457

doptati žádného spiknutí lidí k takovému
heslu slušejícího. Bart. 1. 21. Což k věč-
nému životu sluší. Chč. 617. Ktož snažen
jest toho, což slušie k světu. Št. Kn. š.
68. K milosti sluší druhdy smiech, druhdy
smutná postava. Tkadl. II. 26. Neb tehdy
panstvie oslovo k moci krále lva slušalo.
Smil v. 14. Že ten lán k purkrechtu od
starodávna k jeho dvoru slušel. NB. Tč.
165. Což slušie k hradu. Dal. 22. Ještoť
k olomúcké popravě sluší; Vuoz i s tím,
co k vozu slušelo; To nikdy neslušelo k dě-
dictví. Půh. I. 181., II. 160., 567. (Půh. I.
193., 233., II. 8, 10., 81., 135.). K té mo-
dlitbě sluší pokora; Mezi námi, jenž slu-
šiemy k spasení . . .; A tak často položí
člověka k spasenie, an slušie k zatracení.
Hus I. 303., II. 246., III. 108. (Hus L, 1., 92.,
137., 305., 319., II. 282. — Tč.). Což sluší
k okrase. BO. Ti k sobě sluší. Šm. Ke mně
sluší opraveni země. Dal. Ne všecky pře
k jednomu soudu sluší. — pro koho.
S loutkami hráti se pro vás nesluší (lépe:
na vás nebo vám nesluší). Cf. Brs. 2. vd.
232. Pro toto podobenstvie slušie hodně,
aby ...; Pro zachovánie nesmilnosti slušie
se panně ... Hus I. 122., 158. Což pro staré
časy (= starým časům) sluší. Sš. Sk. 232.
— kam. Vystupte vy ven, kdo do rady
neslušíte. Ctib. Ať tvoji pod mou moc sluší.
Leg. Nezdálo se jim slušeti pod Rokycanu.
Cont. Ben. Ty krajiny pod Řím slušejí.
Martim. Obě městě pod jedno právo slušely.
Mand. Ty země nechtěly podeň slušeti.
Martim. Král ten sluší pod Kána. Mand.
Pod přikázánieť slušejí všichni. Št. N. 292.
Olomúc slušie pod biskupa českého. Dal.
85. Nebo p. Hynek nikoli nechtěl pod krále
slušeti. Let. 181. S. pod moc soudní. J. tr.
Vrhli se k ní mnozí ne proto, aby pod ní
slušeli, ale aby v zemi roztrženie udělali. Hl.
Což ve dsky slušie. Kn. rož. 70. — čím
kam. Žalovaný svou osobou pod soudní moc
nesluší. Řd. Jiní úředníci zemští k soudu
zemskému úřady svými neslušejí. Vš. 14. —
na koho, na co. Na vás sluší bojovati
podlé Boha boj spravedlný. Št. A to my
slibujem všecko držeti, jako na dobré lidi
sluší; Aby chudý i bohatý, jakž na koho
sluší, při svém řádě a právě zachován byl.
Tov. 103., 6. Tehdy sbožie jeho slušie na
najbližšího přietele jeho . . . dvě čésti slu-
šieta na krále. Sob. 79. Nemíním jinak činiti,
jakož na dobrého člověka slušie. Hl. Díl
z propůjček na nás sluší (gebührt uns). CJB.
315. Póhon o dědiny každý naň sluší; Vdova
má svého véna požívati kromě berně obecné,
jež na dědice sluší; To odhádání z práva
nesluší na žádného úředníka, jedno na ko-
morníka. O. z D. Na starostu komorničieho
sluší věděti a znáti roky, kdež... Vš. 119.
Učinil jsem, co na mne slušelo. Brt. S. 67.
Tak se mnú učiň, jakož na mój rod slušie.
Jir. Anth. I. 98. Nakup damašku modrého,
a daj si z něho šaty šít, jak to na pannu
sluší být. Sš. P. 104. To na vás nesluší.
Arch. I. 19. Oddiel, který na sirotky slušel,
odložil. NB. Tč. 204. Ten soud na samého
Boha sluší. Chč. 383., 378. Nedal mi berně,
ješto na mne sluší z Milotic. Půh. I. 225.

