464

č. 10. — koho proč. Aby slyšeli ho sobě
k spasení. Hus II. 71. — co skrze koho.
Dále slyšeli sme znání skrze Řemenca a
Smrška naše spolusúsedy, že . . . NB. Tč.
289 — že. Slyšíme, že vídenští peníze
vskůře puojdú. NB. Tč. 29. Slyším, že již
umřel. Us. — co k čemu. Protož žáku,
věda toto, nepleť se v dóstojenstvie, slyše
také k tomu, že die sv. Řehoř. Hus I. 212.
— se. Dobré se daleko slyší, zlé ještě dále.
Prov. Vrů. — čemu. Nikdy jsem jemu ji-
ného jména neslýchal než Vejhák. Vz Brt.
S. §. 113. — z čeho: z mnohých úst to
slýcháme. Us. Líbezněji se chvála z cizích
úst slýchá, nežli z vlastních dmýchá. Č. A to
jsme od nebožtíka fojta z úst slyšeli. NB.
Tč. 199. — koho za koho (za kterého se
oruduje). I kohož bude nyní za tento lid
křesťanský s. pán Bůh rozhněvalý? Bart.
350. 17. — s adv.: dobře, málo, zle, špatně
s. Us. — an (ana, ano). Slyší ho, an (a on)
pláče. Slyší ji, ana pláče. Slyší dítě, ano
pláče. Vz An. — Zřídka s přestupníkem
určitého východu. Slyším ho plačícího (obyč.:
an plače nebo: slyším ho plakati). Slyšela
ho plačícího, viděla ho ukrvaveného. Sš.
P. 68.

Slyšitel, e, m. = posluchač, der Hörer.
Zak., Ojíř.

Slyšitelně, hörbar. S. promluviti. Šml.

Slyšitelnost, i, f., slyšení možnost, die
Hörbarkeit. Jg.

Slyšitelný, hörbar. S. hlas, zvuk. — Ps.
ms. 75. 5.

Slyšívati, vz Slyšeti.
Slyšno, vz Slyšný.

Slyšnovidný = slyšný a vidný. S. umění
(tonicko-plastické). Jg.

Slyšný = slyšitelný. S. umění (akustické).
Jg. Slyšno a vidno jest. Na Slov. Odtud
slyšno jest střelbu.

Slza, y, slze, e, místy sluza, y (dříve:
silza, sleza), slzička, slzinka, y, f.; v již.
Čech. slouze, sluzička, Kts., u Opavy słuza,
u Frýdka: lza. (Tč.). Pl. slzy, gt. slz (tato
forma slz byla starým tvrda, proto měli
slez; od 300 let už slzí, dle Růže), nebo
slze, í (dle Růže). Slza, lépe než slze, po-
něvadž z není měkké. Gb., Brs. 2. vd. 232.
Slza. Kat. 699. Slza také jednoslabičně. Vz
Slučováni, Bž. 29. S., strsl. slъza, lacrima,
starind. srg, emittere. Mkl. B. 30. Die Thräne,
Zähre. Slzy jsou výměšek dvou žláz laloč-
kovitých v dutině oční umístěných a jsou
tekutina jasná, bezbarvá, chuti solné. Vz
více v S. N. Vysvobodil oči moji ot slez;
Již sějú ve slzách; Pitie dáš nám v slzách.
Ž. wit. 114. 8., 125. 5., 79. 6. Slzy púštěli.
Bj. Slzy mu kanuly po bledé tváři. Us. S-y
se ti z očí linou; Když to vážím, jednak
slzy nořím. Sš. Hc. 48., Bs. 205. (Hý.). Když
idu okolo kříže, lejó se mně v oči sloze;
Hned izbetky (jizbečky) zametala, slzami
jich polévala; Kolik vlásků přeložila, tolik
slozé uželila; Nepolivé(nepolévej) ju slozama,
máš vodičku za dveřama; Otec, máti slzami
(naříká) a frajirka vzdychami; Kdo nevěří,
nech tam běží, šak tam ešče šabla leží, ša-
blička krvavá, umévá ju jeho milá slžama;
Po třetí své líčka slzami poleju ; Kapaly jí

