453

Ruf. V MV. nepravá glossa. Pa. Takový
jest s. u nás. Us. Na ulicích ni vidu ni s-u.
Č. Ze sluchu, vom Hörensagen. D. — S.,
slušnost. V sluše — v slušnosti. Kat. 223.,
245., 1099., 3384. — S., příslušenství. Kat.
2174.

Slucha, y, f. = sluch, pověsť, das Gehör,
Gerücht. Není o něm ani sluchy.

Sluchač, e, m., der Horcher.

Sluchadlo, a, n., nástroj, kterým se slyší,
sluchy, uši, das Ohr, Gehörorgan. Sluchadla
velrybí. Mus. — S., sluchátko, ušní trubka,
das Hörrohr, der Hörtrichter. S. Piorryovo,
z tvrdého pružce. Cn.

Sluchárna, y, f., der Hörsal. Kom., D.

Sluchatel, e, m. = sluchač, der Horcher.
Slov.

Sluchatelka, y, f., die Horcherin. Slov.

Slúchati, vz Slouchati.

Sluchátko, a, n., das Hörrohr. Srn. Vz
Sluchadlo.

Sluchoměr, u, m., der Akumeter, Ge-
hörmesser, nástroj ku skoumání hluchosti.
S. N. Us. u Bělehr.

Sluchověda, y, f., die Akustik. Šm.

Sluchový, k sluchu náležející, Hör-. Ge-
hör-. S. voda, Berg., nerv. Vz KP. II. 292.
S. kůstky, dírka. Sm.

Sluchozpyt, u, m. = sluchověda. Šm.

Sluchyňa, ě m., osob. jm. Šd.

Sluj, e, f., na Mor. m., = sloj. Lépe prý
sluj než sluj n. sloj. Cf. lůj. Prk. Př. 7.;
dle Mkl. B. 4. lépe sloj, cf. chvoj; Bž. 73.
má sluj. Die Schicht, das Gefüge, Flötz.
Sluje vrstvy v zemi se táhnoucí. Um. les.
S. skalní, příční n. křížová v hornických
dolích. D. Sluj uhelná čili kamenouhelná,
Kohlenflötz, slabá nebo tenká, schwaches,
dünnes Flötz, mohutná n. mocná n. hrubá,
mächtiges oder dickes F., ležatá, plochá,
flaches F., příkrá, stojatá, steiles F., zvrá-
cená, převrácená; dvojná, das Doppelflötz.
Hř. — S. ve dřevě, bakule, der Knorren am
Holze, die Beule, Ader. Us. Bělohr. Toms.,
Us. — S , doupě, jáma ve skále n. v zemi,
jeskyně, die (Felsen)höhle. I vejde do slují
skal. Br. V sluji kopati. Sych. — S., roz-
sedlina v zemi bez tekoucí vody. (J. Lepař).
Š. a Ž.

Sluji, vz Slouti.

Slujovitý, sloj ovitý = plný slojí, geschich-
tet, aderig. Vz Sluj. Paprsek tkadlcovský
nesmí býti stý. Chm.

Slujožilec, lce, m., der Troglodyt. Sm.

Sluk u, m., oko houževné při voru, die
Masche am Flossbande. Us. Jg.

1. Sluka (na Mor. slouka), y, f., místy
sluk, a, m., scolopax, die Schnepfe. S-ka
lesní, s. rusticola; ležák, s. major; otavní,
bekasina větší, s. gallinago; kozlík, bekasina
malá, s. gallinula; zelenonohá, totanus glottis;
koliha, numenius; jespák bojovný, machetes
pugnax; jespák obecný, tringa cinclus; jespák
písečný, calidris arenaria; avoceta, recurvi-
rostra avocetta. Vz S. N. S. veliká, bahní.
Šp. — Vz KP. III. 349., 350,, Frč. 346.,
Schd. II. 494., 470. Sluka obecná či lesní;
travní n. otavník, s. gallinago, polní nebo
kulich, vodní n. pobělavá, břežní n. píseční,
tringa hypoleucos, hvízdavá (hvízdáček),

charadľius hiaticula, der Pfeifer; mořská
(ryba mající dlouhá ústa zobanu slučímu
poněkud podobná), centriscus scolopax, die
Meerschnepfe, der Schnepfenfisch. Linn. Us.
(Jg). S-ky chytati, lapati, stříleti; honba,
tenátko, čas, čekání, lov na s-ky; tah, ta-
žení, stěhování, chytání sluk. Sp.