(Půh. I. 311., II. 89., 436., 454. — Tč.).
Stvořiti co na Boha slušie; Dajte, co na
koho slušie; Dajte ciesaři, co na ciesaře
slušie; Slušie na kněze, aby měl ústa a jazyk
neprzněny svú řečí; Otmrti slušejí na naj-
bližší přátely. Hus I. 14., 149., 181., 232.,
III. 195. (Hus I. 73., 74., 205., 224., 267., 423.,
468., 469., II. 117., 260., 365., 271., 282.,
III. 192. — Tč.). Nikda ničehož nepropo-
věděl, cožby na dobrého muže neslušelo.
V. Diel zbožie, ješto na mě slušie. ZN. Ne-
činiti, což na koho sluší. V. Na tebe sluší.
V. To nesluší na můj stav. D. Snášelivosť
na křesťany sluší. Sych. Na moudré lidi
nesluší sloužiti marnostem. Nesluší na lékaře
dlíti. Lk. — za co. Sluší hodné za podobné.
Lom. — s inft. Sluší ustoupiti, kdež zniku
není. Ne vždycky sluší kvapiti. Sluší učitele
následovati. Kom. Nejisté řeči, jimž ne hned
věřiti sluší. V. Po dobré novině sluší se
napiti. Ctib. Hád. Nižádného jiného zákona
neslušie plniti. Hus I. 89. Slušie-li vás viece
poslúchati než Boha, sami suďte. Hus I. 89.
Nesluší snům věřiti. V. Již mi lépe slušie
umřieti než živu býti. BO. Neslušie na vás
věděti časy. ZN. Slušie-li daň dáti ciesaři
či nic?; Proto slušie slova v ústech zavříti,
aby mohl hněv v sobě ukojiti. Hus II. 395.,
III. 182. Hus I. 136., II. 398. Vem (vám)
slušie se udatně jmieti. Dal. 77. To nám
slušie zvláště znamenati. Pass. 1. (Hý.). Nej-
prve svou stříšku sluší přikryti. Nesluší
pýchati, se vypínati. Ustanovených věcí ru-
šiti nesluší. Kom. Oči sluší v týle míti. Na
to pozor míti sluší. Us. Zdaliž mi nesluší
v mém učiniti, co chci? Br. Moudrému
všeho prve rozumem zkoušeti sluší než
soudem. Vš. Vz Dostati se. Sluší ho vy-
slechnouti. Us. — že. Špatně mu to sluší,
že je štve. Us. Dch. — v koho = poddánu
býti. Výb. I. 805. — komu kde. Zloději
nesluší lépe jako na šibenici. Č. — podlé
čeho. Kteréž pomsty na zlé lidi slušejí
vedlé zákona božího. Zpr. voj. Žiž. — kdy.
Taková otázka sluší člověku při každém
ději důležitém. Sš. Sk. 21. K té říši slušeli
před prvním příchodem Páně jen židé. Sš. J.
175. — aby. A v ten čas ihned šla otázka,
slušie-li, aby židé dali daň. Hus II. 398.
(Hus I. 217., 303.). Kněžiem slušie, aby ne
tak mocí, ale napomínáním dobrým vedli
lid k večeři. Hus II. 259. Sluší jim (na ně),
aby se umění oddali. V. — s adv. Škaredé
to sluší. Reš. — se. To se nesluší. Us. —
se k čemu. Kabát ten nesluší se k té vestě.
D.

Sluška, y, f, cento, oblek, zastr. Rozk.

Slušně = slušným způsobem, pěkně, čistě,
náležitě, hübsch, anständig, gehörig, gebüh-
rend. Y. S. se nésti, Us., něco pověděti,
někoho přivítati. Us. S. něco říci. Dch. —
S., spravedlivě, hodně, billig, recht. Které-
muž česť s. činěna býti má. V. Ještoby to
s. (glaubwürdig) pokázati mohli a bylo by
zjevně vědomo. Zř. F. I. B. XXIX. Jistec
jistce může s. pro dluh obstaviti. NB. Tč.
88. S. zadržeti mu to nelze. Dch. To s. ne-
jde. Dch.

Slušné, ého, n., decorum, das Schick-
liche. Nz.