467

Smásti, smatu, smáti, smaten, ení == po-
másti, verwirren. — co. Hať mať, jen to
nesmať. Us. — co jak: v hromadu. V. S.
co s prstí, zemí = srovnati, zahrabati, zka-
ziti, der Erde gleich machen, zerstören. Jg ,
V., Kom. Chrám s prstí s. Éus.

Smatati, obyč. šmatati, tasten. Jg.

Smathati = splésti, smíchati, verwirren.
— s kým koho. Jeden s druhým smathaný
(spletený). V.

Smáti se (zastr. smieti se, na Mor. a ve
Slez. smíti se; u Opavy smiť se, Klš.),
směji se (smeje se, u Litomš. Prk.), směj
se, směje (íc) se, smál se (smiel se, smíl se,
dříve a na Mor. posud, vz inft. nahoře),
smán, smáni n. smáni se; smávati se. Vz
Bíti, Hřáti, Gb. Hl. 59. Strslov. smijati se
(smêja se), ridere, stind. smi, smijatē, lachen.
Mkl. aL. 129. Lachen, anlachen, zulächeln,
auslachen. — abs. Komu směšno, nechť se
směje. Č. Blahoslavení, kteříž nynie pláčete,
neb budete sě smieti; A tak spolu smějí se,
když utrhají, jako svině chrochci, když lajna
požívají; Tancovali sú, smieli sú se a jiné
hřiechy plodili. Hus II. 311., I.230.,III.
144. Když se pán směje, celý dvůr jest
veselý. Koll. Smál se, až se za břicho po-
padal (až nikam nemohl, až do třepetání),
až se mu osrdí třáslo, až se třásl, až prskal.
Kšá., Sš. P. (309., Dch. Smáti se jako Filip
na jelita. Šml. Směje se jako Filípek na
mastné kroupy. Smeje sa akoby ho najal.
Mt. S. Smáli se, až se za boky chytali. Hš.
Oči se smějí. Ros. Hrdličky cukrují, se
smějí. Us. Směje se hospodářství (dobře
stojí). — kde. Cimbalista pořád zhusta na
svůj cimbál pere, dyž mu do ně často hází,
po straně se směje. Sš. P. 617. Po straně
se s. Er. P. 169., 307. Směje se pod kožú
(ins Fäustchen). Mor. Šd. Kněžie mluvie a
smějie se v kostele. Hus I. 77. S. se v sobě
(tajně). V. Když dědic pláče, v srdci se
směje. V., Č. — kdy. Volal sem a pohrdali
ste a já u vašem zahynutie smieti sě budu.
Št. N. 130. Treskce staré, jenž se v té ne-
moci smějí, majíce plakati té psoty tak ná-
ramné. Hus I. 293. — z čeho. Směje se
nepřítel z pádu našeho. L. S. se z koho —
smáti se mu. Ob. Pan. Milý Bože, co se
děje, ano se z nás každý směje. Dh. 104.
A ta moja kochanečka ze mne se směje.
Sš. P. 339., 355. Všeci z Jana se smáli. Kn.
poh. 176. A tví rádci? smějí se jen z tebe.
Sš. Bs. 199. Na tom našem dumě plavy
kohut pěje, z chudobne děvečky ledakdo
se směje. Sš. P. 355. Mezi hřiechy jest nej-
větčí hřiech, ktož sě vesele směje z toho,
že sám hřeší neb že jiný hřeší; Směje
se z řečí oplzlých. Hus I. 272. (Tč.). —
jak: smáti se smíchem studeným (když se
kdo směje, aniž by se mu chtělo). V.
Smáti se v hrsť. Plk. Mnohý v oči se ti
směje, mezi lidmi na tč kleje. Kamar. S. se
z celého srdce. Us. Směje se na hubu
(= plnou hubou). Hš. S. se do ohýbání.
Dch. Smál se tomu z plna hrdla. Stnk. S.
se plným hrdlem. Pt. Z plic se toliko směje
(nuceně, ne od srdce). Č. — čemu, komu:
povídačce; má se čemu smáti. D. Směje se
mu. Br. On se mu jen směje. Ros. Myslivec

