohojný, málomluvení
(Hus I. 271.), královéhradecký. — Bž. 236.
činí rozdíl mezi sloučením a složením. Slou-
čení jest spojení takových slov, jež mohou
ve větě býti členy samostatnými (kolo-běh),
složení jest spojení takových kmenů (slov),
z nichž jeden nemůže samostatným členem
býti (roz-bože). Vz tam více. — O slovech
složených vz mimo to obšírný článek prof.
A. Vaška v Mtc. 1877.—1879., Brs. 2. vyd.
230. a násl., Mkl. S. 349.—417., S. N., Bž.
236., Kz. 6. vd. 155. — Německá složená
slova pronášejí se v češtině: a) slovy jedno-
duchými: Ziegelhütte — cihelna, hruška,
der Birnbaum, podkova, das Hufeisen, Gold-
schmied — zlatník, Handschuh — rukavice,
Tischtuch — ubrus, Eisenbahn — železnice,
Hirschfleisch — jelenina, Erbsenfeld — hra-
choviště, drathförmig — drátovitý, laug-
streifhaarig — srstnatý. — Pozn. Zvl. těmi,
která se končí v: -ař, -ář, -árna, -írna,
-ovna, -ák, -an, -eč, -ice, -inec, -ník, -nice,
-ina, -sko, -ště a j. Vz Rezbář, Sušárna,
pRacovna, volák, dvořan, kupec, řezník atd.
a cf. jmenované přípony. — b) Změnou slova.
určovacího v přívlastek souřadný (adjek-
tivum) n. podřadný (gent., dat., instr., pády
předložkové): HausheRr — domácí pán, Haupt-
stadt — hlavní město, Wassermühle — vodní
mlýn, Ostwind — východní vítr, Elfenbein —
slonová kosť, Interessenkontobuch — kniha
účtů úrokových, Fiakerordnung — předpisy
fiakrům, Dampfdestillation — překapování
parou, Gesellschaftskapital-Conto — účet ze
společných vkladů (jistin), Halstuch — šátek
na krk, Ballspiel — hra v míč, Haarpuder —
prach na vlasy. — c) Též složené: Filter-
presse : kalolis, zeměpis, ohňostroj, pídimu-
žík, vinohrad, nosorožec atd. Vz předcháze-
jící. Mk., D. Cf. Zk. Ml. I. 215., Ht. Sr. ml.
170., 29. — S., hubený, abgemagert (říkají
o nemocném, který je jenom kosť a kůže).
U Olom. Sd.

Složitel, c, m., der Zusammenleger, -set-
zer, Niedersetzer, Nieder-, Ableger. Jg.

Složitelný, zusammenlegbar; ablegbar. Us.