Předchozí (457)  Strana:458  Další (459) |
|
|||
458
|
|||
|
|||
Slušnosť, i, i'.,pěknosť, způsobnosť ozdob-
nosť, krása, die Schönheit, Schicklichkeit, Art, Gebühr, der Anstand. V. S. jest pří- hodná vnější poměrnosť nějaké věci, čin- nosti n. osobnosti čili přiměřenosť její. Hš. Vz S. N. Důvody s-sti, Billigkeitsgründe. J. tr To jest proti s-sti, mimo s. V. S-sti šetřiti. D. S. obyčejův. Jel. To za s. si po- kládají. Kom. — S., hodnost, spravedlivost, srovnání se s svědomím, náležitost, die Bil- ligkeit, natürliche Gerechtigkeit. Soudce slušnosti více nežli přísnosti práva šetř. Kom. Potravy vedlé s-ti a hodnosti šacovati. V. Vedlé s-ti trestati; Složiti s sebe mírnosť a s. V. Žádají od nás naučení, kterak se ta věc dáti má podlé s-sti. NB. Tč. 101. A kte- řížby písaři takové (německé) věci na česko vykládali, těm aby strana, které se to vy- kládalo, podlé si zaplatila; Neb v našich měnách každému má podlé s-sti zaplaceno býti. Zř. F. I. Nad s. něčeho žádati. Us. Dch. Jakž takž to práva a slušnosti barvu má. Kom. Mírná s. lepší nežli přísná spravedlnost. Pr. Slušný; slušen, šna, o; komp. slušnější.
S. od sluch, vz ch před -ný. Ht. — S. = pěkný, ozdobný, krásný, pravidelný, hübsch, fein, förmlich, regelmässig. V. S. pachole, zvíře. Jest to osoba slušná. Us. Muž s-né postavy. Mus. To město jest velmi s. Br. — od čeho. Je od obličeje s-ná. Ehr. — S., případný, hodící se, hodný, příslušný, způ- sobný, náležitý, schicklich, schicksam, pas- send, füglich, gehörig, gebührlich. Jg., Nz. S. proměna verše. Gníd. Hledaje slušného a bezpečného místa k obydlí. Kom. I to jest s-né věděti. Kn. S-ným způsobem něco učiniti. Dch. Co s-né jest, to se hodí času i osobě. Kmp. Službu naši se slušnú po- klonú napřed vzkazujeme. NB. Tč. 151. — komu. Jediné praviti budu, co jest mi slušné. Jel. — na koho. Smrť Páně na kříži na Boha zhola neslušnou se býti viděla. Sš. I. 169. — S., zvl. srovnávající se se ctí, s po- ctivostí, wohlanständig, ehrbar, geziemend. To není věc slušná. D. S. rozkoš. Jel. To rušiti neslušné bylo. Kom. Jestli slušno čili nic, vámi budiž uváženo. Sych. Slušno zde i hrdla nasaditi. Sych. Dceři slušnou výbavu vykázati. Sych. — S., dovolený, erlaubt. Nebudiž nižádnému člověku slušné nám na odpor býti (komu). Sych. — Solf. — S., spravedlivý, podlé svědomí, billig, gerecht. S. příčina, Th. V., věc, pře, Us., výmluva, V., záplata, Nar. a h. a k., plat, D., cena. Us. Uznávajíc jeho milosť král. toho hodné, spravedlivé a s-né příčiny. Zř. F. I. A. III. Lesť a jakákoli jiná neprávnosť poručníků nad statky sirotčími provedená k s-nému trestání buď přivedena. Kol. 52. Bych vám přál, abyste na sebe krve lidské bez s-né a veliké příčiny neuvozovali. Žer. 350. Vz Právo. S-ná věc jest, abychom i to po- vážili. Štr. Něco za slušné a spravedlivé uznati. Ros., D. Uznali za slušno, aby smrť potupnou nesl. Sych. Ta žádosť jest slušná. D., Kom. Za s. plat něco učiniti. Sych. Slušovice, dle Budějovice, mě. v Hole-
šovsku na Mor. Vz S. N. Sluštice, ves v Českobrodsku u Ouval.
