462

služného, V , itance na služné n. ze služného;
s. nad náležitosť, mimo náležitosť vybrané,
vydané. J. tr. Kniha, etat, vykázka, pře-
hled, rozvrh, seznam, tabulka, záloha, ná-
hrada, zastavení, rejstřík, přebrání n. pře-
bírka, přenesení, předepsání služného; srážka
ze služného, přídavek k služnému; s. stálé,
ustanovené, vyměřené; ukázka na služné,
záloha na s.; s. záložní, peněžní; vykázati
s. k výplatě, úředník dostává s-né, béře;
ze služného kvituje; úřad s větším (vyšším)
služným; s. někomu zabaviti, zadržeti, vy-
platiti podlé kvitance. Má na služném 400 zl.,
lépe: má služného 400 zl. Brs. 2. vd. 143.
S. roční, Dch., denní, Diäten. J. Ír. — S.,
ého, m. = příručí soudní, der Adjunkt. Slov.
Hdk. C. 152.

Slych, sluch, u, m. = slyšení, das Hören.
Stály celé pohrouženy v slychu. Sš. Sm. bs.
160. — S., smysl, der Sinn, die Bedeutung.
Ač někdy v širším a prostrannějším s-chu
takto (apoštolem) se nazývá (Barnaba); Pro-
roky těmi v širším s-chu rozumí veškery
bohoduché spisatele. Sš. II. 15., I. 20. —
S., das Gehör. Slov. — Slychy = sluchy,
židoviny, Schläfe, f. Koll. — S. = pověsť,
das Gerücht, der Ruf. Ani vidu ani slychu
po něm (jako když kámen do studny hodí).
Us., Jg., Sk., Vrů.

Slychač, e, m., posluchač, der Horcher,
Hörer. D., Ráj.

Slychadlo, a, n., ústrojí slyšecí n. slu-
chové, das Gehörorgan. Nz.

Slýchání, n., das öftere Hören.

Slýchaný; -án, a, o, öfters gehört. Ne-
slýchané neštěstí, namenloses Unglück. Dch.
Věci nemnoho s-né. Ler. Což ani s-no není
ani kdy který hofrychtýř o to se pokoušel.
Žer. 343.

Slýchati — slyšeti.

Slynouti, ul, utí, ze slu (slu-ji), od něhož
též slovo sláva. Mk. S. = slavným, pověst-
ným býti, berühmt sein. — abs. Za onoho
času, kdy naši dědové slynuli, panovaly
mnohé národní ctnosti, které národu dodá-
valy síly a samostatnosti. Kmp. — proč.
Pro takové umění (kouzelné) slynulo tehdá
město efeské. Sš. Sk. 225. — kde skrze
koho. Polsko, Polsko! oslavená země, sly-
nula si druhdy v krajin sněme skrze ne-
jednoho vévodu. Sš. Bs. 172. — kde: v nád-
herných chrámích s. Měst. bož. — o kom.
O fojtovým syně zlá novina slyne, že ukrad
štyry koně. Sš. P. 129. O tom sv. Valentině
pěkná sláva o něm slyne. Sš. P. 28. — čím
(nad koho). Rk., Jv. Cf. Vynikati. S. du-
chem prorockým-, Město to slynulo kupe-
ctvím (Jericho); Že Mojžíš slynul silou pře-
svědčivou mluvy své; Starožitné město to
slynulo uměním a tržbou a tudy bohatstvím.
Sš. L. 39., 179., Sk. 80., 107. — v čem.
Egypťané slynuli v přírodovědě, hvězdář-
ství, lékařství a mathematice. Sš. Sk. 81. —
čím kde. Efesus bylo jedno z těch pěti
set měst, jež díly umělými, veřejnými stav-
bami a památníky po celém římském světě
slynula. Sš. II. 75.

Slýpa, y, f., psarolithes, nerost. Miner. 117.

Slypnúť co: jídlo = s chutí snísti. Cf.
Slupnouti. Na mor. Zlínsku. Brt.

Slyš. Jsou zprávy na slyš = slyší sé,
proslýchá se. Šf. dopis z r. 1841. Aby sobě
jmenovali, jakými by sobě penězi platiti
jměli, že na slyš jest, že vskůře (brzy) pe-
níze vídeňští puojdú. NB. Té. 29.