2. Sluka, y, slučka, y, f., čím se co
slučuje, váže, spojuje, klička, houžev úvazek.
Vz Slučka. Das Band, die Schlinge. Škodlivé
jest sekání houžví n. sluk na vázání vorů.
Um. les. — Uvázati na slučku = na kličku,
eine Masche o. Schlinge machen. Na Slov.
— Sak na ryby s velikými slučkami, gross-
äugiges Netz. Na Slov., Bern. — S., ná-
divka. Lex. vet.

Slukovati, zusammenfügen. Puchm.

Slukovitý. Slukovití ptáci, scolopacideae,
schnepfartig.

Slůň, sluň, i, f., ve frasi: na slůni —
na slunci, an der Sonne. V. Dle Jg. snad
lépe slůně, ě, n., poněvadž i pol. slonie
neutrum jest.

Sluuce, e, slunéčko, sluníčko, slunko,
a, n., na Slov. slnce, slnko. Slъnьce, -nbce
jest přípona, slъ. m. sъ1, skr. koř. sur (lu-
cere, svítiti), od toho sûrja, lat. sol, lit.
soulě, goth. sunna (z surna). Schl. Strslov.
slъnce. Thema: slъno, kdež -no příp. Od
slova toho (sh.no) vedena novou příponou
-&ce, jež slouží zdrobnění neutr, themat na

o, forma sluuce. Mkl. B. 116., 314. Slunce
jest přítažný střed soustavy sluneční a jeví
se našemu oku jako jasně svítící kotouč. Stě.
Vz více v S. N. Die Sonne. Slunce vzchází,
vychází (vyniká, vyskytá se, se vysky-
tuje, vyskakuje, Ros.), z hory vychodí, vy-
chází; při východu slunce, před východem
s-ce; blesk s-ce, zatmění s-ce; s. zachází,
zapadá (na Slov. sedá, Hdk.), jde na horu,
za vrchy zapadá, jest za horou, za horu za-
padá, západ s-ce. V. Přijidechu k rovu, ano
již s. z hory vyšlo. ZN. S. od východu přes
poledne k západu obtáčeno jsouc dny ob-
mezuje. Kom. S. přejde poledne; s. jasno
vstává; s. nám zajde. Rkk. Až s-ce dobře
vzešlo. Br. Východem n. s východem s-ce.
Ros. Východ s-ce také = strana světa vý-
chodní. Flav. S. není ještě z hor. Protoť mi
s. přece vyjde. Us. S. se svítí, blyští skrze
oblaky. D. S. kolmo nad hlavami stálo. Sych.
S. pálí, sálá, pere, Us., praží. Sych. Ohořeti,
osmáhnouti, opáliti se od s-ce; od slunce
osmahlý, obhořelý, opálený. D. Dnes se při-
krývá s., jakoby chtělo pršeti. S. je v kole,
mělo by pršeti. Us. Šd. S. zubaté. U Neza-
myslic. Bkř. Svieti slnko ale zubaté. Mt. S.
S. světu ukazovati. Vš. Vl. 34. Jest před
ním, jak před s-cem voščená sviečka. Jir.
Anth. I. 32. Vidina jsou 3 s-ce vyšlá. Dač.

I. 71. Slunce s mocí oživnou, osvětivou a
ohřevnou. Sš. Sk. 9. Slnce vystřieklo zpoza
hory. Mt. S. S. se zatmívá, zatemňuje. Us.
Zatměni s. úplné či totalní, částečné (par-
tielle) , kruhové (ringförmig), soustřední
(střední, centrale). Od vyjití až do zapad-
nutí s-ce, lépe: od východu do západu, vz
-ání. Pk. Před sluncem východem, po slunci
západu (m.: slunce. Cf. Spokojil se s kouskem
chlebem. Povinen jest státi ke dni svíčkám,