slze po červenem líčku; Od ní sem odešel,
slzy mně kapaly, po drobném kamení jamky
vybíjaly; Učí (loučí) sa on, účí na zelenej
úce (louce), červeným šatečkem utirajú suze
(slze); Jednó ručkó dveře odvírala a druhó
ručičkó slze utírala; Od velkeho žalu sluze
ji kapaju, na bilym kameňu důlky vybijaju;
Od velkeho žalu selzy mi kapaju a můj bile
papir cele prolivaju; Slze ti zalejó tvý černý
vočinka; Když sem já šel kolem dvora, ka-
paly mě (mi) slze z oka; Teče voděnka,
teče s hora tó dědinó a to našo děvečko
sluze prolívajó; Dobře mi pravili můj stary
tatiček, že budu polivať slzami chodníček;
Přikryli sće se mi černymi dveřami, kdy
kole vas půjdu, obleju se slzami; Když já
si zpomenu na svého tatíčka, slzy mě po-
lejů, nevidím chodníčka; Už já ten chodní-
ček slzami polívám, na vás rodičové těžko
zapomínám; A vyšla do sině, oblela se sluzmi;
Svojima slzama vínko dolévajú; A dež já si
zpomeno, z vočí mně sloze lijó; Budeš pla-
kat a naříkat, až ti budú sluze kapat do
šatečka bílého pro synečka milého ; A hned
mne polély slzy moje líčka, že mně tam
zabili na vojně synečka; Kaj se smutny
poděju ? včil se ja sluzama zaleju ; Z mojich
černých očí sluzy leju, ani bych němohla
na ofěru. Sš. P. 58., 90., 113., 121., 181.,
236., 240., 287., 304., 315., 355., 360., 380.,
412., 489., 490., 491., 497., 572., 575., 576.,
582., 781., 782. (Tč.). Ktož ve slzách budú
sieti, ti mají v Radosti žieti. Smil v. 2043.
Oděnie biskupa jsú slzy a modlitby ; Umí-
vajž I ty po všecky noci lože své slzami a
srdcem svým skrúšeným; Ktož jednu slzu
na své hřiechy unoří, ten viece pána Boha
uctí, nežli . . . Hus I. 172., III. 143., 149.
(Tč.). Blaženému i ve snu o štěstí se zdá,
nešťastnému se zdají toliko slzy (o čem kdo
myslívá, o tom se mu snívá). U Žamberka.
Dv. Jídám popel jako chléb a k nápoji
svému slz přiměšuji. Br. Nemáme doma sl-
zičky vody. U Rychn. Msk. Kočce hříčka
a myšce slzička. Prov. Horoucí slze. Leg.
Zdržeti se od slzí; nemohu se od slzí zdr-
žeti ; slzy vylévati; nedostávalo se jim slzí;
slzy komu vyraziti (pláč zbuditi), slzy se-
tříti. V. Koutkové očí slzy z sebe potí.
Kom. Dal s jim vypiti slz míru velikou; slzu
s očí setříti. Br. Při smrti její ani slzy ne-
umořil (m.: neunořil = neprolil). V. Slze
proliti (plakati); slze ho polily; slzami po-
liti, D.; mnoho slz pro tebe cedil; klamavé
jsou slzy ženské. Sych. Slzy crčkem vylé-
vati. Us. Všem se nám oči slzami (ne: slzy)
zalily. Sych. Slze mu jako hrách z očí pa-
dají. Zlob. Slzami bídu svou oplakati. Kram.
Potoci slez (slz). St. skl. Potok slzí. D. Slze
v očích míti. Us. Z jeho očí mnoho slez te-
češe. St. skl. Mátě hořem v slzích plyne.
Puch. Krokodilová slza (z falešného srdce).
Ros. S. hned vysychá. Bern. Slzy raně po
lících tekou. Kram. Slza kane. Rozpláti se
v slzách. Celý jest v slzách. Us. Slzičky
neumořil (lépe: neunořil, Jg. = nezaplakal,
neukázal žádného znamení lítosti). Prov.
Mus. Dáme mu taky, aby mu slzička ne-
ukápla. Us. Slza světlá, ale oči kalí. Č. Ně-
komu slzy do klína sypati (pláčem chtíti ho