469

dáti, stáhnouti, svléci, abziehen, abnehmen,
absetzen. — abs. Smekni (i. e. klobouk,
čepici). Us. Jg., Šd., Dch. — co, koho:
klobouk, čepici, Us., psy (se smečky pu-
stiti). Us. A já neposlechnu, až přede mnó
klekne a klobóček smekne. Sš. P. 233. S.
krávu, zajíce — stáhnouti, abziehen. Us.
u Rychn. — co před kým: klobouk. Ros.
Nemusíš smekať čepicu před. drábem. Sš. P.
513. Před tebú budú klobúk smekati a mně
budú ludé ruce lúbati. Sš. P. 797. — co
jak. Klobouky s poklonou smykají. V. —-
koho na koho: psy na zajíce s. (se smečky
pustiti). Ros. Také na něho jednou smekl
(poštval). Ros. — čím. Smek sebou = hop
dolů! Na mor. Zlínsku. Brt. — se = svésti
se, sundati se, abfahren, abgleiten. Jg. —
se komu. Smekla se mi noha. Us. Smeká
se jí to, nemůže vylízt. Us. Vk. — co, se
odkud. Sekera se smekla s topořiska. D.,
Šp. Prsten se mu s prstu smekl. Us. Listí
s prutu s. Us. S uzdy se s. Br. Vyvedeš
mě na trávníček, smekneš se mne kantárý-
ček. Sš. P. 531. Klobouk s hlavy s. Us.
Tč. — se do které doby. Do těch vánoc
se to tak smekne (== uteče). V Kunv. Msk.
— se po čem: meč sě smeče po ščítě (štítě).
Rkk. 12.

Smeknutí, n., die Rutschung. Dch.

Smektit, u, m., valchářská země, der
Walkthon, die Walkererde, nerost hlinitý,
celestvý, lomu ve velkých kusech lasturna-
tého aneb zdrobeného. Vz S. N.

Smělák, a, m. = smělec.

Směle = srdnatě, zmužile, statečně, udatně,
kühn, frech, dreist, keck. S. dím, že . . .
Sych., směle se na to pouštím. Kom. S. si
počínati, se postaviti atd. Dch. Protož lží
s. lid lúpie; A že biskupi již mučedlnictví
se nelekají, protož s. k biskupstvie chvá-
tají; Pravdu s. praviti, něco učiniti. Hus I.
343., 448., 454., II. 105.

Smělec, lce, m., smělý, der Waghals, Ver-
wegene. D., Puch. Přípona -ьcь. Mkl. B. 313.
Pustý s. Dch. S-ci mají svou prozřetelnost
právě jako opilci. J. Zeyer. Smělcova máti
nejdříve zapláče. Pk. Smělce všude bijí. č.
M. 118.

Smelek, lku, m., semletý kámen mlýnský
(běhoun), abgenützter Mühlstein. Ten s. za
spodek sloužiti může. Vys., Us.

Smělek, lku, m., Koeleria, rostl. Čl. Kv.
107., FB. 10., Slb. 159., Rostl. 1740.

Smělice, e, f., žena smělá. BO.

Smělík, a, m. = smělec. Reš.

Smelit, u, m., nerost smektitu podobný.
Vz S. N.

Směliti, il, en, ení, kühn machen. Cf.
Osměliti.

Smělniti, il, ěn, ění = mělným učiniti, auf-
lockern. — co: pole. Kram.

Smelný, mahlbar. S. chléb, zermalmt.
Štelc.

Smělorostlý, kühngewachsen. Pl.

Smělosť, i, f. = udatnost, zmužilosť, sta-
tečnost, srdnatost, die Kühnheit, Tapferkeit,
der Muth. S. přidati. V. Vzal jsem sobě s.
s ním se seznámiti, lépe: osmělil jsem se,
dovolil jsem si s ním se seznámiti. Km. S.
slohu. Jg. Se vší s-tí slovo mluviti. Ojíř. S.

