456

Slunostoj, e, m., solstitiurn. Smet. Vz
Slunovrat.

Slunostřední, heliocentrický, heliocen-
trisch. Nz. S. délka planety. Smet.

Slunovět, u, m., der Ostwind, zastr. No-
mencl.

Slunovládce, e, m., der Sonnenbeherr-
scher. Šm.

Slunovrat, u, m., das Solstitiurn, die Son-
nenwende. Vz Solstitium a Obratníky v S. N.
S-ty, stání slunce, solsticie. Nz. S. zimní
(zimní obrat slunce, zimní slunostání), letní.
Nz. Pán narodil se při s-tu, když dne při-
bývá; Jan se za letního s-tu narodil. Sš.
L. 33., J. 13.

Slunovratný, Sonnenwenden-. S. body
či body slunostání, slunostojné, die Solsti-
tialpunkte. Š. a Ž.

Slunozlato, a, n., zlato slunce, das Son-
nengold. Šm.

Slunozor, u, m., helioscopium, der Son-
nenspiegel. Šm.

Hlup, i, slupka, y, f., klec k chytání ryb
vrší, na lososy: lososnice, die Fischfalle,
der Fischfang. Spadlo mu na slup (podařilo
se). Mš. exc. Zbraňoval slupi její na Labi
požívati; že by k té slupi lepšie právo měl;
Což se s-i bitie na Labi dotýče. Arch. IV.
264., 267. Aby jako volen do slupi nepa-
dali v jámy krvostřebé. Sš. Bs. 201. S.,
piscaria. 1266. Volen (ryba) se chytá do
slupi. Us. (D.). — iVa Slupi, ve Slupech
slove čásť mesta Prahy pod Vyšehradem,
jinak: na Botiči, nepochybně, že na tomto
potoku (Botiči) slupi mívali. Jg. Vpadl do
Prahy skrze Slup nad Botičem. V. Kal. p.
463. — S., místo u řeky, kde se dříví chytá.
Nový stav na řece jest udělán, v němž s.
dobrá a odtud žene se voda na rybník.
Břez. 242.

Slúp, u, m., vz Sloup. Ž. wit. 74. 4.

Slupati, vz Slupiti.

Slupec, pce, m., das Blatt. Stranný s.
Bur.

Slúpec, pce, m., malý sloup, das Säulchen.
Kat. 2140. — S., slupice.

Slúpi, zastr. = slúpil, a, o.

Slupice, e, f. (místy stupnice, na Slov.
stlpice), čásť pluhu, die Pflugsäule. Radlice,
na dolením konci slupice upevněné železo.
Koubl. — S., malé podpory {sloupy), Stütze,
Säule, f. Koll. — S., sloupce k loubím v za-
hradách, der Laubpfeiler. — S., pasť na
jeleny, die Hirschfalle. Us. Jg. — S., vyvý-
šenost' na víčku pánvice u zámku ručnice,
die Batterie. Sp.

Slupina, y, f., die Schale. Vz Slupka.
Kouble.

Slupitelný, abschälbar. S. kůrka. Rostl.

Slupiti, il, en, ení; sloupnouti, pnul a pl,
ut, utí; slupati — shrábnouti, popadnouti,
pryč vzíti, wegraffen, nehmen. — co. Ros.
— S. = snísti, gern zusammenessen. Dřív
si v jídle vybíral, teď by to slupl; Kde co
dobrého slupnout, to on! Us. Dch. — co
kde: buchtu v kuchyni atd. Všk. — co
jak. Slupl to s velikou chutí.

Slúpiti se kým = spoléhati kým. Vršovci
sě neslupi. Dal. 63. Vz Sloupiti 3.

1. Slupka, y, f. S. na ryby, vz Slup,
die Fischfalle. — S., pojedení, kvas, der
Schmaus. Us. (Vorlík). — S., zisk, der
Schmu. D.

2. Slupka, y, f., šlupka, slupina, šupina,
testa, die Samenschale, Schelfe, vrstva ob-
semenná obyčejné pevná a barevná a po-
vlečená pokožkou. Rst. 159., 161. S. z ovoce.
S-ku sřezati, skousati, shrýzti. S-cibule. Dch.

3. Slupka, y, f., vz Tkadlcovství.
Slupkonos, a, m., pholidophorus, ryba

zkamenělá. Mus.

Slupnice, vz Slupice.

Slupnouti, vz Slupiti.

Slupný = slupitelný, schälbar. S. kůra.

Slupto, a, n., polknutí, pozření, hlt, der
Schluck. D.

Slušelivě = slušné, způsobně, artig. Labuť
s. plove. Světz.

Slušelivý, artig.

Slušeti, 3. os. pl. -ší a šejí (Št. N. 292.,
Hus., Vš.), el, ení; slušívati = poddánu býti,
poslouchati koho, náležeti, unterthan sein,
gehorchen, gehören; vztahovati se k čemu,
patřiti k čemu, náležeti k čemu, wohin o.
wozu gehören, Jemanden gehören, ange-
hören; připadati, hoditi se, passen, sitzen,
lassen, stehen, anstehen, kleiden; hodno,
spravedlivo, slušno býti, zustehen, geziemen,
zukommen, gebühren, ziemen, sollen, müssen.
Jg. — abs. Co náleží a sluší. V. Více než
sluší. V. Strká nos, kde nesluší. Us. Jak
sluší a patří. D. Chovejte se, jak sluší a
patří. Sych. — komu. Rovný sluší rovnému
(hodí se k němu). V. Co mně sluší, učiním.
Br. Ten kroj vám sluší. D., Sych. Nesluší
mi (non decet). V. Dobře mu to sluší. D.
Žákům sluší učitelů poslouchati. Panoši
zlostnému slušie púto a okovy. BO. Bič
slušie koni a ohlav oslu. BO. Čistota sluší
tělu i duši. Dch. Velebnosť Bohu sluší.
Kom. Co sluší a se propůjčuje jedné straně,
to má slušeti a se propůjčiti i druhé straně.
Kol. 9. Tobě slušie chvála. Ž. wit. 64. 2.
Nežel, nežel, má panenko, věnec zelenej,
šak ti bude lepší slušet věnec stříbrnej. Sš.
P. 441. Jaký kniežatóm slušie. Alx. Ďáblóm
rozličně lidé slušie. Hus. I. 366. (Hus II.
257.). Děvčatům nejlépe stydlivost, čistota
a jemnosť sluší. Kmp. Tomu to sluší jako
praseti čepec. Dř. Sluší ti to jako kachně
boty. U Žamberka. Dbv. Sluší mu to co
krávě sedlo, Pk., jako teleti ostruhy, co oslu
ornat. Us. Sluší mu to, jako svini sedlo n.
kopí (jako svini chomout. Horný). Pýcha
čeledi sluší, jako svini zlatý obojek. Sluší
mu to, jako ovci podkova (krávě sedlo,
Pk., co oslu Donát = lat. grammatika Doná-
tova). Pk., D. — ke komu, k čemu (čím,
s čím = patřiti). Aby promluvil o tom,
co k spasení sluší. Št. Neb když potupují
kostel hrdosti, k ďábluť slušejí. Št. Moc za-
jisté súdná jich jest slíditi toliko ty věci,
kteréž slušejí k hornímu právu. CJB. 275.
Ješto by to, což by koupil, k městu pod
šos slušelo. Václ. III. Člověk, kterýž dům
v městě pod právem městským a pod šos
má, s těmito věcmi ku právu a soudu měst-
skému sluší. Václ. II. Ač ku Pražsku sbožie
popravu slušie . . . Kn. rož. 47. Nemohli se