Předchozí (455)  Strana:456  Další (457) |
|
|||
456
|
|||
|
|||
Slunostoj, e, m., solstitiurn. Smet. Vz
Slunovrat. Slunostřední, heliocentrický, heliocen-
trisch. Nz. S. délka planety. Smet. Slunovět, u, m., der Ostwind, zastr. No-
mencl. Slunovládce, e, m., der Sonnenbeherr-
scher. Šm. Slunovrat, u, m., das Solstitiurn, die Son-
nenwende. Vz Solstitium a Obratníky v S. N. S-ty, stání slunce, solsticie. Nz. S. zimní (zimní obrat slunce, zimní slunostání), letní. Nz. Pán narodil se při s-tu, když dne při- bývá; Jan se za letního s-tu narodil. Sš. L. 33., J. 13. Slunovratný, Sonnenwenden-. S. body
či body slunostání, slunostojné, die Solsti- tialpunkte. Š. a Ž. Slunozlato, a, n., zlato slunce, das Son-
nengold. Šm. Slunozor, u, m., helioscopium, der Son-
nenspiegel. Šm. Hlup, i, slupka, y, f., klec k chytání ryb
vrší, na lososy: lososnice, die Fischfalle, der Fischfang. Spadlo mu na slup (podařilo se). Mš. exc. Zbraňoval slupi její na Labi požívati; že by k té slupi lepšie právo měl; Což se s-i bitie na Labi dotýče. Arch. IV. 264., 267. Aby jako volen do slupi nepa- dali v jámy krvostřebé. Sš. Bs. 201. S., piscaria. 1266. Volen (ryba) se chytá do slupi. Us. (D.). — iVa Slupi, ve Slupech slove čásť mesta Prahy pod Vyšehradem, jinak: na Botiči, nepochybně, že na tomto potoku (Botiči) slupi mívali. Jg. Vpadl do Prahy skrze Slup nad Botičem. V. Kal. p. 463. — S., místo u řeky, kde se dříví chytá. Nový stav na řece jest udělán, v němž s. dobrá a odtud žene se voda na rybník. Břez. 242. Slúp, u, m., vz Sloup. Ž. wit. 74. 4.
Slupati, vz Slupiti.
Slupec, pce, m., das Blatt. Stranný s.
Bur. Slúpec, pce, m., malý sloup, das Säulchen.
Kat. 2140. — S., slupice. Slúpi, zastr. = slúpil, a, o.
Slupice, e, f. (místy stupnice, na Slov.
stlpice), čásť pluhu, die Pflugsäule. Radlice, na dolením konci slupice upevněné železo. Koubl. — S., malé podpory {sloupy), Stütze, Säule, f. Koll. — S., sloupce k loubím v za- hradách, der Laubpfeiler. — S., pasť na jeleny, die Hirschfalle. Us. Jg. — S., vyvý- šenost' na víčku pánvice u zámku ručnice, die Batterie. Sp. Slupina, y, f., die Schale. Vz Slupka.
Kouble. Slupitelný, abschälbar. S. kůrka. Rostl.
Slupiti, il, en, ení; sloupnouti, pnul a pl,
ut, utí; slupati — shrábnouti, popadnouti, pryč vzíti, wegraffen, nehmen. — co. Ros. — S. = snísti, gern zusammenessen. Dřív si v jídle vybíral, teď by to slupl; Kde co dobrého slupnout, to on! Us. Dch. — co kde: buchtu v kuchyni atd. Všk. — co jak. Slupl to s velikou chutí. Slúpiti se kým = spoléhati kým. Vršovci
sě neslupi. Dal. 63. Vz Sloupiti 3. |
1. Slupka, y, f. S. na ryby, vz Slup,
die Fischfalle. — S., pojedení, kvas, der Schmaus. Us. (Vorlík). — S., zisk, der Schmu. D. 2. Slupka, y, f., šlupka, slupina, šupina,
testa, die Samenschale, Schelfe, vrstva ob- semenná obyčejné pevná a barevná a po- vlečená pokožkou. Rst. 159., 161. S. z ovoce. S-ku sřezati, skousati, shrýzti. S-cibule. Dch. 3. Slupka, y, f., vz Tkadlcovství.
Slupkonos, a, m., pholidophorus, ryba zkamenělá. Mus.
Slupnice, vz Slupice.
Slupnouti, vz Slupiti.
Slupný = slupitelný, schälbar. S. kůra.
Slupto, a, n., polknutí, pozření, hlt, der
Schluck. D. Slušelivě = slušné, způsobně, artig. Labuť
s. plove. Světz. Slušelivý, artig.
Slušeti, 3. os. pl. -ší a šejí (Št. N. 292.,
Hus., Vš.), el, ení; slušívati = poddánu býti, poslouchati koho, náležeti, unterthan sein, gehorchen, gehören; vztahovati se k čemu, patřiti k čemu, náležeti k čemu, wohin o. wozu gehören, Jemanden gehören, ange- hören; připadati, hoditi se, passen, sitzen, lassen, stehen, anstehen, kleiden; hodno, spravedlivo, slušno býti, zustehen, geziemen, zukommen, gebühren, ziemen, sollen, müssen. Jg. — abs. Co náleží a sluší. V. Více než sluší. V. Strká nos, kde nesluší. Us. Jak sluší a patří. D. Chovejte se, jak sluší a patří. Sych. — komu. Rovný sluší rovnému (hodí se k němu). V. Co mně sluší, učiním. Br. Ten kroj vám sluší. D., Sych. Nesluší mi (non decet). V. Dobře mu to sluší. D. Žákům sluší učitelů poslouchati. Panoši zlostnému slušie púto a okovy. BO. Bič slušie koni a ohlav oslu. BO. Čistota sluší tělu i duši. Dch. Velebnosť Bohu sluší. Kom. Co sluší a se propůjčuje jedné straně, to má slušeti a se propůjčiti i druhé straně. Kol. 9. Tobě slušie chvála. Ž. wit. 64. 2. Nežel, nežel, má panenko, věnec zelenej, šak ti bude lepší slušet věnec stříbrnej. Sš. P. 441. Jaký kniežatóm slušie. Alx. Ďáblóm rozličně lidé slušie. Hus. I. 366. (Hus II. 257.). Děvčatům nejlépe stydlivost, čistota a jemnosť sluší. Kmp. Tomu to sluší jako praseti čepec. Dř. Sluší ti to jako kachně boty. U Žamberka. Dbv. Sluší mu to co krávě sedlo, Pk., jako teleti ostruhy, co oslu ornat. Us. Sluší mu to, jako svini sedlo n. kopí (jako svini chomout. Horný). Pýcha čeledi sluší, jako svini zlatý obojek. Sluší mu to, jako ovci podkova (krávě sedlo, Pk., co oslu Donát = lat. grammatika Doná- tova). Pk., D. — ke komu, k čemu (čím, s čím = patřiti). Aby promluvil o tom, co k spasení sluší. Št. Neb když potupují kostel hrdosti, k ďábluť slušejí. Št. Moc za- jisté súdná jich jest slíditi toliko ty věci, kteréž slušejí k hornímu právu. CJB. 275. Ješto by to, což by koupil, k městu pod šos slušelo. Václ. III. Člověk, kterýž dům v městě pod právem městským a pod šos má, s těmito věcmi ku právu a soudu měst- skému sluší. Václ. II. Ač ku Pražsku sbožie popravu slušie . . . Kn. rož. 47. Nemohli se |
||
|
|||
Předchozí (455)  Strana:456  Další (457) |