458

Slušnosť, i, i'.,pěknosť, způsobnosť ozdob-
nosť, krása, die Schönheit, Schicklichkeit,
Art, Gebühr, der Anstand. V. S. jest pří-
hodná vnější poměrnosť nějaké věci, čin-
nosti n. osobnosti čili přiměřenosť její. Hš.
Vz S. N. Důvody s-sti, Billigkeitsgründe.
J. tr To jest proti s-sti, mimo s. V. S-sti
šetřiti. D. S. obyčejův. Jel. To za s. si po-
kládají. Kom. — S., hodnost, spravedlivost,
srovnání se s svědomím, náležitost, die Bil-
ligkeit, natürliche Gerechtigkeit. Soudce
slušnosti více nežli přísnosti práva šetř. Kom.
Potravy vedlé s-ti a hodnosti šacovati. V.
Vedlé s-ti trestati; Složiti s sebe mírnosť a s.
V. Žádají od nás naučení, kterak se ta věc
dáti má podlé s-sti. NB. Tč. 101. A kte-
řížby písaři takové (německé) věci na česko
vykládali, těm aby strana, které se to vy-
kládalo, podlé si zaplatila; Neb v našich
měnách každému má podlé s-sti zaplaceno
býti. Zř. F. I. Nad s. něčeho žádati. Us. Dch.
Jakž takž to práva a slušnosti barvu má. Kom.
Mírná s. lepší nežli přísná spravedlnost. Pr.

Slušný; slušen, šna, o; komp. slušnější.
S. od sluch, vz ch před -ný. Ht. — S. =
pěkný, ozdobný, krásný, pravidelný, hübsch,
fein, förmlich, regelmässig. V. S. pachole,
zvíře. Jest to osoba slušná. Us. Muž s-né
postavy. Mus. To město jest velmi s. Br. —
od čeho. Je od obličeje s-ná. Ehr. — S.,
případný, hodící se, hodný, příslušný, způ-
sobný, náležitý, schicklich, schicksam, pas-
send, füglich, gehörig, gebührlich. Jg., Nz.
S. proměna verše. Gníd. Hledaje slušného
a bezpečného místa k obydlí. Kom. I to
jest s-né věděti. Kn. S-ným způsobem něco
učiniti. Dch. Co s-né jest, to se hodí času
i osobě. Kmp. Službu naši se slušnú po-
klonú napřed vzkazujeme. NB. Tč. 151. —
komu. Jediné praviti budu, co jest mi slušné.
Jel. — na koho. Smrť Páně na kříži na
Boha zhola neslušnou se býti viděla. Sš. I.
169. — S., zvl. srovnávající se se ctí, s po-
ctivostí, wohlanständig, ehrbar, geziemend.
To není věc slušná. D. S. rozkoš. Jel. To
rušiti neslušné bylo. Kom. Jestli slušno čili
nic, vámi budiž uváženo. Sych. Slušno zde
i hrdla nasaditi. Sych. Dceři slušnou výbavu
vykázati. Sych. — S., dovolený, erlaubt.
Nebudiž nižádnému člověku slušné nám na
odpor býti (komu). Sych. — Solf. — S.,
spravedlivý, podlé svědomí, billig, gerecht.
S. příčina, Th. V., věc, pře, Us., výmluva,
V., záplata, Nar. a h. a k., plat, D., cena. Us.
Uznávajíc jeho milosť král. toho hodné,
spravedlivé a s-né příčiny. Zř. F. I. A. III.
Lesť a jakákoli jiná neprávnosť poručníků
nad statky sirotčími provedená k s-nému
trestání buď přivedena. Kol. 52. Bych vám
přál, abyste na sebe krve lidské bez s-né
a veliké příčiny neuvozovali. Žer. 350. Vz
Právo. S-ná věc jest, abychom i to po-
vážili. Štr. Něco za slušné a spravedlivé
uznati. Ros., D. Uznali za slušno, aby smrť
potupnou nesl. Sych. Ta žádosť jest slušná.
D., Kom. Za s. plat něco učiniti. Sych.

Slušovice, dle Budějovice, mě. v Hole-
šovsku na Mor. Vz S. N.

Sluštice, ves v Českobrodsku u Ouval.
Vz S. N.