Slyšánek, nku, m., v horn., das Hör-
haus. Šm.

Slyšba, y, f. = slyšení. Ješto vidba i s.
myslna jest a rozumova. Sš. I. 390.

Slyšen, šna, o = co slyšeti jest, slyšitelné,
zu hören, hörbar. Výb. I. 420.

Slyšení, n., vz Slyšeti. Das Hören. Vz
KP. II. 292. Od s. D. Položím něco z s.
(co jsem slyšel). Har. Ze s. (obcování) vy-
loučen. Knst. Je k slyšení, nebyl jste k s.
šp. m.: jest slyšeti, nebylo vás slyšeti. Jg.,
Os. Přišlo mu to v s. NB. Tč. 246. A Kri-
stus vyvrh toho ďábla, člověka uzdravil,
i zrak i s. jemu vrátil; Lidé mají býti pilni
s. slova božieho; Viera jest z s.; S. slova
božieho i kázánie jest velmě dóstojné; Čije
věděním neb s-ním, povoněním, okušením
neb dotčením. Hus II. 101., 279., 323., 439.,
III. 112. (Tč.). — S., vyslýchání, die Au-
dienz, das Gehör. V. A papež tento nedal
s. Hus III. 252. Aby ta věc k s. nepřichá-
zela, všelijak překáželi. Žer 345. K s. ně-
koho připustiti. Bart. 1. 36. Že chtějí Čechy
k jednotě církve svaté navrátiti a s. jim
dáti. Dač. I. 21. K s. někoho povolati, při-
vésti. Dch. S. dáti, J. tr., dostati, zjednati,
dosáhnouti. Ros. S. příčin odporu. D. Kde
není s., nevylévej řeči. Boč. Děkanům a ji-
ným farářům bylo to proti mysli, že ne-
mohou míti s. Let. 439. K císaři vyslaní
dostali při něm s. Skl. I. 328. O takovou
věc má býti s. v pondělí. Zříz. Ferd. Bez
s. nikoho neodsuzuj (nesuď prve, leč obojí
stranu vyslyšíš. Pr.); Výpověď bez pořád-
ného s. činiti se nemá. Pr. Před tím soudem
s. o to býti nemá. Kol. 16. Po slyšení mých
přátel, lépe: slyšev své přátely. Kmp. Vz
Abstrakta.

Slyšený; -en, a, o, gehört. Vyznali jsú
před námi před právem dva člověky z Spi-
tina nesvědčenu věc, ale slyšanú od ní. NB.
Tč. 119. Svědomí 5 osob, kteří svědčili s-nú
řeč od jednoho pacholka neznámého. NB.
Tč. 11. S-ná věc za půl pravdy. U Rychn.
Msk.

Slyšeti, slyš, -se (íc), el, en, ení (dříve
a na Slov. posud slyšati, odtud: slyšal, ání,
a posud i v Čech. slyšán), slyšívati, slý-
chati, slychávati. Slyšeti = hören, slýchati
= zu hören pflegen. Strany slyšán cf. dr-
žán a -en. S. od sluchъ, koř. slu (audire).
Schl. Dle Mkl. aL. 61. koř. slych, strsl. slъs.
slъh, lit. klausu, klausti, fragen, strhornoněm.
hlösen, zuhören, stind. śruš, der Gehorsam.
Vz Sluch. S. = sluch míti, hluchým nebyti,
Gehör haben; sluchem poznati, dověděti se,
hören, vernehmen, erfahren; k slyšení se pro-
půjčiti, poslechnouti, co mluví, anhören, hö-
ren, Audienz geben; naplniti žádost něčí,
činiti to, zač prosí, erhören; rozuměti, vzta-
hovati, beziehen, verstehen; v Krkonoš, a
na Mor. také cítiti, voněti, riechen. Jg., Kb,.,
Skr. — abs. Vida neviz, slyše neslyš. Č.
Slyšte! slyšte! Odtud jest hudba dobře s.
šp. m.: hudbu. Dk. Již si slyšal; Kto má