ten střílá, já bych se mu smíla. Sš. P. 483.
Všici smieli sú sě mně; Jemu sě budú smieti.
Ž. wit. 21. 8, 51. 8. Pokud se nám štěstí
smálo. Us. Tč. Neměl čemu se smáti. Dch.
Srdce se mi v těle smálo. Us. Nám se to
směje, hůř je vyhořelým! Us. Msk. Koza
leží na seně, ona se mně směje; chytím
kozu za bradu, povedu ji do Brodu; A za
vědro vína, aby se jí ta huběnka smíla. Sš.
P. 694., 726. Já vašemu zahynutí budu sě
smieti. Hus III. 139. Oči se mu smály. Hš.
— Dal., Flav., Jel., Bern., Háj., Kat. 2694.
— ke komu. Počne se k němu mile smieti
(= usmievati se na koho). Dal. — na co,
na koho. Smál se na mne. Us. Směje se
mu na to huba (— má k tomu chuť). Ros.,
Č. Srdce se jí směje na jiného. Papr.
Směje se na to, jako Kuba na jelito. Č.
Směješ se jak pes na horké (vřelé) kroupy.
Pk. To je vám krása, až se srdce na to
směje. Us. Šd. Smál se jako na lesy (hla-
sitě). Dch. Dítě na matku se směje. Us.
Dyž ovčáček ovce žene, dycky on se na
mne směje. Sš. P. 482. Vz Smích, Smáti se
abs. — se čím. Jakoby se smála očima a
rukama popleskávala. Jel. Enc. m. 11. —
proč. Někto sě směje ze závisti, někto
z nevěry. Hus I. 272. — se odkud. S jeho
obličeje láska boží na tebe se směje; S výše
blankytné se tu slunko smálo ruměnou září.
Sš. Bs. 16., 49. — že. Vrtalka plakala, že
jim ju vezmó, Františka se smála, že bude
ženo. Sš. P. — se přes co, přes koho.
On se přes tu věc, přes něho smál, špatně
m.: něčemu; ovšem dobře: smál se na ni
přes plot nebo: S-la se tam přes všecky =
více než všichni. V Kunv. Msk. — Smáti —
smáti se, zastar. Nikdy neviděli, by smál.
St. skl. — S. koho: on ho jen směje =
se mu jen směje. Ros.

Smátkati se, lächeln. Us. Jg.

Smatloch, šmatloch, u, m. = smotlaka,
špatné obilí bud na poli nebo v zrně.
U Opavy. Klš.

Smatloka, y, f., nějaké jídlo. Nažerou
se s-tlok. Chč. 375.

Smátnutý, smatcný = smackaný. S. papír,
šátek. Us. u Jilem.

Smavanlivosť, i, smavosť, i, f., die Nei-
gung zum Lachen. Ros.

Smavanlivý = smavý.

Smávati se, vz Smáti se.

Smavě = lächelnd. Dělá, odbývá vše
jenom smavě (jen se usmívá ničeho nevy-
řizuje). Mor. Šd.

Smavosť, vz Smavanlivosť.

Smavý, gern lachend. Ej, ty s. šotku
z hor. Pokorný. Má s. obličej. Mor. Šd.
Perutečky u ramének, s-ou něhu v očku.
Hdk. C. 116. Jsem pramének smavý. Kká
Š. 30.

Smazací tabulka, Schreib-, Löschtafel, f.
Kom.

Smazání, n., das Löschen.

Smazaný; -án, a, o, gelöscht.

Smazati, smazám a smaži, smaž, že (íc),
zal, án, ání; smazávati; smáznouti, zl, ut,
utí; smazovati, auslöschen, weg-, abwischen.
V. — co: řádek, slovo, D., hříchy. Kom. —
co čím (odkud): houbou písmo s tabule