(ve špatném smyslu) bláznová, nemoudrá,
nerozšafná (drzosť). V. Ktož by co prodal,
k čemuž by sám práva neměl, též i ten,
ktož cizie za své prodává, túž pokutu s-sti
své ponese. Vš. 152. Pakli by kto té s-sti
byl a o takovú se nepravosť pokusil, má
takový vedlé práva kárán (kázán) býti. Ib.
155. S. míti. Dch. Kdes té s-sti nabrala?
Er. P. 481. Kde té s-sti nabyli? Žer. 324.
Dává s. k takovému trpění přikladem pó-
voda křesťanského zástupu; Člověk ďáblov-
ské s-sti; Kte's tu s. vzala, že tak řéci jsi
sě nebála? Hus I. 186., 303., II. 105. —
V právnictví = domnění podezření (zastr.),
die Inzicht. Ms. pr. hor. — V smělosti muž-
ský ráz jest znamenati, v opovážlivosti ja-
kási prudkosť, v drzosti volná neslušnosť.
Smělost projevuje důvěru vnitřní, opovážli-
vost hrdosť, drzost ale nestydatost'. Ondrák.

Smělota, y, f. = smělost. Velebiti budu
Krista se vší smělotou. Sš. II. 159.

Smělouš, e, m. = smělec.

Smělství, n. = smělost. BO.

Smělý; směl, a, o = srdnatý, statečný,
zmužilý, udatný, kühn, herzhaft, muthig.
Jg. Strsl. sъmêlъ., audax, vl. partc. pft. act,
příp. -lъ.. Mkl. B. 94. S-lého učiniti, udě-
lati ; s. doufání, srdce. V., doufanlivosť.
Kom. Kohout na svém smetisku smělejší.
Prov. Jg. Smělým štěstí pomáhá, audaces
fortuna juvat. V. S-lému tu štěstí, tu ne-
štěstí. Dch. S. šílenosť, skok atd. Dch.
Smelé, milá, srdečko máš, sama na zdávání
voláš. Sš. P. 425. Vyváděti s-lé kousky.
Km. S-lého pán Bůh neskrátí a opilým čert
sem tam klátí. Pk. Ctnosť bývá smělá a
dobrota strachu nezná. Shakesp. Tč. Smě-
lejším se stávati, vz Křídlo, Špaček. — S.,
opovážlivý, příliš smělý, drzý. S. kejklíř.
Kom. — čím: slabostí jiných — jak. S.
až k neuvěření. — k čemu. Žena k smil-
ství s-lá. Hus I. 203.

Směna, y, f., směnění, der Wechsel, die
Abwechselung. Stala se veliká s. (zmčna)
v tom domě smrtí pána. Us. Vz Změna. —
S., dání jednoho za druhé, die Vertauschung,
der Tausch. S. jest, když se jeden s druhým
o zbožie, o dědictví, o plat neb o jakéž-
koli grunty dědičné zbožiem jiným, dědi-
ctvím, platem atd. smění, svého jinému po-
stúpi a k sobě, což jest jiného bylo, při-
jímá. Vš. 569. Dobrá žena drahá s., zlá pak
žena trpké zelí. Č. M. 391. A cožby se takto
směnilo, to aby ve dsky zemské těm oso-
bám, s kterýmiž by se s. stala, vloženo a
zapsáno bylo. Zř. F. I. B. XIV. S-u učiniti
o zajaté; Š. trestu jednoho způsobu za trest
jiného způsobu. J. tr. S. hlásek (obměna),
die Vertauschung; s. (protiklad), die Anti-
these. Nz. Konali obchody mezi sebou skrze
směnu. Us. u Solnice. S. slibu. MP. 113. Vz
Slib. Nenie rovná s. dáti zlato políbiti a
zase zlato vzieti. Hus I. 79. Věci skrze
směnu jsme dostávali. Ler. Nerovná s. (že
za muže ztratila svobodu). Jel. O směnu
vězňů jednal. V. Směnou zajati vysvobo-
zeni bývají. Kom. S. zboží. S-nu učiniti,
udělati. V. Na s-nu kupovati. Kram. S-nu
na jiný grunt s ním učiniti chtěl. V. — S.,
upsání, dlužní list, spravedlnost, der Schuld-