454

Tov. Hrom vyskočil vrchem kostelem. Vz více
v Mtc 1872., 1873., 6(5., Spodoba). Obratné
body slunce (body slunovratné), stání slunce
(slunovraty, solsticie); s. vodu pije, táhne;
dráha, skvrny s-ce. Nz. Slunečko zachodi
za les javorovy; nezachoď slunečko, neza-
choď mi ešče; Raničko vychodilo jasné slu-
nečko. Sš. P. 416., 461. Ony (koně) budó
čekat jarního vobroku, tak jak my čekáme
slunéčka z voblaků; Ty jsi to milé slunce
spanilé; koho osvěcuješ, temnosti zbavuješ;
Nad hostýnskú horú vychází slunečko, na
stokrát buď pozdravena má milá matičko;
Vím já zahrádku, místečko krásné, svítí
tam slunce převelmi jasné; Až zítra skoro
raníčko, dříve než vyjde slunéčko; Slunéčko
z hory vychází, můj milý se nenachází;
Svítilo mně slunko, už se to slunéčko za
hory ubírá; Svítilo mně děvče jak to krásné
slunce, ale už nesvítí, odešlo za kopce;
I mně slunko svítilo, co mně mé srdečko
těšilo; Už je slunečko nad záchodem, kaj
se ma mila spolem sberem?; Zapalejte sa
zelené višně od slunka; Už mi tak nebude,
jak mi bývávalo, dyž mi dvoje, troje s-ce
svítívalo; Slunečko zachází za keř malenový,
zkažte tam dobrú noc mému frajerovi; Na
maliny slunko svítí, na děvčata krása letí;
Jsou na ní hrušky zeleny, od slunečka čer-
veny. Sš. P. 36., 62., 63., 73., 187., 255.,
311., 374., 410., 470., 560., 632., 751. (Tč.).
Až ze skály slunko svítiť bude. Sš. P. Vz
Nikdy. Zajde slunce nad proroky a bude
nad nimi zatměn den; Nám vzende s. spra-
vedlnosti; Nebť sem vnitř osviecena v du-
chovních věcech od toho věčného slunce;
Kristus jest pravé slunce, jenž zahrievá a
osvěcuje každého člověka; Měsiec od s-nce
béře své světlo; Vám bojícím se Boha
vzejde slunce spravedlnosti. Hus II. 11., 16.,
30., III. 77., 78. Chodí jak slunce ide =
do kola. Mor. Brt. Slunce prochází temné
mraky a přece se nepokálí. Pk. Jedno s-ce
dosti na nebi. Vz Odehnati. Lb. Lépe býti
od hada uštknutu nežli v březnu od slunce
ohřitu. Pk. Mní, že mu samému s. svítí. Vz
Pyšný. Lb. Slunce palčivosť, vína vůně a
kořenosť. Šk. Po západu slunce neber vody
z potoku. Kld. Zdaž proti slunci sviece
jasně kdy muože svietiti? Smil v. 90. Vítej
s-ce s modlitbou v ústech a s prací v rukou.
Pk. Býkovým sluncem posvítiti (= bíti, po-
něvadž se říká, že slunce bije na koho).
Bdl. Už mu s. nesvití = zemřel. Bdl. Kdyby
byla dvě slunce na nebi, žádné by nechtělo
svítiti. Hnš. Nechval dne za slunce východu
(může se změniti). S. svítí na mráz (je-li
den jasný, je studená noc); S. peče, déšť
poteče (bude pršeti); Proti slunci neotvírej
huby (patrné pravdě neodpírej); Protoť s.
vyjde (Vz Nevšímavý); Komu s. svítí, co
mu do měsíce ? Č. Komu slunce svítí, nemá
pročby sobě hvězd n. pochodní hledal. Kom.
Nedbám na měsíc ani na hvězdy, když mi
s. svítí. Komu s. svítí, nedbej na hvězdy
(= komu pán přeje, co mu po čeledi). Ros.
Vidí dvě slunce. Vz Opilý. S. je milejší
když vychází, než když zachází (mladí lidé
milejší než staří). Strach, by mi slunce ne-
svítilo (daremným něčím pohrůžkám tak