Slúti, vocari, vz Slouti. Ž. wit. Zachar. 76.

Slutí, n., das Heissen. Bern.

Slutovánie, n. = slitování, miseratio ;
propitiatio. Ž. wit. 102. 4., 129. 4.

Slutovati se = slitovati. Ž. wit. 111. 5.,
36. 26.

Slůvko, a, n., slovo, das Wörtchen. V.
S. určovací, člen, der Artikel. Nz. Vz Slovo.

Slůvkování, n., das Analysiren. Šm.

Sluza, vz Slza. U Opavy. Klš. V Pra-
chensku. Jg.

Sluzeti = slzeti.

Služata, y, m., osob. jm.

Služátky, dle Dolany, něm. Služátka, ves
a) u Pelhřimova, b) v Ledecku. PL.

Služavka, y, f. = služba. Slov. Šd.

Služba, službička, y, f. = sloužení, je-
dnotlivé činy, zvl. tělesné práce, roboty, na
důkaz poddanosti. Strsl. služъba, servitus,
příp. -ba. Mkl. B. 214., 215. Der Dienst
eines Sklaven, Unterthans. Jg. V s-bu po-
drobiti (podrobený); s-by zprostiti, osvobo-
diti, svobodného učiniti. V. Robotami (bez-
děčnými s-bami) ať se nevyssávají. Kom.
K s-bě, s-bou někoho zavázati. V. Hustá
s., řídká sukně (kámen často se hýbající
neobroste). Koll. Lakomství jest s-ba mo-
dlám. Št. Svobodně se mu v s-bu vydali;
Aby se Bohu ve s-bu obětovala. Sš. J. 118.,
Sk. 103. Jedni druhé pod svú s-bu pod-
strčí. Hus. II. 349. V s-bu něčí někoho při-
praviti. Dal. 164. — S., jednotlivé činy,
kterými péči svou o cizí užitek n. potěšení
na jevo dáváme, der Dienst, die Gefällig-
keit. S-bu příjemnou, vděčnou a vzácnou
komu udělati, učiniti; v s-bě, s-bou se pro-
půjčiti, s-by nezanedbati; s-bu za s-bu uči-
niti, s-by se odsloužiti; s-bami svými při
někom získati lásku a přízeň ; s-bou k sobě
někoho nakloniti; k s-bě volný, povolný,
hotový; za paní chodí (nohsleda) a paní na
s-bu hledí. V. Obci velikou s-bu, mnohé
s-by prokázal. Us., Ros. K s-bám se na-
bídnouti, býti. Dch. Vzájemná s. (odslou-
žení). J. tr., Nz. A vám stále k s-bám býti.
Er. P. 311. Vděčnost' prokáži službami svými.
Žer, 351. Vyobcují vás a příde hodina, že
každý, kterýž vás zabije, domnievati sě bude,
by s-bu dával Bohu. Hus II. 174. K služ-
bám hotový. V. Česť za česť, službu za
službu. Č. Zakazovati se v s-bách. Ros.
S. vlídná, Ros., v potřebě, z lásky, Us., na
oko. D. S nechutí se někomu k službám
z peněz propůjčiti. Sych. K s-bám ochotný,
Sych., oddaný. D. S. psí (když kdo jen pro
svůj užitek slouží). Ros. Na s-bu hleděti
pánům, panně (jim sloužiti). V. — S., vý-
raz zdvořilosti, Höflichkeitsformel. Má s-ba!
K s-bám! Jsem k s-bám volný. Us. Manželka
má vašnosti své nestatečné služby vzkazuje.
Žer. Hned vám budu ke službám. Dch. Po-
vedz s-bu jemu. Sl. ps. 168. Vaší milosti
s-bu svú vzkazujem s pokloněniem. NB. Tč.
216. Vaší milosti své hotové a povolné s-by
vzkazuji. Žer. r. 1591. Vedlé vzkázánie svých
povolných služeb vinšuji vaší milosti zdraví
dobrého. Žer. 316. — S., úhrnek všeho ko-
nání takového vzhledem na osobu konajícího
i komu se koná, zvl. o tělesných pracech;
povinnost, der Dienst. S. komorníčí, státská,