Vz S. N. |
Slúti, vocari, vz Slouti. Ž. wit. Zachar. 76.
Slutí, n., das Heissen. Bern.
Slutovánie, n. = slitování, miseratio ;
propitiatio. Ž. wit. 102. 4., 129. 4. Slutovati se = slitovati. Ž. wit. 111. 5.,
36. 26. Slůvko, a, n., slovo, das Wörtchen. V.
S. určovací, člen, der Artikel. Nz. Vz Slovo. Slůvkování, n., das Analysiren. Šm.
Sluza, vz Slza. U Opavy. Klš. V Pra-
chensku. Jg. Sluzeti = slzeti.
Služata, y, m., osob. jm.
Služátky, dle Dolany, něm. Služátka, ves
a) u Pelhřimova, b) v Ledecku. PL. Služavka, y, f. = služba. Slov. Šd.
Služba, službička, y, f. = sloužení, je-
dnotlivé činy, zvl. tělesné práce, roboty, na důkaz poddanosti. Strsl. služъba, servitus, příp. -ba. Mkl. B. 214., 215. Der Dienst eines Sklaven, Unterthans. Jg. V s-bu po- drobiti (podrobený); s-by zprostiti, osvobo- diti, svobodného učiniti. V. Robotami (bez- děčnými s-bami) ať se nevyssávají. Kom. K s-bě, s-bou někoho zavázati. V. Hustá s., řídká sukně (kámen často se hýbající neobroste). Koll. Lakomství jest s-ba mo- dlám. Št. Svobodně se mu v s-bu vydali; Aby se Bohu ve s-bu obětovala. Sš. J. 118., Sk. 103. Jedni druhé pod svú s-bu pod- strčí. Hus. II. 349. V s-bu něčí někoho při- praviti. Dal. 164. — S., jednotlivé činy, kterými péči svou o cizí užitek n. potěšení na jevo dáváme, der Dienst, die Gefällig- keit. S-bu příjemnou, vděčnou a vzácnou komu udělati, učiniti; v s-bě, s-bou se pro- půjčiti, s-by nezanedbati; s-bu za s-bu uči- niti, s-by se odsloužiti; s-bami svými při někom získati lásku a přízeň ; s-bou k sobě někoho nakloniti; k s-bě volný, povolný, hotový; za paní chodí (nohsleda) a paní na s-bu hledí. V. Obci velikou s-bu, mnohé s-by prokázal. Us., Ros. K s-bám se na- bídnouti, býti. Dch. Vzájemná s. (odslou- žení). J. tr., Nz. A vám stále k s-bám býti. Er. P. 311. Vděčnost' prokáži službami svými. Žer, 351. Vyobcují vás a příde hodina, že každý, kterýž vás zabije, domnievati sě bude, by s-bu dával Bohu. Hus II. 174. K služ- bám hotový. V. Česť za česť, službu za službu. Č. Zakazovati se v s-bách. Ros. S. vlídná, Ros., v potřebě, z lásky, Us., na oko. D. S nechutí se někomu k službám z peněz propůjčiti. Sych. K s-bám ochotný, Sych., oddaný. D. S. psí (když kdo jen pro svůj užitek slouží). Ros. Na s-bu hleděti pánům, panně (jim sloužiti). V. — S., vý- raz zdvořilosti, Höflichkeitsformel. Má s-ba! K s-bám! Jsem k s-bám volný. Us. Manželka má vašnosti své nestatečné služby vzkazuje. Žer. Hned vám budu ke službám. Dch. Po- vedz s-bu jemu. Sl. ps. 168. Vaší milosti s-bu svú vzkazujem s pokloněniem. NB. Tč. 216. Vaší milosti své hotové a povolné s-by vzkazuji. Žer. r. 1591. Vedlé vzkázánie svých povolných služeb vinšuji vaší milosti zdraví dobrého. Žer. 316. — S., úhrnek všeho ko- nání takového vzhledem na osobu konajícího i komu se koná, zvl. o tělesných pracech; povinnost, der Dienst. S. komorníčí, státská, |
||
|
|||
Předchozí (457)  Strana:458  Další (459) |