odpovídáme). Ros. I slunce se někdy dvojí
a tam ukazuje, kde ho není (jiné se to zdá
než jest). Č. M. 251. Ne vždycky s. svítí.
Jg. S. se také někdy zasmuší. Kom. S-ce
také někdy deštěm n. sněhem od sebe hází.
Kom. —Vz S. N.,KP. II. 145.— S., světlo,
paprsky sluneční, das Sonnenlicht, die Son-
nenstrahlen. Do toho pokoje nepřijde nikdy
s. Us. Seděli jsme v besídce, dokud s. bylo.
Co pod s-cem jest (na světě). Kom. Ještě
všech dní s. nezapadlo (ještě změna možná).
Šm. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby
toho lidé při slunci spatřiti nemohli. V. Nic
tak tence není předeno, aby někdy na s.
nebylo vyloženo. Br. Slunce tomu na stopu
přišlo. Dch. Co sluníčko uvidí, to měsíček
musí dát (co zloděj ve dne uvidí, to v noci
ukradne). Vk. Ach kerá za slunečka, ach
každá paneněčka, a kerá po měsíčku, za-
víjá hlavičku. Sš. P. 194. Abychme tě mohli
strhat za slunca. Sš. P. 513. (Té.). Cechel
sobotu po slunci (večer) praný, v neděli do
mše válený. Sš. P. 108. Kam slunce nechodí,
tam chodí lékař. Vz Zdraví. — S., syn
Svarohův, bůh Rusů a Polabanů. Vz Mus.
1863. 145., 146. (Jir.). -- S., místo sluncem
osvícené, výsluní, ein sonniger Ort, die
Sonne. Jest co máslo na slunci (rozmazaný
n. zle se mu vede). Us., Šm. S máslem na
hlavě nechoď na slunce. Dch. Máš-li máslo
na hlavě, nelez na slunce (sic se ti rozejde
jako vši a máš hanbu před světem). Tč.
Na slunci choditi, bíliti na s-ci, V., se hříti.
D. Na s. vystaviti něco. Těch, kteří na s-ci
chodí, následuje stín. V. Nevysazovati děti
na slunce (mladých a nezkušených do úřadu
nebrati). Mus. -- S., den, ein Tag. I kehdy
bieše pěť sluncí, podasta si přesilně rucě.
Rkk. 10. — S. vedlejší, vz Paslunce. — S.
u alchymistů = zlato. S. N. — S., co slunci
podobilo. S. plynové, die Gassonne, elektri-
cké. Dch.

Sluncerodý, sonnengeboren. Šm.

Sluncestání, n. = slunostoj. Mus. 6. 427.

Slunco, a, n. = slunce. U Opavy. Klš.

Sluncojasný, slunojasný, sonnenhell.
Ráj.

Sluncovina, y, f., die Sonnensubstanz.

Sluncový, Sonnen-. Na s. koni letěti.
Hdk. C. 148. S. světlo. BO.

Slunčec, m., arsola, rostl., zastr. Rozk.

Slunčík, u, m., lecta. Lex. vet.

Šlunečan, a, m., der Sonnenbewohner.
Smet.

Slunečenka, y, f., heliophila, rostl, řeři-
chovitá. Rostl.

Sluuečkář, e, m., der Dienstmann.

Slunéčko, sluníčko, a, n., malé n. milé
slunce, das Sonnchen, die liebe Sonne. V.
Vz Slunce. — S., boží kravička, beruška,
v již. Čech. linka, nejspíš z majdalenka,
Kts., coccinella, der Sonnenkäfer, Blattlaus-
käfer, das Sonnenkalbel. S-ôko = brouček,
který hmyz na listech sžírá. S. sedmitečhové,
c. septempunctata, dvoutečkové, bipunctata,
šestitečkové, sexpúnctata, očkovaté, ocellata,
ctrnáctikropečné, quatuordecim guttata, d vou-
pihové, bipustulata, čtrnáctitečkové, quatuor-
decim pustulata. Jg. Vz Frč. 183., Schď. II.
511. — S., rostl. Vz Sluníčko.